Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak vydělat kartami na charitu aneb Wes Anderson ´2023 točí „nefilmy“. Glosa Iva Fencla

01.12.2023
Jak vydělat kartami na charitu aneb Wes Anderson ´2023 točí „nefilmy“. Glosa Iva Fencla

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Benedict Cumberbatch v krátkometrážním snímku Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Významný režisér Wes Anderson natočil letos čtyři NEFILMY. Jmenují se Labuť, Otrava, Krysař a Podivuhodný příběh Henryho Sugara. Scenárista a režisér je vytvořil pro Netflix podle čtyř Dahlových povídek, česky nikoli neznámých; a proč jsem nazval jeho díla nefilmy? Pochopíte, ale čistě technicky jde o regulérní filmy, i když kratší. Kdy míním slovem krátký čtvrthodinu, nejdéle 40 minut.

Labuť a Otrava mi připadají slabší. Krysař a Sugarův příběh uchvacují; ale je pravda, že Krysaře a Sugara jsem předtím četl mnohokrát, ba předčítal jsem tyhle povídky celkem procítěně i nahlas: například synovi anebo kolegyni v práci - ale ta přitom usnula. Popravdě, bylo to v noci, a přesto dodnes, i po letech, zůstávám v mírném šoku z toho, že mohla dotyčná při něčem tak poutavě vyprávěném prostě usnout. Nejde mi to do hlavy. Přesto je logické, že soustředíte-li se hodně na pouze jednu věc, třeba poslech rozhlasu nebo film, usnete snáz; zatímco ten, kdo si pohrává v ústech s větami a musí plynule předčítati a dobře artikulovat, kdo se zkrátka snaží, zůstane čilý jako rybička v akváriu i na noční hlídce po půlnoci u zlatokopeckého tábora, dejme tomu.

 

Wes Anderson (vlevo) na natáčení krátkometrážního snímku Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Krysaře kdosi označil za „málo známou“ Dahlovu povídku. To se mi nezdá. Pro mě je rozhodně velmi známá a prvně jsem ji četl na vojně, a to slovensky. Slovensky proto, že české vydání ještě roku 1987 neexistovalo. V kasárnách alias „kasínu“ v Benešově u Prahy měli či mají pro vojsko kuchyň, samozřejmě, a nechci teď vypadat jako lempl, ale jednoduše bylo v těch dobách zvykem, který jsem netrhal, že při službě čistili hrnce „ty mladý“, zatímco „staří“ se směli někam zašít. Třeba si číst. Možná to není fér, vím, ale nejinak to v zeleném chodilo roky; takže jsem si našel takovou divnou místnůstku vedle jídelny, kde jistě jinak běhaly krysy (to nevím, ale nedivil bych se), a tam jsem prvně přelouskal Krysaře. Udělal na mě dojem. Dokonce takový, že jsem jej přátelům ihned vyprávěl. Vlastně i opakovaně jsem Krysaře odvyprávěl řadě osob, dával si záležet - a vždycky měl úspěch.

Proč, je jasné. Jde o zhuštěnou syntézu opravdu odpudivých historek, které vyprávěli a možná ještě vyprávějí profesionální deratizátoři. „Krysa je pekelně chytrá, a tak musíte…“ Atd.

 

Richard Ayoade a Rupert Friend ve snímku Krysař

Také režiséru Wesi Andersonovi došlo (anebo to už dlouho předtím věděl), že jsou ony povídky solidní materiál, který si o zfilmování říká. Mezitím se nicméně dostávaly do televizí a do kin zcela jiné Dahlovy příběhy v čele s Karlíkem a továrnou na čokoládu, který byl dosud adaptován dvakrát, a mimo jiné byla - v rámci seriálu - zpracována Otrava, což je zdánlivě pouhá banalita a historka okresního formátu, ale jen zdánlivě. Má snad tři pointy, a pokud započítám jen dvě, někdo tomu říká twist. I Anderson má ve svém zpracování oba závěrečné efekty, nicméně druhý pouze v náznaku. Banalita je mimo jiné o tom, že se vám klidně může dostat pod přikrývku smrtelně jedovatý had, ale povýšena, anžto překvapivě dojde na problematiku rasismu. Ten příběh jednoznačně odsuzuje. A je to krátký a drtivý a vlastně i nesmírně krásný příběh.

S Labutí je ale problém. Bylo a snad je takřka vyloučeno filmovat dílo, kde se porcují děti či zvířata. Navíc… Jde o titulního chráněného ptáka, a popravdě, neumím si úplně představit, jak by něco podobného natočil Steven Spielberg. Jako nabádání k vraždění a mrzačení anglických labutí? Sotva. A Spielberg je také filmař, který by se nikdy nesnížil k pouze „ilustrativní“ metodě Wese Andersona. Ale tento režisér ji využil při práci na všech čtyřech předlohách a fakticky nedělá víc (ani méně), než to, že extrémně názorně ilustruje skvěle artikulovanou rozhlasovou četbu.

 

Snímek z krátkého filmu Labuť

Herci se chvílemi pohybují spíše jako na divadle, zastavují se a vzápětí plní vyslovené pokyny a někdy do záběru klidně vstoupí technik, aby hnul pomyslnou kulisou. Nekritizuji ani náhodou tento přístup: naopak. Právě dnes a v době, kdy stále méně lidí, a to i dětí přestává číst, vybízí k četbě. Nabádá. Inspiruje. Ukazuje, jak je četba krásná. A Wes Anderson postavil své čtyři adaptace na tom, že nechal fakticky ony předlohy přečíst, k čemuž herci sice hrají, ale jen to nejpodstatnější a často pouze v symbolických exteriérech. Ano, metoda z nouze ctnost, ale překvapivě funkční. Dokonce se Anderson občas ani nenamáhá s rekvizitou. Mohl by ji přitom velmi levně či zdarma sehnat a vložit herci do dlaní, jak je snad předepsáno, ale on se spokojí s tím, že si máme objekt v hercových rukou představovat. Je to chyba? Docela pochybuji. A všechny čtyři adaptace možná zrazují svět ryzího filmu, vlastní třeba Spielbergovi, ale nekonečně moc se vztahují k dokonale napsaným a jazykově vypiplaným předlohám. Je to největší pocta spisovateli, jaká kdy byla jakýmkoli režisérem filmů vzdána. Vzdána psaní. A kdyby to - již zesnulý - autor předloh viděl, rozplakal by se. Možná. Dědicové mohou být určitě spokojeni, o tom nepochybuji.

Na druhou stranu vyvstává otázka, nakolik jsou vlastně právě tyto předlohy zfilmovatelné jinak. Vždycky se totiž najde důvod, pro který se před nimi „normální“ režisér otočí na podpatku a udělá po vojensku čelem vzad. Nafilmovat například přímočaře a vizuálně přesně Labuť bylo by přímo odporné. Uřezávání… Ale nechme toho… Ani moc nepochybuji, že se šikanování chlapce, které je tu především líčeno, někdy odehrálo, i když se to možná nestalo přímo autorovi předlohy. Literatura každopádně unese vše; ale u podkladu filmu jde o záležitost poněkud spornou. Tím spíš říkám, že „ilustrativní“ metoda tu není pouhou z nouze ctností. Určitě ne. Příklad?

 

Dev Patel, Ben Kingsley a Benedict Cumberbatch ve snímku Otrava

Kluci svázali jiného kluka a položili jej na koleje. Nikoli napříč, ale mezi ně. Řekli mu, že se budou z kopečka dívat, až pojede za chvíli rychlík, a hoch umíral hrůzou. Dumal, jak nízko je podvozek, a myslel především na svůj nos, který vyčnívá k Bohu; i začal vrtět kebulí, aby zátylek aspoň trochu zaryl do štěrku. Pak se vlak přiřítí. Hoch přežil a snad se dokonce ani nepomočil. Ale když tohle zfilmujete dokonale a za pomoci digitálních triků či kaskadéra, nebude to rozhodně lepší než to, co narafičil Anderson a kde si půl věci jen představujeme, aniž přijdeme o jakoukoli větu!

Zrovna tak je to s Krysařem. Výkon, který podává herec Ralph Fiennes, opravdu stojí za omrknutí. Je pan herec. Někdo řekne, že hraje - ve filmu - pouze divadlo a možná to - pouze stylizované - divadlo je, ale rozhodně to nevadí. Fakticky dokázal zahrát muže-krysu. A když si vezmete, že kdysi pro Stevena Spielberga představoval zcela zrůdného šéfa koncentračního tábora, vlastně to odpovídá.

Jistěže jen jedné vrstvě hercova rejstříku, protože on umí i ty klaďasy. S povídkou Krysař byl ovšem podstatnější problém. Je součástí celého cyklu o příhodách okolo benzinového čerpadla a cosi podstatného z Krysaře se vysvětluje teprve v dalším příběhu. V tom o stavbě stohu. Ale ten Anderson neadaptoval. Přesto si s problémem poradil. Umístil do filmu vedle pumpy plakát, nebo spíš plakátek, na kterém je cosi napsáno; a když si to přečtete, dojde vám nepochybně pointa. Možná i bez toho, ale tohle je tam pro jistotu. Osobně jsem koukal na film na malém monitoru „noťasu“ a tohle popostrčení mi uteklo. Musel jsem na ně být upozorněn. Ano, je to tam. A jinak? Připadá mi docela smutné, že ve filmu hraje herec pouze podobný Billu Murraymu. Ten, jinak Andersonův dvorní herec, se natáčení bohužel nemohl zúčastnit, snad kvůli covidu, i režisér si aspoň vybral herce velmi podobného.

 

Snímek z krátkého filmu Krysař

Bezvadně je opět vyřešen i problém s mučením zvířat. A jistě, hnusný krysák není labuť, ale přesto jde o božího tvora, takže není, řekl bych, správné ukazovat, jak je krysařem odpraven. Anebo ano, i to by ještě šlo, nicméně krysař předtím doslova říká: „Zabiji ho - a nevyndám ani ruce z kapes.“ Jak to udělá? Muži u pumpy dopředu neuhádnou. Takže dojde na krysařem navrženou sázku a následně k čemusi nechutnému. Zdá se nám, že to stačí, nicméně ještě následuje další „dvojitý twister“. Dvě další pointy. První jsou prosté informace (z říše městských legend), co se v továrnách na čokoládu přimíchává do obrovských kotlů, a zde si Anderson i přidal, protože v původním textu se přímo o továrnách nemluví. Jen o jistých výrobcích.

Krysař je i není film. Spíš jde o barvitě ilustrovanou četbu. Ale výtvarné i režijní pojetí a herecké výkony vysoce obstojí a to, že plno věcí nevidíme, je nakonec lepší. Pracuje se tu s fantazií a také s leitmotivem. Způsob krysařovy neslyšné chůze je znázorněn takřka stejně a dlouze asi třikrát a neřekl bych, že to vadí, naopak.

Všechny tři adaptace jsou nicméně jen přívažek a Wes původně hlásal, že udělá jako celovečerní film pouze Sugara. Z nějakého důvodu se v určitou chvíli rozhodl, že mu stačí asi 40 minut. Že to nechce natahovat. A zbytek času celovečerního filmu že mohou vyplnit ony tři povídky.

 

Benedict Cumberbatch a Ralph Fiennes ve snímku Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Podívejme se v té souvislosti na Spielbergův snímek Moc hodný obr. Tady je materiál krátké knihy od stejného autora roztažený do celovečerní stopáže až neúnosně. Spielberg si vyhrál a nikde nemáme pocit vycpávek. Na konci je vzdána i čest britské královně a Británii jako takové. To je hezké. Nic to ale nemění na tom, že je film vzhledem ke svému obsahu moc dlouhý. Nakonec ani nebyl úspěšný. V případě novely o Sugarovi (delší povídky) se Anderson nenechal takto napálit a stvořil ve svém oboru veledílo.

Někdo řekne, že kopíruje původní text až moc. Mně to nevadí. A aby bylo jasno, ono je to vyprávění i malinko složité. Autor nám říká o jednom boháči, který - jednou - v cizí knihovně najde jakýsi sešit. Načež následuje skok v čase do minulosti a vyprávění z onoho sešitu a v určité chvíli se i v rámci tohoto vyprávění musíme zúčastnit dalšího, ještě staršího příběhu. To by u filmu mohlo být až odrazující, a tak lze předpokládat tendenci ryzího filmaře uvést vše do jakési chronologie a posloupnosti. Snad jen režisér Nolan by to neudělal, ale Anderson to neudělal taky a udělal dobře. V první vrstvě vidíme spisovatele, který vypráví. V druhé jeho hrdinu. V třetí hrdinu tohoto hrdiny. Atd. Celek přesto funguje a působí přehledně: samotné příběhy o „mužích, kteří vidí bez očí“ jsou totiž poutavé.

Po prvním zhlédnutí filmu jsem přesto řekl: „Scéna prvního souboje v kasinu, kdy ostatní nemají ani páru, že se náš hrdina za léta vypracoval - a vidí skrz karty, měla být natočena DOOPRAVDY. Aspoň tahle klíčová scéna měla být ryzím filmem s podhledy atp. To mi chybělo.“

 

Ale pak jsem film viděl podruhé a uvědomil jsem si, že to Anderson celkem vzato nepodcenil a stůl v kasinu je snímán sice chvilinku (navíc jen shora), ale stačí to.

Zrovna tak v Krysaři tohle režie pochopila, takže i ten potkan ožije, byť na okamžik: zde je využita animace. Ale ve zbytku příběhu se užívá model snad ze školního kabinetu, což je obzvlášť pobavující. Anebo se nepoužívá vůbec nic! Krysař si - kupříkladu - má vložit do košile krysu i fretku (obě kupodivu nosí stále v kapsách), načež se na jeho hrudi odehraje souboj. Dvojnásobně to nevidíme. Jednak má tu košili, jednak si musíme obě zvířátka stejně jen představovat.

V kontextu ostatních filmů Wese Andersona jsou tyto čtyři adaptace úkrokem od filmového umění stranou; ale to vlastně jistě nevím.

Možná je budoucnost právě v takovéto náznakovosti a Wes objevil cosi, co bude v budoucnosti náhražkou knih. Docela jsem zvědavý, zda ho Netflix nechá tímto stylem ještě něco točit. Já bych se na to rád díval a nemuselo by jít zdaleka jen o předlohy Roalda Dahla. Třeba takový Sir Arthur Conan Doyle (namátkou) se přímo nabízí, ale vlastně kdokoli, kdo pracuje s dobrými příběhy. Adaptovat prózy tímhle způsobem má snad jediné úskalí. Vypadá to jednoduše a jako cesta nejmenšího odporu, dobře. Ale zkuste to po Andersonově vzoru, pak si promluvíme.

Ve čtyřech kratších filmech Netflixu z roku 2023 hrají megahvězdy jako Benedict Cumberbatch, Ralph Fiennes, Rupert Friend a další.

 

Vložil: Ivo Fencl