Snaha o česká komediální Akta X aneb To se jen tak nevysvětlí, soudruzi z České televize. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Skeptický mazák David Zajíc (Jiří Macháček) a mladšý nadšenec Vojta Bek (Jan Cina) v sci-fi komedii na pokračování To se vysvětlí, soudruzi!

Dramaturgie České televize je pověstná tím, že nabízené projekty posuzuje dlouho, než je pustí do realizace. Neméně dlouho pak tato realizace trvá. V případě seriálu To se vysvětlí, soudruzi! ale selhaly dramaturgie i realizační tým.

Dlouho avizovaný komediálně fantaskní seriál České televize To se vysvětlí, soudruzi! měl možná v počátečních fázích dobře našlápnuto. Natočit příběhy ze skutečně v době reálného socialismu existujícího Ústavu pro paranormální jevy mohl být dobrý nápad. Co jiného může lépe poukázat na paradoxy doby, v níž se zakazovalo lidem věřit v Boha, zato se jim doporučovalo věřit, že sovětští vědci dokážou nejen poručit větru a dešti, ale také pracovat s mentální energií, telekinezí a určitě mají někde schované mnohem lepší mimozemšťany, než jsou ti z americké Oblasti 51. Navíc v době, kdy bují nesmyslné konspirační teorie, je určitě na místě vysmát se starým kuriózním nápadům, aby si lidé uvědomili, že nám tu mezitím vybujely nové. Žel od nápadu ke konečnému produktu může být hodně daleko.

Kousek nadpozemského tajemna ve stylu úspěšných amerických Akt X lze pro kameru vykouzlit třeba na severočeském Ještědu. Seriálový Ústav paranormálních jevů má skutečný předobraz, Psychoenergetickou laboratoř (PEL), která byla založena v 70. letech. V letech 1978-1986 ji vedl profesor František Kahuda, který se snažil s kolegy dokázat, že mentální energie může mít vliv na růst živých organismů a že jejím prostřednictvím lze též diagnostikovat a léčit.

Milujeme tajemno

My Češi jsme sice národ skeptiků, zato milujeme legendy o bílých paních, čarodějnicích a větrných démonech. A stejně jako pohádky máme rádi tajemné chodby v podzemí, kde se údajně pohybují záhadné bytosti, strašidelné komnaty ve starých hradech a neleníme ani podívat se na ducha, kterého honí naše kočka na zdi. Máme ale mezi sebou i takové lidi, kteří k těmhle záhadám přistupují s naprosto vážnou tváří a vědecky. Byli tady vždycky. A protože je známo, že vrcholná politika dělá s lidským mozkem divy, ví se také, že řada pohlavárů komunistického režimu (a nejen tohoto režimu) si dávala radit od astrologů, kartářek a věštců.

Odtud už není daleko ke vzniku Ústavu pro paranormální jevy, který po vzoru podobné instituce sovětské vznikl i u nás. Protože když se k tomu přistoupí vědecky, vypadá to najednou seriózně. No a co kdyby na tom přece jen něco bylo, nedala by se z toho vytěžit nějaká ta šikovná zbraň proti třídnímu nepříteli? A tak ÚPPJ sice vegetoval na okraji akademického zájmu, nicméně existoval dlouhá léta. Nikdy nic nevyzkoumal, nakonec byl skutečně odsouzen obhajovat svou existenci hlavně tím, že některé podivné jevy vyvracel. Opět jeden z typických paradoxů doby.

Měla to být komedie, ale není čemu se smát

Komedie, nebo spíš groteska, byla celá šaráda kolem ÚPPJ v 80. letech minulého století. Jenže vytěžit z toho skutečně vtipné historky, situace a dialogy, to vyžaduje mistra. Trojice scenáristů Miro Šifra, Lucie Vaňková a Marie Stará kombinuje zkušeného řemeslníka se dvěma začátečnicemi, což evidentně na dobrý scénář nestačilo. Kontrast mezi posedlými zaměstnanci ÚPPJ a pracovníky Státní bezpečnosti, kteří jim šlapou na paty, není ani vtipný ani napínavý. Ostatně celý je nejspíš založen na omylu, protože lze předpokládat, že ÚPPJ pracoval pod ochranou StB, protože jeho absurdní výstupy se daly celkem snadno stejně absurdně zneužít proti takzvaným nepřátelům režimu. Tahle linka tedy vůbec nefunguje. A legrační nejsou ani výstupy měřičů energií v bílých overalech s rekvizitami, vypůjčenými nejspíš z Krotitelů duchů.

Zdůrazňování, že před několika desetiletími byly technologie proti těm dnešním nedokonalé, je pro dobrý vtip přece jen málo

Když se casting nepovede

U českých seriálů včetně těch kriminálních často diváci odpustí tu trochu nudy a opakujících se zápletek, protože sledují hlavně své oblíbené herce. Problém dobrých scénářů se vleče historií českého filmu a televize dlouhé roky, stejně tak se ale v dobrém smyslu táhne historie českého herectví. O tom, že máme dobré herce napříč generacemi, není sporu. A obsadit seriál tak, aby ani jedna postava neseděla herci na tělo, to je skoro kumšt. Vše by se mělo opírat o dvojici Jiří Macháček a Jan Cina, tedy starý skeptický mazák, kterému ovšem doma levituje dcera, a mladý zažraný nadšenec. Žel, mezi Macháčkem a Cinou nefunguje žádná chemie, ti dva se k sobě nehodí hereckým projevem ani trochu.

Podobné je to s dvojicí agentů StB v podání Anny Fialové a Leoše Nohy. Richard Stanke v roli šéfa ústavu působí trapně, jako by bezmocně hledal, co má vlastně hrát. Ukazuje se zkrátka, že herecký soubor potřebuje dobré režijní vedení, jenže na špatném scénáři sebelepší režisér moc parády nepostaví a sebelepší herci mu nepomohou, když jsou jejich postavy bez krve a bez života. A ještě ke všemu ze všeho trčí laciné provedení, pár opakujících se interiérů a sem tam nějaký ten exteriér, které nepodtrhují psychedelickou atmosféru 80. let, vlastně ji ani moc nevyjadřují.

Lenka Termerová jako prof. Milada Winterová, CSc., u počítače z 80. let minulého století. Tu dečku na jeho horním krytu si rekvizitáři mohli odpustit.

Konec velkých očekávání

Diváci, kteří s láskou vzpomínají třeba na Návštěvníky a na seriál o paranormálních jevech se upřímně těšili, jen kroutí hlavou. Za všechny to hezky vyjádřil na Facebooku divák Roman Intago, který patří zjevně k upřímným fanouškům záhad a jejich zkoumání: „Viděli jste první díl? Podle mne katastrofa. Od scénáře až po režii. Jak čtu na webu recenze, nejsem sám, kdo to říká. Díval jsem se i proto, že jsem se šéfem té organizace, profesorem Kahudou, u nich kdysi jednal. Víte, že byl i ministr školství? Dělám do toho dodnes. Takže mne to doslova urazilo. Třeba to, že si někdo udělá kruhy v obilí a oni na to nepřijdou. Přitom se to dá lehce zjistit. Pravé kruhy nemají stonky polámané, ale ohlé a zapletené. Na další díly už chuť nemám.“ No vida, zapletené stonky. A hned je z toho popletený seriál.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková