Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Už se to nedá vrátit,“ říká autor temných předpovědí kapely Stratovarius Timo Tolkki. Nezapomenutelní Marka Dobeše

15.11.2023
„Už se to nedá vrátit,“ říká autor temných předpovědí kapely Stratovarius Timo Tolkki. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Wikimedia Commons / Matthias Bauer, Bright Eyes Magazine, CC BY-SA 3.0

Popisek: Timo Tolkki s kapelou Stratovarius v roce 2007

Jak praví Wikipedie, Timo Tapio Tolkki, narozený 3. března 1966, je finský hudebník, nejvíce známý jako bývalý kytarista, zpěvák, autor textů a producent powermetalové skupiny Stratovarius a zeť Karla Gotta. Před svým odchodem v roce 2008 byl jejím nejdelším stálým členem. Po odchodu založil dvě superskupiny, Revolution Renaissance a Symfonia, které však do několika let zanikly. Za svou kariéru prodal miliony hudebních nosičů a byl uveden v seznamu padesáti nejrychleji hrajících kytaristů světa dle magazínu Guitar World.

Pro rockový časopis Spark jsem s ním absolvoval takzvaný „Deep Look Inside“, tedy podrobný průzkum podle standardizovaných otázek namíchaných za roky výslechů šéfredaktorem, Karlem Balčirákem. A coby věrný posluchač melodiků Stratovarius jsem směl pár vlastních přidat. Setkání proběhlo patrně při jejich pražském koncertě v Paláci Akropolis. Již si ho nepamatuji. V mozku mi zůstalo druhé interview pro festivalové DVD akce Masters of Rock v roce 2007, kde jsem zpovídal celou kapelu ihned po odchodu z pódia. To si přečtete někdy v budoucnu.

Datum narození?

3. března 1966 v šest třicet ráno.

Místo narození?

Helsinky, Finsko.

Rodinný stav?

Rozvedený. Vlastně dvakrát.

Bydliště?

Helsinky.

Sourozenci?

Bratr. O pět let mladší. Designer webových stránek.

Děti?

Dcera.

Vzdělání?

Střední škola.

Oblíbené jídlo?

Čína.

Oblíbené nealko?

Voda.

Oblíbený alko drink?

Nepiju alkohol.

Oblíbený spisovatel?

To je různé.

Jaký je tvůj oblíbený literární žánr?

Psychologie. Mám tisíce knih. Mým oblíbeným autorem je Wilhelm Reich. Byl Freudovým žákem a přišel s naprosto unikátní variantou psychoterapie.

Oblíbený sport?

Aktivně žádný.

Jak bys charakterizoval svou osobu?

To v několika slovech nejde. Ale dobře – idealista.

Taková mi přijde i hudba Stratovarius – idealistická a optimistická…

Ano.

Idol tvého dětství?

Co je to dětství? Do asi patnácti, sedmnácti let… Richard Blackmore.

Byl jsi dobrý, nebo špatný student?

Dobrý student.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Žiji u moře, je to asi sedm kilometrů od Helsinek. Moře, lesy, nemám rád město. Nemám rád davy. I když hraju v metalové kapele. Ty davy jsou ale spíš pod pódiem… Tam mi vyhovují. Ale v osobním životě mám rád soukromí přírody. Nedívám se na televizi, čtu jedny noviny, pak si dám kávu a jdu se projít do přírody, na pobřeží.

Je to moře teplé, nebo studené?

Říká se mu Gulf of Finland. V létě má tak dvaadvacet stupňů. Sedím u něj, někdy i hodinu. Zavřu oči, poslouchám vlny a pak skládám hudbu. To je ideální den. Ano. Večer jsem pak se svou přítelkyní. Čteme, díváme se na filmy. Je mi teď jedenačtyřicet let a cítím, že vstupuji do životního období, které je závažnější. Že poznávám, kdo vlastně jsem – v oblasti hudby. Chci dělat i jiné věci, než je Stratovarius. Chci expandovat do jiných hudebních oblastí. Mimo heavy metal. Chci dělat něco, co nikdo jiný přede mnou – chci podat poselství. O tom, kam se svět vyvíjí. Chtěl bych tu za sebou něco zanechat.

Co je to hlavní téma, kterému by ses chtěl hudebně věnovat?

Tomu, jak to tady všechno přežít.

Myslíš, že je tvůj vývoj coby osobnosti ukončený?

Kdyby byl, tak bych tu neseděl.

Věříš v reinkarnaci?

Ano. Věřím, že než sem přijdeš, tak že si můžeš vybrat. Svoje rodiče, zemi, některé události svého života. Je to cesta, na níž ovlivníš některé klíčové momenty, ke kterým dojde, ať se stane, co se stane. Samozřejmě i ta cesta může zpětně ovlivnit tebe a udělat z tebe jiného člověka. Z tohoto pohledu pak vidíš, jak často se státy a instituce snaží lidi oddělovat jeden od druhého. I přesto, že jsme všichni stejní. Možná se oddělujeme sami – každá skupina lidí má jiný životní styl, který by si chtěla podržet. Jde o kontrolu. A systém ji podporuje. Industriální revoluce chce kontrolovat vše. Další velmi silnou pákou kontroly je náboženství. Ale v nejbližších třiceti letech budeme svědky velkých změn. Vše se změní.

Tak brzy?

Tak brzy.

K lepšímu, nebo k horšímu?

K horšímu.

A pak že jsi optimista…

Bohužel situace je taková, že je příliš pozdě proti tomu cokoli podniknout. Překročili jsme hranici a poneseme následky. Především ze strany přírody.

Tak to je na delší diskusi, pojďme k další profesní otázce – jsi na pódiu nervózní?

Ne.

Které album sis koupil jako první?

Rainbow „On Stage“. Rok 1979.

Skládáš při turné?

Ne, ale ovlivňuje mě to. Setkávání s lidmi, okolí a jeho vliv, kdekoli jsem, sleduji, jak lidé žijí - jako kdybych je skenoval.

Co tvoje jméno znamená?

Nic, ale je to velmi nezvyklé jméno ve Finsku. Mé jméno nosí ve Finsku možná dvacet lidí.

Odkud jsou tvoji předci?

Z východního Finska, od hranic s Ruskem. Mám částečně ruské geny. Jedna moje rodinná linie pochází z Baku, což je v Ázerbájdžánu.

Jakou hudbu posloucháš, když máš volno?

Bach, Beethoven, Vivaldi.

Znáš nějaké české skladatele klasické hudby?

Smetanu, ale nemám ho nijak zvlášť v oblibě. Myslím, že Beethoven vystihuje hudbou lidskou povahu nejlépe. Je neuvěřitelné, jak dokázal přenést emoce do hudby.

Kdo je tvůj sexuální idol?

Moje přítelkyně.

Kdy jsi měl první sex?

V sedmnácti. Na podlaze.

V Helsinkách?

V Helsinkách.

Co si myslíš o politice?

Nesmysl. Kdokoli, kdo může, by neměl volit.

Je něco ve tvém životě, co bys rád změnil?

Na to nevěřím. Život plyne kupředu a nikoli pozpátku. Cokoli jsi udělal, jsi udělal z nějakého důvodu. Není třeba cítit vinu. Samozřejmě pokud jsi někomu ublížil, tak by ses měl omluvit. Na druhou stranu pocit viny může člověka donutit, aby se snáze ze svých chyb poučil. To ano, ale nesmí tě pohltit. Už proto, že náboženství v naší oblasti k tomu vždy směřovalo.

Bičovat lidi vinou.

Přesně.

Definice rockové hvězdy.

Iluze.

Názor na manželství?

Závisí to na těch dvou. Manželství je jen slovo. Můžete být manželé a nenávidět se. Je to na tom páru.

Co máš teď v kapsách?

Aniž bych se do nich podíval?

Klidně se podívej.

Mobil, gumičku na vlasy, trsátko…

Proč trsátko?

Vždycky jedno mám.

Poděkování: Karel Balčirák (Spark Rock Magazine)

Příště Marek Matoušek (Ďáblova sbírka, Half Moon)

 

Vložil: Marek Dobeš