„Lucerny si vážím nejvíc, má atmosféru.” Bubeník Martin Vajgl a jeho deset let s Olympikem. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Marek Dobeš (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Olympic na Náměstí republiky v červnu loňského roku

Náměstí Republiky, 29. června 2023. Olympic slavil už celou polovinu roku a připravoval se na finální ceremoniál v pražské O2 areně 18. prosince 2023. V rámci promo kampaně proto zahrál zcela zdarma ve spolupráci s Dopravním podnikem cestujícím pražského metra na Náměstí Republiky. Mám v plánu si tu nejen vyslechnout raritní mini koncert, ale také promluvit s bicanem. Poprvé jsem s ním coby čerstvou posilou kapely hovořil dne 9. listopadu 2013 v prostorách pražského Kina MAT. A nyní se těšil na rozhovor s vždy skvěle naladěným muzikantem o pouhých deset let později jako neodmyslitelným opěrným pilířem rytmiky kapely Olympic.

Když Petr Janda opouštěl s ostatními členy své hudební party jezdící schody metra obklopen chumlem fotografů a kameramanů, šel po jeho boku také bubeník Martin Vajgl. Vzápětí se jim do cesty staví revizor. Netrvá to dlouho a nechá se přesvědčit, že Olympic je už šedesátiletý. Kdyby si však stoupnul do skupiny náhodných kolemjdoucích, kteří příjemně překvapeni plní vestibul a sledují dárkový koncert, možná by svou benevolenci přehodnotil. Především při písni „Jako za mlada“, kdy ti čtyři, co hrají rock, rozjedou bigbeatovou šou ve velkém stylu, by pokročile kulatý věk kapele hádal málokdo.

Olympic v metru

Atmosféra je uvolněná, muzikantům svítí oči, originalita akce je nabíjí, lidé se přidávají, skandují, zpívají, prostory této stanice metra jako by byly projektovány právě pro dnešní událost. Nesmí chybět pecky jako „Vlak, co nikde nestaví“ nebo „Dej mi víc své lásky“. Po zhruba půlhodině si ještě diváci vytleskají přídavek a nápaditá namlsávačka na O2 arenu je u konce. 

Bubeníka Martina Vajgla jsem se pak zeptal na poněkud skromnější, ale pořád kulaté výročí jeho cesty s Olympikem. 

Je to krásnej pocit bejt už deset let součástí takový party. Hlavně proto, že aspoň mám ten dojem, jsme mezi tím stačili zase něco dalšího udělat. Těch deset let kapela nezahálela. Netyla jenom z dosažených úspěchů, ale podařilo se udělat pět desek, zahrát spoustu krásnejch koncertů a vytvořit nový program. My teď máme ten šedesátkovej, ale už se mluví o tom, co budeme dělat příští rok a pořád to žije.

Olympic v metru

Ani ty jsi nezahálel, sólově jsi vydal novou desku.

Ano, já jsem teď čerstvě vydal svoji desku po pěti letech. Před pěti lety „Zakopaný romance“, což byly šuplíkovky, který dvacet pět let i víc ležely jako nedodělaný písničky. A letos album „Moc to neprožívej!“ Jsou to teď opravdu spolu související, aspoň pocitově pro mě skladby, který vznikly v jednom období. A myslím si, že na tom albu je to znát, že je takový sourodější, víc drží pohromadě.

Olympic v metru

V prosinci tě s Olympikem čeká O2 arena, máš už z toho trému?

Trému nemám. Naštěstí tou netrpím, navíc jsem v O2 areně hrál poprvé v roce 2010 a to byly oslavy dvaceti let Wanastovek. Taky před pěti lety - padesát pět let Olympiku. Mám z toho prostoru takovej pocit, že to hraní je víceméně stejný, jako když je to třeba… No třeba v Lucerně. I když té si vážím víc. Lucerna má jedinečnou atmosféru. O2 arena je pro mě, co se týče pocitu z hraní vlastně stejná, nebo podobná, jako když se hraje v nějaké hale pro tři tisíce lidí. Pak už člověk rozdíly nedělá, ponoří se do hudby, začne vnímat to, jestli se ty první řady usmívaj a líbí se jim to a pak už to vlastně jede. Těším se na to. 

Poděkování: Karel Balčirák (Spark Rock Magazine)

Příště Luděk Sobota

Vložil: Marek Dobeš