Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Česky je to v muzice o hodně těžší,“ řekl muž, který dobyl metalový Olymp, festival Wacken, Jiří Rain. Nezapomenutelní Marka Dobeše

03.04.2024
„Česky je to v muzice o hodně těžší,“ řekl muž, který dobyl metalový Olymp, festival Wacken, Jiří Rain. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Jaroslav Urban, stejně jako snímek kapely v textu

Popisek: Sebastien, Jiří ´George´ Rain třetí zleva

Natočil jsem s nimi nejen videoklip k jejich atmosférické písni „Nechtěná“, ale také společně stvořil znělku k prestižnímu seriálu Česká fotbalová mašina určenému k oslavě 120 let české organizované kopané. Česká rocková skupina SEBASTIEN vedená charismatickým kytaristou a zpěvákem Jiřím Rainem se tak do mé osobní tvůrčí historie zapsala nejen režijně, ale také skladatelsky fotbalovou hymnou „Lví stopou“.

O naší spolupráci „Nechtěná“ napsal iDNES s velkým zaujetím pro její téma. 

Metalová kapela Sebastien klipem k písni Nechtěná v režii Marka Dobeše upozorňuje na problémy dětí bez řádného domova a chce jim pomoci. Ve své snaze se skupina spojila s Veronikou Kašákovou, zakladatelkou Nadačního fondu Veroniky Kašákové (NFVK), která pomáhá najít dětem z dětského domova správnou životní cestu. „Měla jsem husí kůži, protože mě natáčení vrátilo do dob, kdy jsem měla spoustu otazníků v hlavě. Při poslechu písně jsem opět byla holka z děcáku, kterou odložili,“ popisuje své pocity z natáčení Veronika Kašáková, sama odchovankyně dětského domova a později finalistka České Miss 2014. „Ať před problémem zavíráme oči, nebo ne, společnost odložených dětí nás obklopuje a je naší součástí. Měli bychom tedy vytvářet hezký domov sobě i jim,“ dodává. „Společně chceme na téma nechtěných dětí upozornit a přitáhnout k němu větší pozornost,“ vysvětluje záměr kapely zpěvák a kytarista Jiří „George“ Rain. Skladba Nechtěná je předzvěstí nového alba Integrity, v kontextu tvorby skupiny ojedinělého. Sebastien na něm totiž upustili od angličtiny a všechny texty jsou v poprvé v češtině. 

Tolik „včerejší“ noviny. Aktuálně SEBASTIEN vydávají nový singl „Quo Vadis“ a připravují stejnojmennou desku. Je ideální čas připomenout náš rozhovor, který jsem s Jiřím vedl před čtyřmi lety pro časopis Rock & Pop.

 

 

Jak dlouho už SEBASTIEN hrají?

Pod názvem SEBASTIEN od roku 2008. Tři muzikanti z původní sestavy ale přišli ze starší kapely NAVAR, kterou jsem zakládal už v roce 1999. SEBASTIEN jsme tedy vnímali jako přímého nástupce NAVARu…

Vždycky jste měli texty v angličtině a nejdřív jste se prosadili v zahraničí. Jak těžké to bylo?

Naše první EP „Závidím“ (2008) bylo ještě nazpíváno česky, ale potom se naše ambice naplno zaměřily „ven“. Náš albový debut „Tears of White Roses“ (2010) už v zamýšlené české verzi „Pláč bílých růží“ nevyšel. Šlo o přirozený proces, na jehož začátku bylo „hecování“ mezi mnou a naším tehdejším kytaristou. Řekli jsme si, že se pokusíme dostat kapelu vlastními silami tak daleko, jak jen to bude možné, a já začal křičet do celého světa, že jsme tady a chceme „sebastienizovat“ rockový svět. (smích) Mým hlavním komunikačním kanálem k oslovení producenta, grafika, pěveckých hostů, a nakonec i našeho prvního zahraničního labelu byl v té době MySpace.com. 

Máš bohatou zkušenost spolupráce se zahraničními kapelami i zpěváky. Byl to od začátku tvůj cíl, nebo důsledek intenzivního hraní na zahraničních fesťácích?

