„Cizí hudbu neposlouchám vůbec.” Tolik deathmetalista a jazzman Patrick Mameli. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Kultovní holandská deathmetalově progresivní metaljazz fusion kombinace Pestilence stojí a padá se zpěvákem i tvůrčím motorem Patrickem Mamelim. Pražská zastávka turné, která se odehrála pod záštitou časopisu Rock and Pop v pražském Rock Café roku 2019, je zastihla v plné formě. A protože já jsem pro změnu zastihl mezi fans kapely jejich hard core obdivovatele Dana Vávru (Mafia, Kingdom Come: Deliverance), se kterým jsem se znal z mé návštěvy placu filmu, jehož původní scénář jsem napsal, Jan Žižka, přizval jsem ho k interview a dal mu prostor rozhovor vést.

Od první otázky bylo totiž zcela jasné, že o kapele ví mnohem více, než se kdy podaří mně. Zde mu dám i prostor, aby událost uvedl svými slovy dlouze nehledanými. „V tu chvíli se objevil filmař Marek Dobeš, kerej povídá: „Koukám, že sis taky koupil vinyl. Nechceš ho podepsat? Já budu s Mamelim dělat rozhovor, tak tu počkej, však von nám to předtím podepíše." Tak sme čekali a mě tak napadlo, že by se za mě Mára moh zeptat na jednu takovou votázku, která mi už asi pětadvacet let vrtá hlavou. A Mára na to: „Tak tam poď se mnou, já je stejně moc neznám a ty zníš jako vodborník." No a pak se objevil Mameli, o kterým je známý, že nedělá selfíčka a je protivnej a se všema si udělal selfíčka a vůbec nebyl protivnej. Je mu 51 a vypadá ten hajzl na pětatřicet.“ Rozhovor může začít.

 

Patrick Mameli a Dan Vávra

Dan Vávra: Při pražském koncertu jste měli na pódiu nějaký konflikt s přespříliš aktivním fanouškem. Letěl docela daleko. (smích) 

Pořád se vracel a otravoval, nakonec to musela vyřešit ochranka. 

To je ta lepší varianta. Když to naposledy řešil v Praze za Lamb of God zpěvák Randy Blythe, otrava skopnutý z pódia zemřel a zpěvák byl pak souzen. 

Myslím, že se z toho dá ve finále obvinit kdokoli. Dá se to dát za vinu ochrance, tomu chlapovi i zpěvákovi. Je to těžké. 

Dan Vávra: Nejhorší to bylo na pražském koncertě Mayhem, když s nimi ještě zpíval frontman Maniac. Skákal do davu lidí pod pódiem s obrovským bodákem na ruce. A najednou se objevil bez něj. 

Asi ho do někoho zapíchnul. 

Nebo mu ho někdo ukrad. 

Víš co, já na Mayhem seru. Seru na blackmetalový kapely, který tohle dělaj, protože si myslim, že to je prostě k smíchu. Pokud se potřebuješ schovat za image, nebýt sám sebou, tak to je ubohost. 

Dan Vávra: Jsou to šílenci, ale zas jim nemůžeš vyčítat, že by byli pozéři. (smích) 

Patřej do vězení, kurva.

Dan Vávra: Každopádně, dělaj to, o čem kážou. 

Pokud teda kážu o zabíjení lidí a udělám to, patřim do vězení. 

Dan Vávra: Však tam spousta z nich byla. 

Jestli si lidi si myslí, že to je cool, protože tohle je skutečnej blackmetal, tak to sou samý sračky. Je to k ničemu. Proč radši nezápasej v kleci? Proč jim to nedopřát? Každej kdo věří v satana a chce někoho zabít, tak to je pěknej idiot. Fakt zasranej idiot. Já mám rád tvrdou muziku, ale jinak sem uplně v pohodě. Vůbec nemám rád násilí. Chápu, že dav lidí se může dostat trošku do varu, ale nikdy bych nikoho neprovokoval k násilí tím, že budu mluvit o zabíjení. Co to sakra je, tohle že je muzika? 

Dan Vávra: Mimochodem, na rozhovoru pro Rock & Pop se podílím, protože jsem váš velký fanoušek, poslouchám vás už od roku 1989. 

Kolik ti je?

Dan Vávra: Třiačtyřicet. 

Mně jednapade. Takže jsem tu nejstarší, koukejte mě poslouchat. (smích) 

Dan Vávra: Bylo mi teda zhruba 15, když jsem poprvé slyšel vaši pecku Consuming Impulse. A to v komunistickým rádiu. Což bylo celkem bizarní. (Pozdější pozn.: šlo o pořad Větrník někdy z kraje roku 1990 ještě v době, kdy to vřelo.) 

To jo. (smích)  

Dan Vávra: Líbilo se mi to. Vaše první nahrávky byly deathmetalový, následující Testimony of the Ancients mi přišlo trošku satanistický a okultní. 

No, neřekl bych, že bylo nějak moc okultní. Myslím si, že když na albu kapela pracuje s určitým tématem, na dalších albech se k němu už nemůže vracet. Každé album musí mít svá témata a svá slova. Když se změní muzika, musí se změnit i tohle. My to řešíme tak, že zkoumáme možnosti a jdeme víc do hloubky. To album nebylo okultní, je spíš o jiném druhu náboženství, o jiných myšlenkových pochodech. A na albu Spheres to bylo taky tak. Pořád jsme Pestilence, ale snažíme se být originální. A využívat témata, se kterými většina kapel tohoto žánru nechce pracovat. 

Dan Vávra: Vnímal jsem to jako přirozený vývoj. Byli jste mladí a naštvaní a na albu Spheres jste se víc zabývali ezoterikou a hledáním sebe sama. A pak jste se vrátili k deathmetalu.  Změnil ses jako člověk, že už tě tyhle věci, které byly na albu Spheres, nezajímaly, anebo to má jiný důvod? 

Se Spheres to bylo jednoduché. Moc lidí to neví, ale už jsem to říkal ve spoustě rozhovorů. Vytvořil jsem Spheres, abych se vymanil z nahrávací smlouvy. Chovali se k nám strašně a vlastně mi doteď dluží tantiémy za pětadvacet let. Potřeboval jsem zrušit naši smlouvu, protože jsem měl u Roadrunner Records vydat ještě dvě nebo tři alba, a jediný způsob, jak z toho ven, bylo rozejít se. Jenže pak bych nemohl používat název Pestilence, protože nahrávací společnost měla práva k muzice Pestilence. Potřeboval jsem, aby mě pustili oni sami. A tak jsem přišel s hudbou, kterou nemohli prodávat. Tou dobou po mě chtěli, abych napsal Testimony of the Ancients II. To by bylo nejjednodušší. Album bylo super úspěšné, byli jsme tou dobou dokonce úspěšnější než Cannibal Corpse a další kapely. Byli jsme na vrcholu a buď jsme se         mohli stát ještě úspěšnější, ale nevydělat peníze, anebo se nechat labelem vyhodit. Chtěl jsem vyhazov. 

Dan Vávra: Takže jste účelově udělali umělecké album? Které je mimochodem skvělé. 

Pro mě má ale hořkou pachuť, protože jsem musel udělat hudbu pro sebe, která byla naprosto odlišná a se kterou nešlo nic udělat. 

Dan Vávra: Byl to propadák? 

Jo, byl to totální propadák především pro nahrávací společnost, která do něj vložila spoustu peněz. Asi to už tušili, a tak jsem je musel přesvědčit, že bude album stát za to. Chtěli po mně, abych udělal demo a to bylo pěkně brutální, z čehož usoudili, že bude všechno v pohodě. Když potom vyšlo album, bylo to vlastně moje „polibte si“ vydavatelství Roadrunner Records. 

Dan Vávra: Právě jsi mě připravil o iluze... 

Ale tohle je fakt pravda. 

Dan Vávra: Četl jsem tehdy pár rozhovorů. Vy jste vlastně potom přestali hrát, že? V tom rozhovoru jsi tuším říkal, že hraješ s otcem v jazzové kapele. 

Teda jestli můj otec hraje v jazzové kapele, tak jsem kurva samotnej Bůh. On prostě neumí hrát. Nemám tušení. 

Dan Vávra: No ale říkal jsi tam, že hraješ po klubech. 

Jo, dělal jsem jazz. Vždycky jsem jazz miloval. Když posloucháš Spheres, jsou tam taky jazzové vlivy. Vždycky jsem měl jazz rád. Mám teď projekt jménem Neuromorph, který budu dělat s bubeníkem Timem Yeungem a bude to skvělý. Vím, že nesu stigma Pestilence, ale dělal jsem C-187, které jsem považoval za skvělé, ale nikomu se to nelíbilo. Ale zpět ke Spheres. To album se nikomu nelíbilo. Prostě nikomu. 

Dan Vávra: Mně se líbilo. 

No ale tehdy asi ne. 

Dan Vávra: Ale jo, i tehdy. I všem mým kamarádům. 

Kdyby se to album líbilo každému, bylo by úspěšné. Ale ono úspěšné nebylo. 

To mi připomíná Motörhead s Another Perfect Day. Lemmy vždycky na koncertech říkal, že má neprodaných desek toho alba plný sklep. 

