Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Moje nejoblíbenější hračka byla modelína,“ prozradil sochař mezi sportem a vírou, Václav Česák. Nezapomenutelní Marka Dobeše

10.04.2024
„Moje nejoblíbenější hračka byla modelína,“ prozradil sochař mezi sportem a vírou, Václav Česák. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Václav Česák

Stoleté výročí světového šermu coby olympijské disciplíny byla pro Mezinárodní šermířskou federaci událost celoevropského významu. Pojila se s ním proto nejen putovní výstava historie tohoto zakládajícího sportu moderní podoby olympijské soutěže, slavnostní ceremoniál v pařížském Grand Palais a také umístění sochy šermíře ve švýcarském městě Lausanne, kde sídlí The Olympic Museum. Měl jsem tu čest natáčet o všech těchto událostech dokument nazvaný stručně a jasně „FIE100“. Objednal si ho u mé společnosti Alfedus tehdejší President of the European Fencing Confederation, Mgr. František Janda, přáteli i kamarády zvaný Franci. Ten také prosadil šťastné rozhodnutí, že sochu vytvoří renomovaný český sochař, pan Václav Česák.

Na webových stránkách světově uznávaného umělce naleznete vyznání: „Co mne fascinuje na sochařství, je ztvárnění nehmotného v té nejhrubší a nejtěžší formě hmoty pro umění, skrze dláto vedené Duchem Svatým.“

 

Sochař se svými díly, foto Jakub Bouška

Docent PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc. o něm řekl: „Václav Česák patří k sochařům zcela oddaným své profesi. Práce s materiálem a hledání adekvátních tvarů, objemů a siluet ve světě kolem sebe je součástí jeho osobnosti. Životní sen být sochařem se mu podařilo naplnit a pro svou všestrannost a flexibilitu získává v posledních letech i veřejné zakázky a vstupuje do povědomí odborné veřejnosti. Autorův rádius je dosud zaměřen především na region, ve kterém žije – Nepomucko kolem Starého Smolivce. Tento kraj s poeticky modelovanou přírodou a silným duchovním obsahem je pro něj velkou inspirací.“ 

V jeho ateliéru a norimberské slévárně, kde jeho socha šermíře získala svou definitivní podobu, pak na pokračování vznikal pro náš dokument roku 2014 i tento rozhovor, na jehož počátku pan Česák řekl: 

Jmenuji se Václav Česák, jsem český sochař a bydlím v krásném malebném kraji. Sochařstvím se zabývám v podstatě od mala, protože moje nejoblíbenější hračka byla modelína. Takže mě opravdu sochařství provází celý život. Nyní tvořím sochu šermíře pro světovou šermířskou federaci, je to k jejímu velkému výročí a jde o sochu v pozici „On Guard“. Což znamená ve střehu. Samozřejmě ta pozice má určitá svá pravidla. Pravá ruka s kordem by měla být u těla, mírně pokrčená, úhel ruky s kordem by měl být zhruba 45 stupňů. Nohy musí být v takové pozici, aby koleno s koncem chodidla dávalo osu. Je jasně vidět, že moje socha je figura s určitými anatomickými prvky. Ale některé jsou přehnané až do abstraktna. Třeba v pozici břicha a hrudníku je jednoznačná anatomie a zároveň to má symbolizovat takový obranný štít. Protože původně byl šerm obranný prvek lidské činnosti. A až postupně se z něho vyvinul sport. Podle mě velmi ušlechtilý sport. Což v dnešní době člověk musí ocenit. 

Jaký vývoj sochu od prvotního návrhu čeká dál?

Můj model vytvořený jedna ku jedné se odformuje, udělá se voskový model a ten se zaformuje do speciální licí směsi, do které se potom odleje konečná bronzová fáze této sochy. Posléze se bude cizelovat, patinovat a osadí se v Lausanne před Olympijským muzeem na kamenný podstavec z červené africké žuly African Red.

 

Socha šermíře v předfinální podobě

Liší se výrazněji práce na této soše od vaší původní tvorby?

Už skoro deset let dělám pro šermířský svaz čestná členství. Mé sochy pro svaz jsou v určitém duchu i stylu. Týkají se vlastně mé figurativní tvorby. Co mě nejvíce zajímá na figuře, je samozřejmě anatomie, hra svalů, pohyb těla. Což u sportu je velmi zajímavé a u šermu obzvlášť. Mám za sebou několik realizací. Co se týče například sportovní tematiky, tak jsem dělal devítimetrovou sochu skejtaře z nerezu před sportovní areál v Plzni. Další mou významnou realizací je například busta Franka Zappy v německém Bad Doberanu. Na busty se specializuji také. Několik jsem jich dělal například pro soukromé rockové museum ve švýcarské Basileji. Snažím se nesoustředit se jenom na jeden materiál. I když mě tvorba z bronzu zajímá, mám rád i různé materiály moderní, snažím se kombinovat nerez se sklem, používám různé speciální umělé hmoty, které se dají dobře probarvit a samozřejmě dělám i s kamenem a se dřevem. Třeba socha, která se jmenuje Expresní deprese Berana, kde je teda už ta anatomie hodně abstraktní. I když samozřejmě stále vycházím z těch struktur jako je kostra a svaly. Dále se věnuji tvorbě sakrální, kde se snažím moderně ztvárnit sochy světců i křesťanské symboly. 

Jsme v unikátní německé slévárně v Norimberku, kde se odlévají bronzové sochy po staletí. Jaký bude další vývoj?

Jsme nyní spolu v tady v Německu uprostřed umělecké rodinné slévárny Lenz, která tu funguje už od roku 1829. Na celý proces dohlíží umělecký slévač Tomáš Podlesný, který tu již roky žije a pracuje. Socha je zatím v negativu. Bronz, ze kterého se leje, se nazývá B10. Což znamená 90 % čisté mědi a 10 % čistého cínu. Vlitím bronzu do forem vznikne šermíř bronzový pozitivní.

 

Při práci

A tak se i stalo. Výslednou sochu českého umělce můžete obdivovat spolu s dalšími návštěvníky v olympijském muzeu švýcarského městečka Lausanne.

Poděkování: František Janda (in memoriam)

Příště Oldřich Rott (zlatý fotbalový olympionik)

 

Vložil: Marek Dobeš