Předně bych chtěl říct, že je pro nás vždycky velkou ctí spolupracovat se skutečnými hvězdami. Ty opravdové totiž zpravidla nemají zapotřebí schovávat se za „hvězdné manýry“. (smích) Šli jsme oběma cestami, které jsi zmínil – převážně jsem si pro spolupráci vybíral zpěváky, které obdivuji a toužil jsem si s nimi zazpívat… Jmenoval bych zejména Tonyho Martina (BLACK SABBATH) a Zaka Stevense (SAVATAGE), kteří patří mezi mé pěvecké idoly už od dob dospívání a bylo neuvěřitelné tvořit s nimi duety a stát na společných pódiích. Mnohá přátelství se ale zrodila také na cestách během našich evropských turné, nebo na festivalech.

 

Jiří Rain s Markem Dobešem, foto MD

Četl jsem, že tvůj prapředek byl prý Bedřich Smetana.

Je to taková naše rodinná zajímavost. Nejsem bohužel s Bedřichem spřízněn pokrevně – jednalo se o vzdálenější příbuznost. Moje mamka si ale dodnes pamatuje na „tetu Jarlu“, Smetanovu vnučku, která v 50. letech minulého století hrávala jí a jejím sourozencům na piano ve svém pražském bytě. 

Vystudoval jsi historii. Ovlivňuje tvé texty?

Zejména v dobách NAVARu jsem se ve svých textech zabýval historickou tématikou téměř výhradně. Sbíral jsem tehdy středověké mince a staré tisky a v dějinách jsem byl hluboce ponořen. V začátcích SEBASTIEN jsem si ale ještě nebyl natolik jistý svými textařskými kvalitami v angličtině, a proto jsme oslovili básníka a textaře Jana Petrička. Ten nám během naší plodné pětileté spolupráce kompletně otextoval první dvě alba. Od „Act of Creation“ (2018) jsem většinovým textařem opět já, ale v textech už reflektuji spíše přítomnost a budoucnost. Řekl jsem si také, že chci, aby v sobě má tvorba nesla poselství dobra a v tomto kontextu v SEBASTIEN tvoříme dodnes.

 

Jsi basák v CITRONU, skládáš pro ně? Jak tě ovlivnila spolupráce s legendami českého metalu Křížkem a Pařízkem?

Nabídku do CITRONu jsem dostal v roce 2015. Můj songwriting je odlišný od toho, co chtějí od této kapely fanoušci slyšet, ale podílel jsem se na aranžích písní alba „Rebelie Rebelů“, na které jsem dodnes náležitě hrdý. Láďa i Radim jsou profesionálové ze staré školy a mám je oba moc rád. Je pro mě úžasné pozorovat je při práci a stát s nimi na pódiu. Teprve díky Láďovi a Radimovi jsem pochopil, co je to groove a jak vnímat při hraní v kapele ostatní nástroje. Láďa mě naučil, jak lépe zpívat, vést melodické linky a aranžovat doprovodné vokály. Jsem dnes vokálně mnohem jistější a vyzpívám vyšší tóny než kdy dříve. Před Radimem pak musím smeknout, je tím nejčinorodějším člověkem, kterého znám a obdivuju, co všechno zvládá vymyslet a zprodukovat. Být součástí velké profesionální kapely je pro mě po všech stránkách velkou školou a jsem za ní moc vděčný. S velkým respektem sahám na hmatníku na noty, které utvářely českou metalovou historii a moc si vážím každého společného zážitku – CITRON je můj druhý hudební domov… 

V SEBASTIEN hraješ na sólovou kytaru, jaký je v tom rozdíl?

Na basu sice hraju téměř stejně dlouho jako na kytaru – svou první Jolanu D-bass jsem dostal od táty v 15ti letech – ale mým nástrojem číslo jedna je odjakživa kytara. S basou na krku se cítím trochu volnější a víc si užívám pódiovou show. Kytara vyžaduje větší soustředění, ale víš, jak to je: „Když jí miluješ…“ (smích) 

SEBASTIEN bodovali na obřím metalovém festivalu Wacken, jak jste se stali jeho součástí?

