„Přeložit Cimrmana do angličtiny? To je nemožný,“ soudí jedinečně záporný, Cimrmanem kovaný americký herec Brian Caspe. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš

Popisek: Brian Caspe ve filmu Ďáblova sbírka

Americký herec původem z kalifornského Santa Cruz žije od roku 2002 v Čechách. Hrál ve filmech jako „Hellboy“, „Anthropoid“, „Skleněný pokoj“ nebo „Králíček Jojo“. Zásadní roli ztvárnil v úspěšném seriálu „Carnival Row“. Režíroval též do angličtiny přeložené hry Divadla Járy Cimrmana. Seznámili jsme se při herecké práci na akční „Mission: Impossible - Ghost Protocol“. Už tehdy jsem věděl, že bych s ním rád spolupracoval i jako režisér. Přání se mi splnilo, když přijal roli vedoucího sekty Dei Consilio v mém druhém celovečeráku, černé vlastenecké komedii „Ďáblova sbírka“.

Jak dlouho už žiješ v České republice?

Nastěhoval jsem se do Prahy v roce 2002, takže teď je to skoro jedenadvacet let.

A hned jsi tu začal pracovat jako herec?

Ano, byl jsem herec už ve Státech. Učil jsem herectví a hudební divadlo v San Diegu, kde jsem taky chodil do školy. Zároveň jsem studoval herectví v Los Angeles, kde jsem žil, než jsem se odstěhoval do Prahy. Snažil jsem se získat práci v Los Angeles, ale nefungovalo to, takže jsem si řekl, zkusím Prahu. A skoro ihned, protože moje sestřenice byla kamarádka s Mayou Kvetny, která je jednou z hlavních casting režisérek tady, jsem začal pracovat. Pomohla mi sehnat tady hereckou práci na velkých zahraničních filmech i ve větších zakázkových seriálech.

Takže jsi měl i hladký přechod z USA do ČR.

Teď když nad tím zpětně přemýšlím, byly časy, kdy to tak úplně dobře nešlo, ale obecně to bylo docela hladké.

Změnil se tvůj názor na Čechy obecně v průběhu let?

Myslím si, že ano. Je to zajímavé. Moje první zkušenost s Čechy byla zprostředkovaná. Když jsem se rozhodl, že se sem odstěhuji, začal jsem číst Milana Kunderu a říkal jsem si, wow tohle je hodně pikantní. Spousta milostných trojúhelníků a hodně podobných věcí. A já jsem jenom přemýšlel, co se tady děje, tohle je opravdu šílené. Protože v některých ohledech jde o hodně otevřenější společnost, pokud jde o vztahy, než by kdy mohla být Amerika.

Ale první zkušenosti s Čechy tady v Praze mi negativně zabarvily návštěvy vládních úřadů, třeba když jsem potřeboval získat povolení k pobytu nebo vízum. První odpověď, kterou vám tu dají na kterémkoli úřadu, kde mají nějakou moc, je ‚ne‘. Pokud budete tlačit na pilu, tak řeknou ‚možná.‘ A když pokračujete s prosbami o pomoc, řekou, ano, víte co, my vám ten formulář vyplníme. Takže to byl takový ‚ne, možná, ano, rozhodně, můžeme to zařídit‘ přístup.

Tohle vlastně není specifický jen pro Čechy, ale pro všechny Evropany, kdy ty vlastně musíš všechno třikrát nabídnout. ‚Chceš něco k jídlu? Ne, ne jsem v pohodě. Vážně nechceš něco k jídlu? Ne, vážně. Opravdu nechceš? Dobře, něco si vezmu.‘ Oproti tomu Američané, těm, když nabídnete něco k jídlu, když někoho navštívíte, je to takové: ‚Chceš něco k jídlu nebo máš žízeň? Ano, něco bych si dal.‘ Jsme v tomto ohledu více přímí. Není to tak, že jedno by bylo lepší, a to druhé horší, jsme jen více přímý.

Pojďme si říci o dalším velkém Čechovi, kterým je Jára Cimrman. Ty vedeš soubor, který hraje v angličtině divadelní představení s tímto imaginárním velikánem. Jak k tomu došlo?

Nebyl to můj nápad, abychom dělali tyhle hry. Britský herec a myslím, že je i spisovatel, jménem Brian Stewart. Ještě v době, kdy žil v Anglii, mu jeho přítelkyně vyprávěla o Divadle Járy Cimrmana a on se rozhodl je přeložit. A protože tady na nápad přeložit Cimrmana do angličtiny všichni řeknou ‚To je nemožný. Humor se nepřeloží dobře. Ani to nezkoušej‘, tak to lidi nedělají. Ale on nebyl tady, on byl v Anglii a pustil se do toho. Přeložil to, vstoupil do kontaktu s Alenou Kotkovou a Vaškem Kotkem a ti o něm řekli Zdeňkovi Svěrákovi, takže získal povolení. Začal hrou „Záskok“ a dostal povolení zkusit zahrát scénické čtení jeho překladu této hry v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Potřeboval dát dohromady šest herců, pět, když počítal sám sebe, aby realizovali tohle čtení, a protože jeho synovec tu žil a znali jsme se, tak jsme se dali dohromady. Předvedli jsme to scénické čtení, Zdeněk Svěrák nás sledoval a řekl, ‚oK, tohle by mohlo fungovat.‘ Začali jsme vystupovat, myslím si, že možná udělali ještě jeden edit hry, a díky Aleně Kotkové jsme získali přístup ke scéně, k designu jejich kostýmů, dokonce kostým, ve kterém jsem hrál Prachenského, byl ten samý kostým, který nosil Ladislav Smoljak. „Záskok“ byl velmi populární, vyprodávali jsme představení. Brian přeložil více her, se ženou jsme také přeložili jednu hru. Následovalo turné po New Yorku a Washingtonu D.C., kde se hrálo v angličtině a bylo to velmi dobře přijato. Je mi ctí hrát tyhle hry, zprostředkovat je publiku, které nemluví česky nebo by nemělo možnost pochopit Čechy a humor Cimrmanových her.

Je těžké přenést tento často historicko-národně zabarvený humor do jiného prostředí?

Někdy je to humor situační, pokud chápete základní situaci, je automaticky vtipný. Některé reference jsou více složité na přeložení, protože je k tomu potřeba znalost české historie, musíte znát kontext, aby ten vtip zafungoval. Aby se toto povedlo v angličtině, je potřeba více vysvětlování, což ubírá humornosti. Takže je potřeba balancovat množství vysvětlivek oproti vtipu. Ale obecně jsou ty hry poměrně populární, takže se humor podařilo přeložit dobře. Byl jsem součástí těch her zhruba čtyři, pět let. Jenže pak se má filmová herecká kariéra rozjela, a jelikož nebyli žádní náhradníci na jednotlivé role pro ty hry, začalo se mi to křížit s rozvrhy natáčení. I kdybych řekl produkci, ‚mám hru tady tu noc, nechci v tu dobu natáčet‘, a oni mi odpověděli, že se podle toho zařídí, rozvrhy natáčení se většinou mění tak často, že by to stejně nefungovalo. A já se musím řídit natáčením, protože to je moje kariéra. Nakonec za mnou v divadle přišli ‚Briane, mohl by ses vzdát těch rolí, abychom tě mohli přeobsadit, protože na tebe není spolehnutí?‘ Nemohl jsem jim říci nic jiného, než ‚jo, to chápu‘. Nebyl jsem dostatečně spolehlivý, abych mohl pokračovat s divadlem, bylo toho moc.

Takže už cimrmanologické hry nehraješ?

Ne, ne už to bohužel nedělám, což je škoda, ale je to, jak to je.

Překlad z angličtiny: Vanessa Peštová, Sára Řádová (Střední škola mediální grafiky a tisku)

Příště Pavel Landovský

Vložil: Marek Dobeš