Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Je vždycky potřeba najít důvod, proč muskulaturu ukázat,“ řekl Franco Columbu, Arnieho nejlepší kámoš. Nezapomenutelní Marka Dobeše

15.02.2024
„Je vždycky potřeba najít důvod, proč muskulaturu ukázat,“ řekl Franco Columbu, Arnieho nejlepší kámoš. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Franco Columbu v městě Sardegna, raná sedmdesátá léta

Malý velký kulturista z Itálie se zapsal do sci-fi filmové historie, když potkal Arnolda Schwarzeneggera na počátku šedesátek v Mnichově. Zcela mu to změnilo život. Záhy ho pozval, právě na Arnieho doporučení, guru body builderů Joe Weider do Kalifornie a on tam začal se svým přítelem nejen trénovat, ale i natáčet. Během pětačtyřiceti společných let si oba vzájemně pomáhali a spolupracovali, ať už šlo o kulturistiku, filmy či o podnikání ve stavebnictví. Jejich fotografie pořízené opakovaně v toku času, na kterých proti sobě sedí u šachovnice, se staly ikonickými. A jak šel čas, načítal si do filmografie menší role v jeho velkých převážně SF filmech spojených s Arnieho filmografií. Logicky stavěl na odiv své pověstné tělesné proporce v bezejmenné roličce nazvané „zvěd“ ve fantasy snímku „Barbar Conan“. Z logiky věci byl též jakýmsi menším smrtícím arnoldovským robůtkem v akční SF klasice „Terminátor“, kde se dostane do bunkru Odboje a začne všechny uvnitř likvidovat.

Věřím, že je tu mezi vámi dostatek fanatiků Cameronova opusu. Ale pro nás zapomětlivé připomenu – zatímco Kyle odpočívá po hlídce, prohlíží si fotografii Sarah Connorové, kterou mu dal John Connor. Franco Terminátor se pokusí infiltrovat základnu, je odhalen hlídacími psy vstupního bezpečnostního týmu. Okamžitě po odhalení odhazuje plášť, tasí RBS-80 a začne zabíjet. Sám Kyle použije svou plazmovou pulsní pušku, ale to na T nestačí.

Franco se měl objevit i ve válečných úvodních scénách pokračování „Terminátor 2: Den zúčtování“. Ale tyto pasáže byly odstraněny z rozpočtových důvodů. Přestože se nedostaly na celuloid – koncepční návrhy jasně ukazují, že Francův kovový endoskelet je konstrukce T-800.

Columbuova tvář pak vdechla vzhled postavě v gamese „Terminator: Resistance Infiltrator Mode“. Hráči zde vedou postavu Infiltrátora, když se robot snaží ukončit velitele Ramireze. DLC je prequelem k „Terminator: Resistance“, odehrává se předtím, než se Annihilation Line dostane do Los Angeles, a je k dispozici na PS5 verzi rozšířené edice „Terminator: Resistance“, která vyšla v dubnu 2021.

Podtrhuje se tak fakt, že nejen Arnold, ale i Franco už dnes neoddiskutovatelně patří do T kánonu.

Po Arnieho boku nechyběl italský parťák fyzicky ani v dystopickém SF bubblegumu „Běžící muž“. Jak uvádí ČSFD v trivia, lze ho zahlédnout v řídící místnosti jako chlapíka sedícího u monitoru, který potvrdí funkčnost zavedené stopovací substance do těla hlavního hrdiny Bena Richardse. Podepsal se i na „Predátorovi“, kde je medikem v helikoptéře, která v závěru filmu přiletí pro Dutche. Na fotografiích z natáčení ho nelze přehlédnout, avšak ve filmu je vidět jen kus hlavy. A následně alespoň virtuálně ve filmu „Poslední akční hrdina“. Kde je jeho jméno uvedeno na pozici fiktivního režiséra filmově přihuštěného, většího než život, Arnieho super alter ega, Jacka Slatera titulkem „A Franco Columbu film.“ Jako kaskadér se podílel na jeho akčňáku „Likvidátor“ i akčním hororu „Konec světa“, kde je v závěrečných titulcích uvedený pod jménem Dr. Franco-Columbo, což se alespoň titulárně objasní později v průběhu našeho rozhovoru, který vznikl před tímto datem.

Franco Columbu následně produkoval vlastní menší projekty jako „Berettův Ostrov“ nebo „Ancient Warriors“. Nejvíc se ovšem před kamerou proslavil hned v začátcích kariéry, opět po boku svého většího přítele v jeho ikonickém takřka promo dokumentu „Pumping Iron“. Franco byl všestranný sportovec – kulturista, strongman i úspěšný boxer.

„Do svých jedenácti let jsem dostal spoustu nakládaček. Potom jsem to jednoho dne začal vracet. Nikdo se mě nemohl dotknout,“ řekl Franco pro deník Miami Herald. Možná i zkušenosti z dětství ho motivovaly k tomu, aby se začal věnovat boxu. Stal se dokonce mistrem Itálie.

„Začal jsem boxovat, jako dítě na rodné Sardinii, když mi bylo šestnáct. V boxu máte ten nejlepší kardio trénink, protože tančíte a bijete zároveň. A pokud se dostanete do ringu, nemůžete zpomalit, jinak by vás protivník sejmul. Takže to je důvod, proč jde o aerobní cvičení, jste nuceni přežít a bránit se. Pokud hodláte zpomalit, váš protivník vás zasáhne.“

Byl jste tedy nejen body builder, ale i šampion v boxu, že?

Ano!

Je hodně těžké přejít z jednoho do druhého?

Ano, je, jde o hodně odlišné sporty. Musíte zcela změnit přístup.

Zužitkoval jste to před kamerou, cítíte se na to ještě?

Ano, ve filmu „Last Man Standing“. Jenže to mi bylo v době natáčení pětačtyřicet.

Franco Columbu se usmál optimistickým americkým stylem, ale italská bezprostřednost jeho vstřícný přístup zlidštila.

Když jsem si za ním přišel k jeho maličkému stánku pro rozhovor, z repráčku nad ním se ozýval Arnoldův hlas propagující jejich nejnovější počin.

Šlo o bé-až-zetkový „Berettův ostrov“ a také o další projev přátelství těch dvou. Arnold ho totiž nejen propagoval z pásky pouštěné na trhu, ale zahrál si v něm i mikropidiroličku a nechal se zvěčnit na obálce VHSky. Slovy českého distributora „Penzionovaný agent Interpolu se vrací do služby, aby bojoval proti drogovému kartelu. V hlavní roli se představuje mistr světa a olympijský vítěz v boxu Franco Columbu, v další roli Arnold Schwarzenegger. V akčním filmu vynikajícího režiséra Michaela Preece nechybí nic z toho, co divák hledá za jménem A. Schwarzeneggera.“

Franco Columbu a Arnold Schwarzenegger byli prostě nerozluční. První opustil toho druhého, svého rakouského přítele, Franco. „Od chvíle, kdy jsme se potkali v Mnichově, jsi byl můj partner ve zločinu. Strkali jsme do sebe, soupeřili jsme mezi sebou a každou chvíli jsme se na společné cestě smáli. Když jsem se konečně dostal do Ameriky, byl jsem sám. Nechal jsem za sebou svou rodinu, svou zemi, celý svůj život. Takže když jsem požádal Joe Weidera, aby tě přivedl na trénink se mnou, bylo to proto, že jsem věděl, že bez svého nejlepšího přítele nejsem stejný. Mohl bych být úspěšný bez peněz, bez mých rodičů, ale nemohl bych dosáhnout úspěchu bez tebe.“ Druhý tak reagoval na fakt, že jejich přátelství skončilo. Odchodem z tohoto světa v osmasedmdesáti letech roku 2019.

 

Rakušan a Ital, celoživotní přátelé

Ale to se teprve má stát. Franco Columbu, kterého jsem tehdy na Marché du Film, festivalovém trhu v Cannes roku 1995 potkal, byl zhruba pětapadesátiletý muž, na jehož fyzičce se tvrdá dřina v posilovně výrazně promítla. Přesto se tělesné chátrání neprojevilo na jeho chlapecky entuziastickém přístupu živého italského chlapíka. Až do dnešního dne dočasně ztracená nahrávka našeho rozhovoru čekala na přepis.

Jaké byly vaše filmové začátky?

Víš, když soutěžíš ve sportech jako body building, a staneš se šampionem, chceš dělat i něco jiného. Mohl bys jít na odpočinek a časem vymizet z lidské paměti, ale to není moje cesta. Pocházím z velmi chudých poměrů ze Sardinie v Itálii. Tam když máš peníze, tak pak už jen můžeš sedět a nic nedělat. Ale když jsi chudý, tak na sobě musíš makat a musíš se snažit něčeho dosáhnout. Když jsem toho docílil, začal jsem hrát ve velkých filmech. Jsem tam hodně upozaděn, jde o malé role. Také jsem dělal kaskadérské práce, takže mě můžete opět vidět jen na pozadí. Jednoho dne jsem se proto rozhodl produkovat svůj vlastní film. Samozřejmě jsem na něj získal jen malý finanční rozpočet. Něco okolo jednoho milionu dolarů. Později až dva milióny. Celkem jsem spoluprodukoval asi tři až čtyři filmy. Ani jsem neměl čas na to si v nich zahrát, protože mezitím jsem byl v Evropě a pracoval na dalším filmu. Poté jsem se udělal sám pro sebe. Začal jsem si užívat života. Přesunul jsem výrobu svých filmů domů na Sardinii. Tam jsem si mohl dovolit mnohem víc, než by mi umožnili jinde. Mohl jsem si dovolit různé pyrotechnické efekty jako výbuchy, exploze baráků a celkově k mému natáčení naši přistupovali vstřícně.