Nebo jako Celtic Frost s deskou Cherry Orchards. Někdy se to prostě nepovede. A tak jsem odešel. Měl jsem nahrávacích společností plný zuby. Nedaly nám vydělat peníze a já už věděl, o co jde, jak se chovají a jak ti prostě nalhávají, že se můžeš proslavit, že pro tebe budou něco dělat, což tě ale zavede do ještě větších dluhů. Když si koupíš dům, tak se zadlužíš. Nahrávací společnosti ti dají 25 – 40 tisíc eur, abys nahrál album, a potom jim ty peníze dlužíš. A než si něco vyděláš, musíš jim nejprve zaplatit těch dlužných 40 tisíc eur. Takhle to funguje. 

Dan Vávra: V herním průmyslu je to stejné. Půjčují ti peníze a pak jsi zadluženej, pokud nemáš úspěch. 

A tak jsem je poslal do prdele, našel si normální práci a snažil se přežít. 

Dan Vávra: Takže si vůbec nehrál? 

Vůbec. 

Dan Vávra: Poslouchal jsi tehdy cizí muziku? 

Já hudbu neposlouchám vůbec. Raději nic neposlouchám a jdu na procházku do parku a naslouchám raději zvukům větru. Z hudebních podnětů občas šílím. 

Dan Vávra: Fakt vůbec neposloucháš hudbu? 

Ne. 

Dan Vávra: Ani starou klasiku? 

Ne. Jediná muzika, kterou poslouchám, je ta od Pestilence, abych mohl analyzovat, co příště vylepšit. Nebo když je muzika v rádiu, které poslouchám během jízdy v autě, je tam většinou taneční hudba, která se mnou nic nedělá. Proto musí Pestilence vždycky zůstat Pestilence, musíme udržet ten čistý styl. Neznám žádnou jinou kapelu v našem žánru, od které bych, třeba podvědomě, mohl získávat nápady. Nikdy jsem neměl žádného člena kapely, který by řekl něčemu ne, protože to příliš připomíná Morbid Angel. Když jsem byl mladší, poslouchali všichni americké deathmetalové kapely. Poslouchali jsme je a všechno jsme nasávali jako houby. Vybrali jsme si z toho prvky a ty jsme potom vkládali do vlastní tvorby. A pak všechno znělo tak trošku jako Slayer a podobně. A tohle jsem nechtěl. Proto Pestilence vždycky zůstali čistí. Nemusíte souhlasit, ale ten styl je čistý. Jak slyšíte první tóny, víte, že je to Pestilence. 

Během vystoupení jste odehráli komplet všechny staré skladby z desky Consuming Impulse? 

Jo, protože je teď už třicáté výročí vydání Consuming Impulse, tak jsme skladby uspořádali chronologicky. Mysleli jsme si, že bude dobré si to připomenout a dali jsme skladby za sebe, tak jak šly po sobě na desce. 

Dan Vávra: A jak to vnímáš?  Jsem v podobné situaci, lidem se pořád líbí to, co jsem udělal před dvaceti lety, ale mě už to zrovna moc nebere. Pořád se ptají: „Budeš dělat pokračování?“ Ale já už nechci.  Takže pořád vás to ještě baví, nebo spíš štve? 

Vlastně nechci nic dělat dvakrát, takže „oživuju“ Consuming Impulse čistě jen kvůli fanouškům. Navíc rád hraju naživo, obzvlášť když dav dobře reaguje. Ale myslím si, že jsem byl špatný kytarista. Ve věku, kdy jsem dělal Consuming Impulse, bylo to nejlepší, co jsem tehdy uměl. Nyní mám mnohem silnější a lepší nápady na písničky i lepší techniku hry na kytaru. 

Dan Vávra: Takže už není šance, že bys předvedl ta sóla, která byla na Testimony of the Ancients nebo Consuming Impulse? 

Moje sóla jsou prostě unikátní a já je nechci přesně reprodukovat. Dělám to jen ve dvou případech, a to v Land of Tears a Twisted Truth. Tyhle dvě skladby mají tak specifické melodie, že je musím hrát přesně. Je fajn je tak hrát. 

Dan Vávra: Ty jsou fakt zatraceně dobrý. 

A když tyhle sóla hraju před fanoušky, odezva je skvělá. Ale zbytek se snažím hrát, tak jak mě zrovna napadne. Rád improvizuju, tak možná z devadesáti procent. Je to vlastně jako v jazzu.

Překlad Magdalena Špačková

Poděkování Richard „Harri” Harušťák (Rock & Pop), Dan Vávra

Příště: Lloyd Kaufman (Troma Entertainment)

 

Vložil: Marek Dobeš

Pestilence, Patrick Mameli, HP, Nezapomenutelní Marka Dobeše,