Nešlo pochopitelně o mávnutí kouzelného proutku, ale bylo za tím několik let systematické práce. S mým kamarádem Ottim z německé agentury Ballroom Hamburg jsem byl ve Wackenu poprvé v roce 2013. Viděl jsem tam např. krátké (ale památné a emotivní) vystoupení MOTÖRHEAD, a také ALICE COOPERa, s nímž jsme několik týdnů předtím hráli… Pohyboval jsem se ve VIP zóně a „lovil“ ty správné kontakty… Což se mi nejspíš podařilo, protože už v témže roce nám Wacken Foundation finančně podpořila naše druhé evropské turné s MASTERPLAN. Následovala další spolupráce na dálku a v roce 2016 jsme na Wacken Open Air nakonec sami zahráli! Byl to fantastický zážitek (pro mě mimo jiné proto, že jsem konečně viděl naživo své milované WHITESNAKE). Koncert se nám povedl, fanoušci byli skvělí, v backstage jsme pokecali např. s Henrym Rollinsem a zázemí bylo také perfektní. Wacken byl pro nás všechny jedním z vrcholných zážitků naší hudební cesty. 

Vaše hudba sloužila jako podkres traileru k ročníku 2016. Proč si vybrali pořadatelé zrovna vás?

To bychom se museli zeptat jich. (smích) Volali mi moji známí z jejich týmu a ptali se, jestli bychom jim poskytli muziku do oficiálních trailerů, což jsme pochopitelně rádi udělali! Stály mi v pozoru všechny chlupy, když jsem slyšel, jak největší metalový festival na světě oznamuje headlinery ročníku 2016 – IRON MAIDEN atd. – a pod tím hraje naše písnička! Dokonalý „wow-moment“. 

Vaše nové album „Integrity“, které právě vydáváte, je celé v češtině? Co je důvodem návratu k tvému rodnému jazyku?

Naše nové album je celé česky a mám z něj velikou radost! Jak jsem říkal, už naše první EP bylo nazpíváno v češtině, na prvním albu jsme měli v závěru skladby „Fields of Chlum“ český recitativ (na který jsem dostával zajímavé reakce např. z Mexika) a naše třetí CD bylo zakončeno českou písní „V síti štěstí“. …a tou to vlastně všechno začalo. Naživo jsme ji hráli, coby raritu, např. i v Německu a vždy měla velký ohlas… Zjistil jsem tak něco, čemu jsem dlouhá léta nevěřil – má melodika a můj hlas může dobře fungovat i v mateřštině. 

Je těžší psát pro váš druh hudby česky než anglicky?

Česky je to o hodně těžší, protože čeština má mnohem méně samohlásek než angličtina nebo třeba italština. Pokud chceš zpívat klenutou melodii a zároveň mít kvalitní český text s poselstvím, máš téměř automaticky problém! (smích) Čeština je krásná, nicméně bylo pro nás obrovskou výzvou uchopit ji patřičně poeticky, a zároveň neztratit smysl sdělení jednotlivých témat, na která chceme upozornit. 

Co si pod termínem „Integrity“ mají fanoušci představit, a jaké filozofické pozadí se s ním pojí?

Postavy na obalu alba poukazují na jakousi vnitřní prázdnotu, s níž se dnes v určité formě potýká téměř každý z nás. Chceme upozornit na důležité hodnoty, které se z naší společnosti pokradmu vytrácejí, ale bez nich dle mého názoru nemůžeme žít šťastným a naplněným životem. Základem všeho je rodina – máma, táta a děti; dále vztahy v rámci širší rodiny, přátelé, tradice, kořeny, duchovní život, a v neposlední řadě možnost vyjádření a růstu vlastního potenciálu. Dnešní svět nás často vede k šedivému PŘEžívání, namísto uvědomělého PROžívání. Miluji moderní dobu, technologie, sociální sítě atd., ale cítím, že jsme překročili míru zdravé rovnováhy a z dobrého sluhy se stává špatný pán… Naše „Integrity“ tedy zahrnují důležitost rodinných vazeb, respekt mezi generacemi, význam moudrosti minulosti pro vzkvétání budoucnosti… V našem kapelním mikrosvětě pak můžeme připojit ještě integritu naší hudby, pojící inspirace z mnoha hudebních žánrů, starých i moderních, a také integritu naší „party“, která to společně táhne už spoustu let, jsme přátelé, vzájemně jsme si šli za svědky na svatbách a pro naše děti jsou ostatní členové SEBASTIEN „strejdové“. (smích) Tyto zdánlivě malé věci jsou nakonec v životě těmi největšími… 

V jakém autorském složení vznikala nová deska?