Jste na Sardinii hodně známý?

Samozřejmě že ano. Jsme jediný z Itálie, kdo se stal Mr. Olympia. (Mr. Olympia je ocenění pro vítěze soutěže profesionálních kulturistů. Franco Columbu zvítězil dvakrát, v letech 1976 a 1981, pozn. aut.) Ono je jich málo celkově.

Takže když natáčíte v domovském regionu, máte všude dveře otevřené? Nesetkáváte se asi s takovými těžkostmi, jako kdybyste točil v USA.

Každé natáčení mi zabere hodně času. A také tam chci mít dost akce, jako jsou exploze. Chci natáčet na spešl lokacích. Když se rozhodnu točit u nějakého historického monumentu, který je například pět tisíc let starý, může se to některým lidem nelíbit. Třeba když jsem dělal akční scénu, kde jsem naboural vrtulníkem do hory…

Produkovat filmy vás evidentně baví…

Miluji to. Najímám lidi ze Sardinie do svých projektů. V létě budu dělat další film, podobný tomuhle, který tu letos prodávám, zase plný akce. Lokace budou zahrnovat muzeum, bude to více exkluzivní, dostane se vám více reálné akce.

Jak vidím, napsal jste si ho stejně jako „Berretův ostrov“ také sám a ponese název obsahující slovo „ostrov“, tedy „Doublecross On Costa's Island“ Půjde tedy o pokračování?

Není to úplně druhý díl. Jen to bude podobné, jakože tam bude víc akce, a originálnější. Protože ono vyhodit do povětří auto a helikoptéru není moc náročné. Kupuji auta v Itálii za dvě stě dolarů, třeba třicet aut a vyhazuji je do povětří. Chci do svých filmů dostat fakt dobrou akci.

Franco Columbu vás svým entuziasmem prostě dokázal strhnout. I když jste reálně viděli, že sedí u jednoho stolečku, s promo materiály rozkopírovanými na Xeroxu. A propagujícími méně maniakálním filmovým fandům zcela neznámá herecká jména. Podobě patrně působil vždy a u všeho, do čeho se pustil. Když trénoval Sylvestera Stallona, s jehož bratrem později začal pravidelně natáčet, poznal v něm sobě rovného nadšence. Náhle nešlo věnovat se jinému klientovi.

„Abych se soustředil na to, že ho dostanu do nejlepší formy v jeho životě, musel jsem odsunout téměř vše stranou.“

Z tréninku se stalo mezi Slyem a Francem Columbuem soupeření. Když se rozhodli zjistit, kdo z nich zvedne víc na bench press, nedopadlo to dobře. S nápadem prý tehdy přišel Franco, jenže Sly se nenechal zahanbit. Během zvyšování vah si díky tomu ten hvězdnější z obou herců vážně zranil pravý prsní sval. Musel se podrobit operaci. A protože logicky nechtěl, aby bylo zraněné místo se šedesáti stehy nápadné, rozhodl se, jak píše časopis Essentially Sports, že si nechá udělat tetování. Dnes má Sly potetovanou velkou část těla. Nebýt malého pokušitele, možná by s tím nikdy ani nezačal. V závěrečných titulcích „Ramba II“, pro který mu sestavil speciální šestitýdenní tréninkový plán, je uveden jako „body building couch.“

A v tomto novém filmu budete opět vystupovat jako hlavní hrdina vy sám jako v „Berettově ostrově“?

Ano, budu hrdina, ale bude tam více zajímavých jmen herců, hodlám najmout větší jména než obvykle. Vyjednávám s několika lidmi. Objeví se tam Arnold, snad Tom Selleck (neobjevil, pozn. aut.). Také pracuji na příběhu s Jane March, víte, kdo to je? Dělala na filmu „Barva noci“ s Brucem Willisem.

Ano, znám, původně topmodelka, proslavila se filmem „Milenec“.

Ano, je velmi dobrá herečka. Také se tam objeví Frank Stallone, bratr Slye. Jsou svým založením velmi odlišní, i když jsou bratři. Sly má rád hodně akce a sní o tom, že bude dělat šílené věci, naopak Frank se bojí všech podobných situací. Je dobrý především v dialogu, patří mezi velmi dobré dialogové herce, ale pro akci se nehodí. Vždy, když byly na pořadu dne exploze, seděl co nejdál nebo někde venku. Já ovšem nejsem expert ve vytváření filmů o milostných příbězích, lásce a sexu. Jednak se dobře neprodávají a pak nemají zajímavé příběhy. V příbězích tohoto typu je to vždy o nějaké nádherné holce, a to je vše. Dokonce i dokumenty o Sardinii, které se natáčely pro festivaly, o historii Sardinie a podobně, mě baví víc. Místní milují koňské závody, tance s maskami, tam jsou fajn dokonce i milostné scény.

Byl jste někdy v Praze?

Před mnoha lety jsem žil v Německu, kde jsem zvedal těžké váhy. Tehdy jsem jel do Prahy, kde jsem také dělal powerlifting. Vím, že Československo není velká země, asi jen něco okolo sedmi milionů lidí.

Teď už nejsme Československo, rozdělili jsme se. Je to teď Česko a Slovensko.

Česko je velmi průmyslová země.

Ano, vždy byla.

Právě v Německu po jedné soutěži navrhl Arnold Francovi, aby se stal jeho sparing partnerem. „Navzájem jsme se tlačili vpřed, soutěžili jsme spolu a smáli jsme se během celé té cesty,“ napsal o Francu Columbovi ve vzpomínkách na Facebooku po jeho skonu. Faktem je, že začátek jejich vztahu byl usnadněn faktem, že Columbu měřil pouhých 165 centimetrů a jeho svalstvo logicky nebylo nikdy tak mohutné jako Arnoldovo. Proto pro něj nepředstavoval konkurenci. Na druhou stranu při tréninku byla přidanou hodnotou jeho minulost powerliftera. Zvedal opravdu těžké váhy. „Franco Columbu nikdy nebyl největším mužem na kulturistickém pódiu, ale obvykle byl nejsilnějším,“ napsal o něm v roce 2012 magazín Muscle & Fitness.

Přesto při soutěži s nošením ledniček vyskládaných na zádech téměř přišel o hybnost v koleni, když se mu ve strašlivě vyhlížejícím úhlu pod závažím vylomilo. Dodnes na internetu koluje až nereálně hororové video z této události.

Takže jste Sardinii vlastně natočil nejvíce filmů za vaši kariéru.

Přesně tak.

A co děláte, když nenatáčíte?

Živím se jako chiropraktik. Mám na to zavedenou praxi.

Až na Arnolda mi vždycky body buildeři ve filmech přišli trochu směšní. Třeba Němec Ralf Moeller v té letošní vikingské viodeosáze „Statečný bojovník“.

To s vámi souhlasím. (smích) Filmový byznys je prostě hodně odlišná profese od kulturistiky. Nemůžete si myslet, že se jen tak zapojíte do profesionálního filmu.

Budete tam vypadat nepatřičně, nemotorně.

Také je potřeba si uvědomit, že to, co kamera potřebuje, není ani tak objem, jako spíš, aby muskulatura byla hezky vyrýsovaná. Na plátně jsou pak ty svaly stejně desetkrát větší… Jde o to, umět je prodat. Umět prodat vaši akci na plátně, ve filmu. Vypadat dobře na plátně to je něco jiného než vypadat dobře na kulturistické soutěži. Ostatně i v tom „Statečném bojovníkovi“ je to celé takové pomalé. Vždy je potřeba kouč, který vás naviguje, jako třeba co by měl být další pohyb, další krok.

Při této příležitosti, když rozhovor znovu poslouchám, si nemohu nevzpomenout na jiné interview ze září 2023 a to s Michaelem Ironsidem. Tento bývalý arm wrestler a sportovně založený herec v něm vzpomínal na spolupráci s Arnoldem. Jak přirozeně se pohyboval, s jakou samozřejmostí a nenuceností ovládal každý sval. Jak sžit se svým tělem byl. Když si Ironside všiml, že jeho záporácké roli agenta Richtera škodí komický dojem, jaký budí jeho běh, byl to právě Schwarzenegger, kdo mu poradil vhodnou metodu fyzického pohybu při pronásledování, aby působil co nejnebezpečněji.

Navíc v tom „Statečném bojovníkovi“ ani nejsou moc vidět svaly. Ralf Moeller je má obrovské, ale prakticky je neukáže. Má je pořád zakryté nějakým oblečením.

Ano, také si to myslím. Ono je vždycky potřeba najít důvod, proč muskulaturu ukázat. Třeba v boji. Když se pereš, tak si taky tričko při té rvačce mnohdy roztrháš.

Hrát celý oblečený, když to nejzajímavější na vás jsou vaše svaly, prostě nedává moc smysl.

Souhlasím s vámi. Jenže „Statečný bojovník“ je o Vikinzích, a ti přeci tričko neměli. Nejde se pořád svlékat bez jakéhokoliv důvodu. Musíte najít logickou příležitost. Třeba jako když jsem byl v jednom anglickém filmu, kde jsem si sundal oděv, protože jsem měl lézt na skálu. Bylo to velmi vysoko a nemohl jsem se tam dostat celý oblečený, tak jsem se na to takto připravil a dal tomu svlékání důvod. Nebo jsem byl zavěšený na stromě vzhůru nohama a tričko jsem si obvázal kolem ruky, a udělal si z něj jakýsi provaz, abych mohl slézt dolů. Potřebujete vždy něco jako výmluvu.

Položím vám teď poslední dvě otázky a obě budou doslova na tělo. Proč ve srovnání s Frankem Stallonem působíte ve vašem filmu „Taken Alive“ herecky méně zkušeně?

Vybavíte si herce Kena Kerchevala, který se proslavil rolí v seriálu „Dallas“?

Ano, je to ten, který také hraje ve vašem „Berettově ostrově“.

Tak ten, když dělá film, tak na to dostane pět až sedm pokusů.

Čili on má ve smlouvě, že s ním musí režisér každý dialog natočit minimálně pětkrát, aby měl ve své roli možnost co nejlépe se do své postavy strefit?

A když jsem pracoval v Americe, opakovali jsme až třicetkrát, aby to bylo perfektní. Tedy načasování, tempo, dokonalý úhel. Protože většinou, když to někdo natočí na jeden až sedm pokusů, tak to perfektní prostě není. Tohle málokdo ví. Podívají se na scénu, kterou jste v kuse točil deset minut, a pak řeknou, zda se jim to líbí, nebo ne. Netuší, v čem je problém. I když vlastně na konci je to pořád jenom váš problém.

Takže vy jste musel točit na pár pokusů a nemohl celou dlouhou scénu pokrýt z více úhlů, protože nebyl čas, nízký rozpočet ho omezil? A to i přesto, že jste ve filmu hrál hlavní roli.

Ano. Výsledkem je, že má role je herecky chudší. Frank Stallone prostě dostal více možností opakovat než já. Čistě z rozpočtových důvodů. Sám jsem si to produkoval, takže jsem se tak rozhodl. Musel jsem dát časový prostor Frankovi a na mne už zbylo jen pár opakování.

Záleží tedy i na jakém kasovním levelu herecky jste.

Ano, v tomto smyslu záleží na pozici herce.

A druhá osobní na tělo - jak často v dnešní době posilujete?

Chodím do posilovny tak třikrát týdně. Zhruba na půl hodiny. Je to velmi krátký a intenzivní trénink. To stačí, aby mé svaly zůstaly ve formě a abych neztloustl.

Ale lehkou nadváhu oproti době, kdy jste soutěžil, máte, to asi jinak nejde, ne?

Jakmile budu potřebovat, tak tohle je za čtrnáct dní tvrdé práce v posilovně pryč.

Franco se uchopí za tuk na břiše a sebevědomě se zazubí.

Když v osmasedmdesáti letech při plavání v moři rodné Sardinie zemřel, napsal na Twitter Sylvester Stallone působivý nekrolog.

„Odešel největší a nejsilnější kulturista, jakého jsem kdy potkal… Naučil mě mnoho věcí, které jsem využíval po celý život. Muž jako on se už nenarodí. Děkuji za vzpomínky, Franco.“

A Francův nejlepší přítel, Arnold Schwarzenenegger, ve své vzpomínce teskní.

„Dnes jsem zničený. Ale jsem také velmi vděčný za čtyřiapadesát let přátelství a radosti, které jsme sdíleli. Pumpování, šachy, stavební práce, jídlo, žerty, životní lekce – to vše jsme dělali společně. Mám tě rád, Franco. Vždy si budu pamatovat radost, kterou jsi vnesl do mého života, rady, které jsi mi dal, a jiskru ve tvých očích, která nikdy nezmizela. Byl jsi můj nejlepší přítel.“

Poděkování: Karel Kabát (Filmexport Home Video), Martin Vejbora, Matyáš Dobeš, Dominik Furdek

Příště Martin Vajgl (Olympic)

 

Vložil: Marek Dobeš