Trať, kterou stavěla láska, má najednou dvě koleje. Co dál, když vám spolu nejde už vůbec nic? TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Když zaútočí vážná nemoc, lidé kolem si najednou nevědí tady. S ní, s vámi ani sami se sebou. Je jako nastavené zrcadlo, které nutí k zamyšlení. Vypořádat se s ním musí i rodiče hlavního hrdiny seriálu Smysl pro tumor, které mistrně pojali Tereza Brodská a Pavel Řezníček.

Nádorová onemocnění jsou strašák moderní civilizace, přestože v statistice úmrtí vedou onemocnění srdce a cév. Rakovina je až za nimi. Stále ale platí, že lidé se nejvíc bojí nádoru, protože se domnívají, že s ním budou bojovat marně a léčba jim přinese mnoho měsíců utrpení bez úspěšného výsledku. Ani to není dnes pravda.

Mnoho pacientů, kterým byl diagnostikován tumor, tedy zhoubný nádor, zvládne léčbu úspěšně, a dokonce i ti, jimž se nemoc vrátí, se znovu vyléčí a žijí plnohodnotný život. Dalším předsudkem spojeným s rakovinou je to, že je to nemoc starých lidí. Žel, nádorové bujení může propuknout v každém věku, jak u starších a starých lidí, tak u dětí i mladých lidí v produktivním věku. Také mluvit o rakovině je společenské tabu, zejména v přítomnosti těch, kteří nemoc prodělávají nebo ji mají za sebou. Jak ukazuje nový seriál Smysl pro tumor, to všechno je možno úspěšně přehodnotit. O rakovině je možno mluvit nejen v medicínských dokumentech, ale také v seriálu, který dokáže z dramatické životní situace vytěžit i humor.

Maraton seriálových nemocnic už začal diváky poněkud unavovat, tentokrát ale jde o něco jiného

Když scenárista onemocní...

Počátek seriálu, který nyní s velkým úspěchem vysílá Česká televize, je v Belgii. Scenárista Leander Verdievel v třiadvaceti letech prodělal léčbu tumoru, který se mu usídlil v nose. Po čase pak onemocněl znovu a recidiva onemocnění byla mnohem vážnější. Naštěstí znovu přežil a své dramatické chvíle se rozhodl přetavit do scénáře seriálu, v němž obtížné téma pojal nejen se vší seriózností, ale také s humorem. Protože humor se vplíží člověku, který pro něj má smysl, i do chvil osudově těžkých. A scenárista dobře ví, že pokud nabídne obtížné téma rakoviny divákům, odlehčené humorem, bude to pro ně mnohem stravitelnější. Seriál Smysl pro tumor tak získal popularitu nejen v Belgii, ale řada jeho verzí se rozletěla do světa. U nás se jí ujali scenárista Matěj Podzimek a režisérka Tereza Kopáčová.

Pochopení pro roli

Do hlavní role vybrala režisérka Filipa Březinu. Je sice o pár let starší než jeho hrdina, který právě dokončuje studia medicíny, je ale na začátku herecké kariéry, což ho s jeho hrdinou spojuje. Filip je navíc dynamit, běhá ultramaratony a i herecky si nakládá fyzicky náročné úkoly, takže pro svého jmenovce v seriálu, který je nejen úspěšný začínající neurochirurg, ale také ragbista, má pochopení. Usilovně hledal i cestu k porozumění situace, kdy je Filipovi diagnostikován nádor a s postupem léčby se mu začne měnit život.

Našel ji v čistě civilním projevu. Jeho Filip je hozen na kolotoč dění, které si neuměl v nejmenším představit, i když se ve škole učil, jak oznamovat pacientům, že mají rakovinu. Nikdo si to totiž neumí představit. Mladý muž, plný síly, chce dál jet jako dráha, na hřišti i v nemocnici. Jenže ono to nejde. A tak se kolem sebe začíná nevěřícně rozhlížet, s rozpaky, zároveň ale s pokusy najít v této životní etapě nějaký smysl. Smysl pro tumor. Tápajícího mladíka, prožívajícího na jedné straně pocit zmaru, ale na druhé okamžiky prozření, které prověřují jeho vztah k okolí, hraje Březina pohledně, dává své roli okamžiky jakési zamlžené pózy, z níž se probírá do chvil nového nasazení, které je hrdinovi vlastní.

Filip (Filip Březina) je odjakživa plný energie, chtěl by dál jet naplno, jenže to najednou nejde

Vtip se skrývá v okolí

Hrdina prožívá okamžik zastavení, ale život okolo něj jde dál. Řada jeho spolužáků vnímá jeho situaci jen jako vděčný námět k drbům, a školou se tak šíří zpráva, že nadějný student je odsouzen k smrti. To se dá ještě vydržet, protože tihle lidé jsou Filipovi lhostejní, horší je to s jeho kamarády z ragbyového týmu, kteří se mu snaží pomáhat, i když on se tomu z počátku zoufale vzpírá.

A pak jsou tady rodiče, milující a milovaní, kteří by chtěli synovi vše ulehčit, jenže jsou tak ponoření do svých vlastních životů, že prostě nedokážou udělat nějaký správný krok. Martin Řezníček a Tereza Brodská jsou ti, kdo dávají seriálu absurdní humor, pramenící ze vzájemného odcizení a nepochopení. Jejich ztvárnění páru, který po třiceti letech společného života zjišťuje, že jeden druhému nerozumí ani ranní pozdravení, je mistrovsky jednoduchým hereckým koncertem.

Dialogy, které jim scénář nabízí, doplňují poklidným prožíváním vnitřního dramatu. Žádné vypjaté afektované scény se tu nekonají, o to krutější jsou pohledy do jejich tváří v detailu, v nichž se zračí absolutní nepochopení toho, co si přeje ten druhý. Jistě, pro syna by chtěli to nejlepší, dát mu rodinnou podporu, jenže jak to udělat, když jim společně nejde vůbec nic.

Otec je pohlcen svým podnikáním v dlaždicích a matka ty dlaždice upřímně nenávidí. Rozhovory, v nichž dříve nebo později otec vše stočí k mramoru nebo keramice a matka jen marně vzdoruje, jsou napsané s lehkostí mistra dialogu a připomínají zlaté časy českého filmu, kdy každé slovo mělo své přesné místo v dobře rozehrané situaci. Předpokládejme, že role rodičů budou mít i v dalších dílech svůj prostor a váhu, a těšme se na pohled na herce, kteří tady dostali možná nenápadnou, ale skvělou příležitost stvořit postavy, z nichž čiší vnitřní zoufalství, zároveň ale svým jednáním diváka skvěle baví.

Milující rodiče chtějí oba pro syna to nejlepší. Najednou ale zjišťují, co všechno je vlastně v jejich životech špatně.

Dodatky, plné optimismu

Seriál má kratičké přílepky, v nichž mluví autentičtí pacienti, kteří se léčili a léčí s nádorovým onemocněním. Jejich výroky nemají s dějem seriálu nic společného, slouží hlavně tomu, aby divákovi byla zprostředkována naděje a schopnost těchto lidí žít normální život. Protože jejich život se nezastavil, jen nabral jiný směr, často velmi radikálně a optimisticky. Budiž, tato osvěta asi k tomuto seriálu patří, přesto poněkud odvádí pozornost od samotného Filipova příběhu. Ten totiž zdaleka není jen o něm a o rakovině, ale hlavně o tom, jak v dnešní době dokážeme nebo nedokážeme najít pochopení jeden pro druhého.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková