Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Už zase Černický aneb Českou kulturu obchází strašidlo ostrakismu. Kulturní monitor Jana Paula

16.04.2024
Už zase Černický aneb Českou kulturu obchází strašidlo ostrakismu. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Jan Paul (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Jiří Černický: Památník Viktora Ullmanna

Část naší uvědomělé umělecké mládeže opět vytáhla do boje za „spravedlivou věc“, aby tentokrát protestovala před Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem při odhalení památníku skladatele Viktora Ullmanna.

Proč? Protože jeho autorem je Jiří Černický. 

Neetický Černický, „zrušte ho“! 

Ano, ten Černický, který už měl plné zuby tzv. korektnosti, a v minulém roce raději rezignoval na post pedagoga VŠUP Praha. Rozloučil se ale dopisem, který vyvolal řadu reakcí a jak se zdá, „nevhodné chování“ bývalého pedagoga přesáhlo region Prahy. Anonymní nepodepsaná skupina studentů UJEP vyjádřila 19. 3. otevřeným dopisem rektorovi nesouhlas s instalací památníku, který Jiří Černický vytvořil. Ne, ne, není to happening připomínající doby minulé, v nichž uvědomělá svazácká mládež vydávala lecjaká prohlášení k dění ve společnosti, je to realita, které se 35 let od změny společenského uspořádání vůbec nechce věřit. Už nám tu chce zase někdo říkat, co je správné, a co je hodno odsouzení a stigmatizace? „Neetický Černický“ bylo napsáno na jednom z transparentů, co vlastně ten člověk udělal špatného?

 

No, co by udělal, v dopise na VŠUP Praha sdělil svůj názor a pohled pedagoga na problémy ve výuce a v Ústí nad Labem byl autorem díla, pomníku skladatele s velmi dramatickým životním osudem. „Až se naučíte slušně chovat, tak vám uděláme výstavu“, zaznělo kdysi z úst porotců tzv. schvalovací komise při někdejším Svazu československých výtvarných umělců. Černický si to zkrátka u části našeho mladého uměleckého dorostu rozházel, a jak se říká, už se to s ním veze. A co víc, i vedení fakulty „selhalo“. „Rozhodnutí umístit sochu bez konzultace se studentstvem, potažmo celou akademickou obcí, která je tak postavená před ‚hotovou věc‘, považujeme za projev mocenské strategie“, napsali v otevřeném dopise rektorovi anonymní studenti, podepsaní jako „studentstvo“. Ty, ty, ty rektore, dej si pozor, abychom se neohlédli po jiném, protože my jsme na projevy moci móc citlivý! Dodávám s ironickou nadsázkou. 

Kdo by pomyslel, že se zase objeví ti uvědoměle smýšlející studenti, kteří budou vědět co je a není morální? Hm, nový výraz, studentstvo, už ne studenti, to není korektní, protože mezi studenty jsou přece i studentky. No řekněte sami, věděli jste to? Teď už to je přece jasné. Kdysi se myslím v hovorové češtině používalo pro svazáky slovo svazáctvo. Tak jako tak, „konfliktní“ umělec Černický to nemá v současnosti jednoduché. Ostrakismus je známý už od starověku z někdejší ústavně zavedené athénské praktiky hlasování občanů o vylučování jedinců ze společnosti. V naší ústavě sice zatím není, ale tato praktika je stále osvědčený způsob, jak se vypořádat s těmi, kteří smýšlejí jinak a nejsou u části společnosti oblíbeni. Je to úsměvné, neboť Jiří Černický je svojí tvorbou natolik pevně ukotven v českém soudobém umění, že mu to může být jedno.

 

Památník zblízka

Typické pro praktiky Cancel culture je zájem o osobnost člověka, a tak se ta naše mravokárná část „studentstva“ vůbec nezajímala o uměleckou kvalitu památníku Viktora Ullmanna, který byl před UJEP dočasně instalován v rámci výstavy Gardening of Soul: In Five Chapters. Morální profil autora je důležitější než dílo samo. Však také nebylo ani trochu aktivistické, ale metaforické a jak autor říká, alegorické. Jeho ideou byla vzpomínka na zapomenutého hudebního skladatele Viktora Ullmanna, který působil jako šéf opery v Ústí nad Labem, a byl zavražděný v Osvětimi. Památník měl podobu impaktního kruhovitého kráteru, v jehož středu, vystlaném uranovým sklem, byl umístěný žulový kámen s vysekanými informacemi o skladateli. „Nechtěl jsem vytvářet statický památník, tento fiktivní meteorit s poselstvím létal vesmírem, a spadl do Ústí z jiného světa, ze světa paralelního, z umělecké mysli,“ říká Jiří Černický o svém díle. 

Fakulta umění a designu UJEP pod tlakem ostrakismu 

Rozhodně odmítám si myslet, že protestujícím studentům šlo pouze o netransparentnost v souvislosti s instalací Černického památníku. Ostrakismus je v případě Černického už evidentní. Studenti, nespokojení s instalací jeho díla, ve svém nepodepsaném dopise sice kritizovali vedení university a obvinili ho z netransparentnosti, nicméně dle mého názoru jim vadilo právě jméno Černický. Děkanka Fakulty umění a designu UJEP vydala 20. 3. k otevřenému dopisu vyjádření, v němž sděluje, že sice nemůže zcela souhlasit s tvrzením, že by vedení Fakulty jednalo netransparentně a mocensky, nicméně, cituji: „Je nutné brát dopis nespokojených studentů jako důležitou reflexi s tím, že se vedení fakulty do budoucna pokusí zaměřit na zvýšení informovanosti studentstva, aby tak byla možná včasná diskuze v rámci obdobných témat.“ 

Vedení fakulty také studentům slíbilo, že pokud nebyla komunikace z jejich strany dostatečně včasná a srozumitelná, pokusí se ji do budoucna zlepšit. „Domnívali jsme se, že sérii Plody Gardeningu komunikujeme transparentně. Nyní, vzhledem k reakci části studentstva FUD, přiznáváme pochybení, neboť jsme zřejmě nedokázali reflektovat situaci dostatečně průchozími kanály,“ píše děkanka ve svém vyjádření a symbolicky si sype popel na hlavu. Podobné fráze jsou jen úlitbou. Paní děkanka v otevřeném dopise možná ze strachu opomenula odstavec, v němž nespokojení studenti píší, cituji: „Chtěli bychom vyjádřit solidaritu ke zkušenostem studentstva, jehož byl Jiří Černický pedagogem v letech 2010 –2023. Odsuzujeme mediální výstupy Jiřího Černického. Stav, kdy tento autor získává v prostranství přímo před budovou FUD významný prostor pro realizaci vlastního díla, nepovažujeme v souvislosti s mediální prezentací názorů tohoto pedagoga za optimální.“   

A právě tato formulace, na kterou vedení Fakulty umění a designu UJEP ve svém vyjádření vůbec nereagovalo, totiž výmluvně svědčí o skutečné motivaci nespokojených studentů. Mlčení děkanky k tomuto ostudnému nátlaku navíc považuji za nebezpečné přehlížení ostrakizace a ohrožení Magna Charta Universitatum, akademické svobody vlivem praktik Cancel culture, které vytlačují jedince z profesních kruhů. Na univerzitní půdě podle mého názoru nemůže a nesmí docházet k podobným útokům na člověka. Pokud protestující studenti ve svém dopise píší, cituji: „Rádi s Vámi budeme hledat otevřenější, transparentnější, méně hierarchické formy komunikace a spolupráce na směřování FUD jako bezpečného tvůrčího prostředí vzájemného respektu,“ pak bych jim doporučoval, aby šli sami příkladem a projevovali větší respekt ke svobodě projevu názorů, se kterými nesouhlasí. 

Co dodat závěrem? 

Děsí mě věta „odsuzujeme mediální výstupy Jiřího Černického“. Hned se mi vybaví svazácké, odborářské a jiné kolektivy píšící odsuzující dopisy v procesu s Horákovou. Po roce 1989 jsem si už myslel, že něco podobného nebude možné a hrubě jsem se zmýlil. Zase přeháním? Nuže, s ironií nadšeně volám: Povstává mládež nová, už ale ne Gottwaldova!

 

Vložil: Jan Paul