Hudebně jsem si tentokrát rozdělil autorství s naším klávesákem Pavlem Dvořákem. Pavel napsal pro album dvě skvělé skladby, zbytek je pak z mé autorské dílny. Text singlu „Nechtěná“ napsal textař katon, texty ke svým dvěma skladbám si napsal sám Pavel, dalšími dvěma přispěla moje manželka Gabriela (která nám s texty pomáhala už na loňském EP „Behind The World“) a zbývajících sedm jsem napsal já sám. Finální aranže všech písní jsme dotvářeli v trojlístku: Jiří Rain - Petr Skala - Pavel Dvořák v našem studiu Dark Chamber Sounds. 

Jak bys charakterizoval váš hudební styl?

Já strašně nerad svazuji hudbu do škatulek. Osobně neřeším styly nijak dogmaticky a mám rád hudbu z různých částí žánrového spektra. SEBASTIEN hraje muziku, která je zároveň melodická i energická. Náš zvuk je definován zkreslenou elektrickou kytarou, určitou pompou a výraznými melodiemi, klávesami a sborovými vokály. Dohadovat se, jestli jde o pop rock, pop metal, AOR, hard rock, power metal, prog metal, nebo heavy metal mi připadá legrační – hodnotím raději muziku stylem líbí / nelíbí. A navíc, v hudbě SEBASTIEN najdeš prvky všech těchto žánrů. Pokud se člověk omezuje, je omezený, a to je přece v umění škoda… 

Držíte se tradičního schématu, kdy na albu s převažujícím melodickým materiálem musí být také něco pomalejšího, ideálně balada? Jak na vás reagují ženy pod pódiem, když zpíváte česky?

Na každém albu máme i baladické skladby. Nemyslím si ale, že by vznikaly vykalkulovaně. Líbí se mi citát Zakka Wyldea, že, pokud jsi muzikant, musí tě bavit obě polohy hudby – tedy ta tvrdá i ta jemnější. Já to cítím úplně stejně. Můžu říct, že už u zmiňované „V síti štěstí“ jsem viděl u žen v publiku slzy dojetí – mateřským jazykem se mnohem lépe přenášejí emoce. Z nové české desky jsme zatím hráli živě jen svižnější skladby, ale už u druhého refrénu zpravidla vídáme, jak lidé začínají zpívat s námi. Je to skvělý pocit a nemůžu se už dočkat dalších koncertů – kéž je „doba koronová“ brzy jen blbou vzpomínkou… 

Skladby na novém albu „Integrity“ na mne až na výjimky působí velmi pozitivně, bylo to záměr?

Určitě! Nemáme snad negativních zpráv v posledním roce už dost…? Má tě ještě z repráků deptat SEBASTIEN? (smích) Posluchač by si měl naši desku hlavně užít. Navíc, když se zaposlouchá do textů, může se zamyslet nad jejich tématy a třeba se stanou střípkem, který pozitivně doplní mozaiku jeho / jejího života. Právě z takové „konzumace“ naší tvorby bych měl úplně největší radost… 

Současná společnost je silně materiálně nastavená, hudba se často stává pouze doplňkem, nad kterým posluchači nepřemýšlejí. Když teď píšeš texty v češtině, máš s tím problém?

To je spíše otázka konzumentů hudby v konzumní společnosti než autorů samotných. Múza, alespoň ta má, takhle nefunguje. Psaní textu je pro mě docela hlubokým prožitkem. Nová hudba mě napadá prakticky denně, ale dobrý text si musím „protrpět“ a finální verze se doberu i za několik týdnů či měsíců. Mé texty jsou mojí osobní zpovědí, oknem do mé duše a sondou do mého vidění a prožívání světa. Věřím, že umělecké dílo, které někoho napadne, je také pro někoho dalšího určeno. Proto se netrápím myšlenkami, jestli můj text někdo ocení, nebo ne – tvořím, protože zkrátka neumím netvořit a zbytek nechávám plynout… 

Muzika se posouvá do online, co si o tom jako hudebník myslíš?

