Když lze odstranit Železniční most, proč by nešlo popadnout rozhlednu z Petřína a dát ji jinam? Kulturní monitor Jana Paula
08.02.2024
Foto: Jan Paul
Popisek: Železniční most, pohled z Výtoně
Je to jen provokativní otázka, neboť ministr dopravy Martin Kupka v závěru roku rozhodl, že Smíchovský most, kulturní památka dotvářející od Vyšehradu panorama Prahy, bude ze svého místa odstraněna a přesunuta někam na Zbraslav.
Ó jásejme! Na jejím místě má stát totiž most nový, modernější, splňující nároky současné dopravy. Co na tom, že 21 tisíc obyvatel a řada institucí si to nepřeje, ministerský kulturní diletantismus rozhodnul a basta. Hloupost nechodí po horách, ale po lidech, říká se. Tak mě napadlo, proč novou trasu nezakopou pod zem? Elegantní řešení, tunel už tam mohl být, kdyby ovšem nebyly od sametu vytunelovány miliardy. Že si vymýšlím? Železniční most je významným dílem konstruktéra Františka Prášila, který postavil mimo jiné právě i Petřínskou rozhlednu a také Průmyslový palác. Znám ta účelová klišé, že staré musí ustoupit novému, ale kdo se zajímá o důvody, proč stavba, dotvářející v místě svého umístění genius loci Prahy, musí pryč? Je to prosté, protože kompetentní instituce se o ni nestaraly.
Silným hlasem proti odstranění mostu je iniciativa Nebourat. „Jsme přesvědčeni, že zbourání památky, kterou vlastník nechal dlouhodobě chátrat, vytváří nebezpečný precedens. V případě železničního mostu je navíc vlastníkem státní instituce, která by v péči o památky měla jít příkladem,“ argumentují zástupci iniciativy Nebourat a autoři petice, kterou již podepsalo tisíce lidí. To je přece pěkné, když se lidé sami spojují a zasazují o dobrou věc. Necinkalo se snad v roce 1989 na Václaváku klíči i za to, aby mohli zase aktivně vyjadřovat svoji vůli? Nezpívalo se snad, že ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí? Nebo už zase nemá platit, „nebudeme vás vodit za ručičku, a směrodatné bude, co my nahoře rozhodneme? Anebo, což je ještě horší, budeme sledovat, co říkáte a jak to myslíte?
Základní etické normy a orientaci ve společnosti by měl člověk obdržet v rodině, nikoliv od tatíčka státu. Ta neustálá snaha ouřadů poučovat lidi, jak se mají chovat a co mají říkat, je v kapitalistické společnosti trapná, nebo už se zase musíme začít smiřovat s nějakou novou strategií o probuzení k novým zítřkům? Uvědomují si vůbec ti, kteří vládnou jen v omezeném mandátu čtyř let, že oni nejsou stát? Železniční most je názornou ukázkou arogance moci, ministerstvo dopravy napřed zanedbalo kulturní památku, která nyní omezuje cestující, a tak ji jednoduše odstraní a hotovo. Navzdory desetitisícům hlasů a mnoha pádným argumentům, formulovaným tuzemskými i zahraničními osobnostmi z řady souvisejících oborů.
Kupka ale vyslyšel hlas odborníků, kteří jsou proti opravě, čímž demonstroval snahu nemít s mostem žádné další starosti. O hledání nějakého kompromisu nemůže být ani řeči, natož využít ve složitých případech nejmodernější technologie. Podle Pavla Štorcha z iniciativy Nebourat Kupka svým rozhodnutím de facto potvrzuje, že ministerstvo dopravy nechalo zchátrat kulturní památku, která nyní nevyhovuje provozu a chrání ty, kteří jsou za současný stav mostu odpovědní. Navíc dal svým rozhodnutím najevo, že památkové úřady nemají žádnou autoritu, míní Štorch. To je vážně Kocourkov, k čemu tedy vlastně máme a k čemu je lidé platí ze svých daní? Byrokratický šiml i po 30 letech od sametu stále vesele řehtá.
Podle Štorcha podrobné výpočty dopravních expertů prokázaly, že pod Vyšehradem mohly již roky zastavovat vlaky, mohla zde jezdit městská linka Smíchov – Vršovice a všechny nákladní vlaky mohly jezdit přes Most inteligence. K tomu prý stačilo jediné: Chytře modernizovat zabezpečení trati. Pavel Štorch to řekl v rozhovoru pro Bubínek Revolveru 10. 1. 2024. Ministr dopravy Kupka se ale prý na problém podíval tou nejjednodušší optikou: za všechno může starý most a nový je jediným řešením. Zdá se mi, že Kupkův přístup je neúcta k historii a projevem kulturního buranismu. Podle Pavla Štorcha nyní česko-britsko-švýcarský tým dokončuje alternativní studii, která do detailu ukáže, jak by mohlo vypadat řešení zastávky i opravy mostu.
Tak uvidíme, jak se k tomu odpovědní činitelé postaví. Zastánci bourání mostu se zatím snaží vytvářet dojem, že věc je rozhodnuta, a veřejnost má být uklidněna tím, že most bude odsunut kamsi do Modřan. Most ale zatím stále stojí a nic ještě není ztraceno. Podle Štorcha nemá Správa železnic nyní v ruce žádný dokument, který by demolici mostu umožňoval a most je nadále kulturní památkou. Podle něho nyní sehraje důležitou roli odbor památkové péče pražského magistrátu, který leží v žaludku mnoha majitelům nemovitostí, protože řada mocných investorů odešla od památkářů s nepořízenou. Nyní mohou památkáři znovu ukázat svoji odbornou erudici. Lidé by si měli uvědomit, že příslušné instituce platí z vlastních daní, včetně Správy železnic nebo Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Co dodat závěrem? aneb Od Železničního mostu k hostinci Barborka
Praha nejsou jen Hradčany spatřené z Karlova mostu, pohled z Vyšehradu na panorama Smíchova, Malé Strany a Hradčan se Železničním mostem není o nic méně působivý. Praha nejsou jen turisticky profláknuté lokality, je to pestrá mozaika naší historie a architektury v mnoha oblastech mimo turismus. Podívejme se, jak skončilo nádherné novorenesanční nádraží Praha – Těšnov, už neexistuje, zboural ho Husákův režim, nebo stále ještě stojící, ale dále chátrající nádražní Praha – Vyšehrad se svojí nádražní budovou, kdysi nádhernou secesní architekturou. To je zase vizitka hospodaření po roce 1989. V roce 2007 opuštěnou budovu prodaly osvícené České dráhy soukromé společnosti, a nyní má budova již druhého soukromého majitele, na kterého prý neexistuje ani kontakt. O situaci trestuhodně zanedbaného nádraží v havarijním stavu už bylo hodně řečeno a napsáno, na co město stále čeká? Až se vlastník, kyperská společnost Miquelira Limited, laskavě uráčí ozvat?
Barborka v Dolních Počernicích, foto Jan Paul
Nebo příklad z okraje Prahy: Zanedbaný barokní zájezdní hostinec Barborka v Dolních Počernicích v Praze 9 na Českobrodské silnici vedoucí z Prahy na Kolín, kde údajně přespala i Marie Terezie. Tato chráněná kulturní památka má také soukromého majitele, však je vidět, jak se o ní stará. O nic lépe to nevypadá ani kolem Braborky na přilehlých pozemcích, celý areál je ostudou Dolních Počernic a nedobrá vizitka této městské části. Je mi z toho soukromého hospodaření smutno.
Vložil: Jan Paul