Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Chci přinést naději v tomhle hrubém světě.” Smutný komik Luděk Sobota. Nezapomenutelní Marka Dobeše

28.02.2024
„Chci přinést naději v tomhle hrubém světě.” Smutný komik Luděk Sobota. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Bontonfilm / Jan Horník

Popisek: Luděk Sobota ve filmu Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Luděk Sobota se narodil 27. května 1943 v Praze. Dle Wikipedie je herec, komik, bavič, scenárista a režisér. Vystudoval dopravní průmyslovou školu, poté absolvoval herectví na pražské DAMU. Přestože měl schopnost hrát dobře i charakterní role, jeho doménou se stala komika, především autorská, založená na vlastních textech a improvizaci. Mezi jeho největšími filmovými peckami jsou zmíněny „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ 1974, „Zítra to roztočíme, drahoušku…!“ 1976 a také „Ještě větší blbec, než jsme doufali“ v roce 1994.

O rok dříve, tedy 16. prosince 1993, stojím ve vymrzlém zámku Liblice a sleduji proces. Probíhá jeden z posledních natáčecích dní právě posledně zmiňovaného filmu, který realizuje společnost s ručením omezeným B.O.S.K. pod režijním vedením Víta Olmera, s Luďkem Sobotou, Simonou Chytrovou, Romanem Skamene, Adrianou Vlasákovou, Janem Přeučilem a legendárním prvorepublikovým komikem Járou Kohoutem v hlavních rolích.

Prostředkem pokoje, vybaveného starobylým nábytkem, vedou úzké kolejnice pro jízdu kamery. Na jejich konci sedí za malým konferenčním stolkem muž a nahlas koncipuje text dopisu, který leží před ním. „Milovaná neznámá, osud tomu chtěl,“ medituje postava nad textem a pokračuje: „abychom se spolu již několikrát setkali.“

„Stop!“ Ozve se z rohu místnosti, kde se skrývá nespokojený režisér. „Při zkouškách jsi to říkal dobře a teď, když je generálka, tak ti to nejde. Ještě jednou.“ V tom se ale ozve skriptka: „Možná, že je to takhle moc dlouhý.“

„Já si myslím, že ne,“ oponuje muž v rohu. „Jedem znovu.“

„Milovaná neznámá, osud tomu chtěl, abychom se spolu již několikrát setkali. To je ale kravina!“ Herec se lopotí s psaním dopisu a já ztrácím přehled, co je realita, co improvizace, anebo třeba obyčejná únava.

„Tys chtěla, aby to zkracoval a von to zkrátil,“ rozčiluje se režisér.

„Mně už je to jasný,“ zaraduje se herec, „buď sem měl říct, že je to kravina, nebo tamto druhý.“ A znovu od začátku „Osud tomu chtěl, to je ale kravina.“

Muž v rohu: „Neříkej kravinu vůbec.“ A k muži titulovaném jako pan novinář ze Cinemy: „Mančaft je přetaženej. Kapitalista nás honí, 140 metrů filmu denně, klidně to tam napište.“

Muž u stolku: „Já už neřeknu ani tu kravinu.“ Do kamery: „Milovaná neznámá, osud tomu chtěl, abychom se spolu již několikrát setkali.“

Roh: „Teď je to dobrý.“

Stolek iniciativně: „Tak já to udělám ještě s kravinou.“

Roh: „Ne s kravinou bych to nedělal, tak ticho, dovrzat.“

Parkety způsobují příšerný praskot při sebemenším pohybu a novinář ze Cinemy se tiskne do rohu v hrůze, že by mohl způsobit hluk. „Davide, uprav klobouk.“

Rudý kovbojský klobouk pověšený na přivřených dvířcích nad konferenčním stolkem musí totiž při uchopení zapříčinit jejich otevření.

„A jdeme na ostro.“

 

Snímek z natáčení, foto Marek Dobeš

Herec začíná už po šesté číst svůj dopis: „Milovaná neznámá, osud tomu chtěl, abychom se spolu již několikrát setkali…“ V zamyšlení sundává z dvířek klobouk a nasazuje si jej, v útrobách stolku, který se tak před ním otevře, jej upoutá štůsek fotek. Začne si je prohlížet.

Ten muž za stolkem je ing. Vít Dolejší, občanským jménem Luděk Sobota, který nejen že během několika dní přišel díky restitucím o místo badatele v oblasti podzemních vod pod Národním divadlem. Podotýkám, že tehdy ještě komediální nadsázka se roku 2002 změnila v třeskutou realitu. A musí se vystěhovat z domu. Navíc ještě přišel o svůj oblíbený mikroskop, jemuž si navykl říkat Ňutínku. Jedna černá kočka přes cestu za druhou. Naštěstí, nebo snad bohužel, po dědečkovi (Jára Kohout) z Ameriky zdědí ing. Dolejší hotel v Karlových Varech. Netuší, že se tak stane kolečkem, vydaném na pospas občas neurvalém soukolí naší české moderní doby. Nebezpečný zájem o něj pojednou projeví jeho bývalý propadající spolužák ze třídy, přezdívaný Pinďour, nyní úspěšný a velkopanský podnikatel (Roman Skamene), hamižný právník (Jan Přeučil) a půvabná narkomanka hracích automatů (Simona Chytrová).

Luděk Sobota mi o své roli řekl: „Měl jsem pomlku asi šest let, a proto jsem se rozhodl spolu s Petrem Markovem a Vítem Olmerem napsat svůj vlastní scénář. Kdybych si myslel, že mi někdo napíše roli na tělo, tak bych se asi těžko dočkal. A navíc málokdy se scenárista do komika strefí tak dobře, jako třeba ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ V tomto filmu děj určujou ti, co chtějí hlavního hrdinu okrást. I když já velice rád improvizuju, musel jsem si improvizaci odpustit, protože tentokrát nejde tolik o gagy. Nelpíme na tom, aby to byla ztřeštěná komedie, kde by nevadilo, že fóry jsou třeba samoúčelný. Byl bych rád, kdyby film působil jako jakési povzbuzení těm, jimž se zdá, že nejsou tak vyčůraní, jako ti okolo nich, kteří se nestydí používat nečestné metody pro svůj zisk. Ukáže se, že i když oni jsou mazaní a on působí jako naivní, roztržitý vědec, tak je taky chytrej a nakonec se mu podaří je všechny přelstít. Chtěl bych, aby to tak působilo, protože je to určitá naděje v tomhletom hrubým světě.“

Poděkování: Iva Hejlíčková (Cinema), František Stohl

Příště Jackie Daniel's - Hairy Groupies

 

Vložil: Marek Dobeš