Každá doba byla pro rock´n´roll zároveň dobrá i špatná a totéž platí pro současnost. Je úžasné mít celé bohatství světové hudby na dosah – nikdy to nebylo snadnější. Miluji proto Spotify, ovšem s jedním velkým ALE. K virtuální nahrávce si nikdy nevytvoříš opravdový vztah. Na základní škole jsem si dával stranou peníze na svačiny, abych si po několika měsících doplnil o nový přírůstek svou diskografii OLYMPIKU, později BLACK SABBATH, nebo DIO. Těch kazet a CDček jsem si pak ohromně vážil, znám každé slovo z textů, studoval jsem artwork, pamatuji si vůni bookletů, zkrátka, něco jsem s tou hudbou prožil. Letos jsem navíc totálně propadl vinylům – večer s manželkou při sklence dobrého vína, s oblíbenou deskou PINK FLOYD nebo LED ZEPPELIN na gramofonu, …to je teď popis mého malého soukromého Ráje. 

Zřejmě nejsilnějším momentem nové desky je singl „Nechtěná“. Natočili jste na něj i videoklip. Jaké je pozadí téhle pecky?

Skladba vznikla v roce 2019 a původně byla nazpívána anglicky pod názvem „Fight For Love“. Jednalo se o můj duet se současnou power metalovou pěveckou nadějí, Yannisem Papadopoulosem z kapely BEAST IN BLACK. Textově pojednával o milostném trojúhelníku ve stylu „The Girl Is Mine“ Paula McCartneyho a Michaela Jacksona. Když jsem tuto skladbu pouštěl svému kamarádovi, textaři katonovi, inspirovala ho natolik, že k ní sepsal prvotní návrh českého textu, a tak se zrodila „Nechtěná“. Zároveň šlo o první český text pro album „Integrity“ a také o prvotní impulz k tomu, že jsme nakonec opustili anglicky otextovanou předprodukci a všechny finální texty napsali v češtině. Téma této skladby je velice silné a hned po prvním pracovním nazpívání jsme cítili, že vznikla výrazná věc s poselstvím – všechno do sebe zapadlo.

 

Z natáčení klipu

Když jsi mne oslovil s nabídkou natočit vám videoklip, byl to pro mne důvod začít po třech letech od natáčení klipu „Losing My Mind“ s Victorem Smolskim pro jeho Almanac intenzivně pracovat na novém hudebním videu jako režisér. Důvodem byl společenský dopad „Nechtěné“. Jak z tvého pohledu natáčení probíhalo a jaké máte s vlivem tohoto projektu na naši společnost úmysly?

Bylo to krásné natáčení. „Nechtěná“ k sobě začala ve správný čas přitahovat také ty správné lidi. Vedle tebe nám přivedla do cesty také krásnou modelku, finalistku České Miss 2014, Veroniku Kašákovou, která vyrůstala v dětském domově a nyní vede svůj vlastní Nadační fond, pomáhající dětem s podobným osudem. Téma naší skladby se spojilo s Veroničinou snahou a vše vyústilo ve společný cíl – přičinit se o dobrou věc. Lokace natáčení videoklipu byla, zcela symbolicky, v parku na dohled od Dětského domova v Dolních Počernicích. SEBASTIEN hrál na místě kruhové fontány, kolem nás byla rozestavěna kruhová jízda a navíc – byl to jediný den toho týdne, kdy bylo ideální počasí... Rádi bychom upozornili na téma nechtěných dětí a podpořili je při vstupu do dospělého života. Ten zpravidla nebývá snadný a každý z nás může přispět svou malou troškou pomoci. 

Komu bys ideálně adresoval skladbu „Nechtěná“ vzhledem k jejímu poselství?

Téma skladby se netýká jen opuštěných dětí. Dnešní svět je slepě zaměřen na výkon a na (stěží udržitelnou) iluzi permanentního růstu. Covid nám nyní ukázal chatrnost tohoto paradigmatu, ale zda přispěje k výraznější změně myšlení, ukáže až čas... Dalším kultem moderní doby je motto „užívat si“, vyvolávající často fobii ze závazků. Kdo do tohoto modelu nezapadá, jde z kola ven, ať už se to týká dětí z dětských domovů, absolventů nesmyslných studijních programů bez možnosti uplatnění v praxi, rodin, které nebudou založeny kvůli cestování či kariérám partnerů, nebo starých lidí, jež namísto zasloužené úcty a respektu častujeme nezájmem. Nechtěnou se zkrátka někdy cítí duše každého z nás. Adresátem skladby je tedy kdokoliv, kdo jejímu českému textu rozumí a může se nad ním zamyslet. 

Byl jsi najat do projektu KREYSON s Láďou Křížkem. Co ti působení v jeho kapele dalo?

Nový KREYSON jsme s Láďou v letech 2016 / 2017 stavěli jako regulérní kapelu. S Rolandem Grapowem (ex-HELLOWEEN) jsme už 11 let přátelé, on je zase dlouholetý známý a příležitostný spoluhráč Mika Terrany, takže jejich nástup do sestavy vznikal velice přirozeně. Za Mikem jsme s Láďou nejdříve odjeli do Pisy, kde jsme se domluvili na spolupráci a bylo znát, že si všechno od začátku „sedlo“. Bylo pro mě úžasné hrát s Rolandem po letech naší převážně studiové spolupráce v jedné kapele. Mít navíc za zády tak fenomenálního bubeníka, jakým je Mike, jehož jméno je i v Guinnessově knize rekordů, bylo pro mě dalším z nezapomenutelných hudebních zážitků! Úžasná byla také naše spolupráce s nominantem Grammy, producentem Chrisem Tsangaridesem, který produkoval např. DEPECHE MODE, THIN LIZZY, TOMA JONESE a hlavně nesmrtelné album „Painkiller“ od JUDAS PRIEST. Byl to úžasný chlap, strávili jsme s Láďou tři dny v jeho studiu v Anglii, staral se o nás jako o členy vlastní rodiny a dodnes jsme zdrcení z jeho předčasné smrti v pouhých jedenašedesáti letech... Všechny mezinárodní spolupráce jsem pro KREYSON domlouval já a zúročil tak své letité kontakty. Koncerty našeho společného turné jsem si užíval, fanoušci byli neuvěřitelní a moc rád na tu dobu vzpomínám. S Mikem Terranou jsem stále v přátelském kontaktu, v roce 2018 nám tady v Praze křtil album SEBASTIEN „Act of Creation“ a má spolupráce s ním rozhodně ještě neskončila. 

Jak trávíte s kapelou nucené koncertní prázdniny? Máte díky absenci koncertů více času na další aktivity?

Rok 2020 je tím nejdivnějším v našich dosavadních životech, o tom není sporu. Plánů jsme měli celou řadu a většina z nich vzala pro zatím za své. SEBASTIEN však přesto v žádném případě nezahálel! Získali jsme od našich zahraničních labelů veškerá práva na naše starší nahrávky a připravili našim fanouškům výběrovou kolekci „Identity 2010 – 2020“, na které poprvé fyzicky vyšly všechny čtyři skladby z našeho digitálně vydaného EP „Behind The World“ (2019). Vedle toho jsme připravili kompletní nové album „Integrity“ v češtině, novou grafiku, merch a nový web. Zapracovali jsme také na naší koncertní scéně, a právě připravujeme novou světelnou show pro naše budoucí koncerty. Byli jsme také součástí putovního festivalu kapel TRAKTOR a DYMYTRY, Monster Meeting, který se stal největší tuzemskou koncertní událostí roku 2020 a pokračovat bude i v roce příštím, opět s naší účastí. Navíc, mám připraveno cca 40 nových skladeb a už pracuji na jejich demoverzích. Přes nepříznivé vnější okolnosti se momentálně cítíme na vrcholu tvůrčích sil. 

Když se ohlédneme zpět, jak hodnotíš účast SEBASTIEN na podniku Monster Meeting, který letos / loni dominoval na tuzemské rockové scéně?

Vystoupení, která jsme stihli odehrát, než přišla podzimní vládní „stopka“, byla jedním slovem dokonalá! Od kluků ze všech zúčastněných kapel, přes techniky atd. – zázemí bylo prostě perfektní, všechny akce probíhaly v přátelské atmosféře a s úsměvem a dost jsme se spřátelili. Fanoušci byli úžasní a díky všeobecné atmosféře strachu a zdravotních rizik jsem si ještě víc uvědomoval to kouzlo okamžiku spojení několika tisíců lidí, užívajících si společně muziku. Všichni jsme Monster Meeting prožívali s obrovskou vděčností za každý odehraný koncert. Byl to, vzhledem k okolnostem, doslova zázrak! 

Používáš i nezvyklé nástroje jako varhany a podobně, jak na to reagují posluchači?

Myslím, že právě díky používaným zvukům máme naprosto jasný hudební rukopis. Na novém albu jsme použili např. živý saxofon, dechovou sekci, nebo živě nahrané středověké a severské lidové nástroje, ale výsledek nám zní vždycky jako SEBASTIEN. Myslím, že na české scéně zníme rozpoznatelně a dle reakcí posluchačů soudím, že kráčíme po správné cestě. 

Na desce „Tears of White Roses“ máš v každé písni jednoho hosta z ciziny. Kdo z mnoha hudebních zahraničních osobností tě nejvíc umělecky posunul?

Nejvíce nás formoval bez pochyby Roland Grapow, který nám ve svých Grapow Studios produkoval první dvě alba a strašně moc nás toho naučil. Dal nám obrovské know how, co se týče song-writingu, produkce, kytarové i vokální práce atd., a jsem mu za to pořád moc vděčný. Stejně tak na mě zapůsobil Chris Tsangarides, byl velice sdílný ohledně svých studiových kouzel a – jak už jsem jednou zmínil – dodnes mi moc chybí a často na něj myslím... Co se týče přátelských vztahů, jsme si asi nejblíž s Fabiem Lione z Turilli/Lione RHAPSODY, Apollem Papathanasiem (ex-FIREWIND) a Ailyn Giménez (ex-SIRENIA). 

S kým bys chtěl v budoucnu spolupracovat?

Myslím, že duetů jsme už udělali dost. (smích) Rád bych etabloval SEBASTIEN na scéně jako silnou kapelu, stojící na vlastních nohách. Splnil jsem si celou řadu hudebních snů a momentálně chci své písně zpívat hlavně sám. 

Jak skládáš, co posloucháš a jaké je tvé hudební vzdělání?

Já skládám v podstatě neustále, respektive neustále ke mně přicházejí další a další hudební nápady, melodie a útržky... Vnímám to jako veliký dar – sám jsem ale jen „přijímačem“ té hudby odněkud „shůry“. Mé hudební chutě jsou velice pestré. Od Mozarta po Dvořáka, od Elvise Presleyho, Chucka Berryho a Little Richarda po THE BEATLES a THE HOLLIES, od ABBY po nepřekonatelného Michaela Jacksona. Ze starého hard rocku miluju DEEP PURPLE, BLACK SABBATH, LED ZEPPELIN, RAINBOW, DIO nebo WHITESNAKE, z tvrdších věcí pak od IRON MAIDEN přes DREAM THEATER, MASTERPLAN, SAVATAGE nebo SYMPHONY X po SYSTEM OF A DOWN a LINKIN PARK ...a nebo MOONSPELL a CRADLE OF FILTH ...a nebo AMARANTHE a BEAST IN BLACK. Nad tím vším bych aktuálně zmínil PINK FLOYD. Miluju ale taky dobrý indie pop, jako BIRDY a LONDON GRAMMAR. Žánrově se nijak nevymezuji.

Do třídy s rozšířenou výukou hudební výchovy mě v šesti letech nevzali s tím, že prý nemám hudební sluch! (smích) Byl jsem děsně nervózní a uprostřed slova v první sloce státní hymny jsem polkl. (smích) Jsem tedy víceméně samouk. Nejvíc mi v začátcích dal můj táta, který mě naučil základy na kytaru, pak můj učitel bicích nástrojů, bohužel již zesnulý Jindřich Pavlík, a také Zdeněk Ceral z kapely READY KIRKEN, jehož lekce ze mě udělaly opravdového kytaristu. Jsem muzikant-praktik, rád improvizuji, přistupuji k hudbě kreativně a emočně a nechávám se jí vést. Totéž se snažím vštěpovat také svým žákům. 

Poděkování Richard „Harri“ Harušťák (Rock & Pop)

Příště: Václav Česák – autor sochy ke století olympijského šermu

 

Vložil: Marek Dobeš