„Lépe zůstat u toho, na co člověk má.” Peavy Wagner, metalový sběratel ostatků. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Wikimedia Commons / CC BY 3.0, 28871725, foto Huhu Uet alias Frank Schwichtenberg – vlastní dílo

Popisek: Peavy Wagner v roce 2013

S Peavy Wagnerem mne seznámil kytarista Victor Smolski z bývalé sestavy Rage. Natočil jsem pro ně viodeoklip „Twenty One” na jejich stejnojmennou desku roku 2013. Stačilo pár let a vše bylo jinak. V průběhu Zimní edice Masters of Rock 2018 jsem s Peavym a jeho novou sestavou ve složení Marcos Rodriguez, Vassilios „Lucky“ Maniatopoulos, vedl po koncertě rozhovor pro TV pobočku hudebního časopisu Rock & Pop v zázemí stadionu. Peavyho jako velkého sběratele a konzervátora kostí všeho druhu si budu už stále pamatovat nejen z pohledu zpod podia, ale také jak spolu na Olšanských hřbitovech hledáme, jestli někde někdo nevytrousil lidskou kostičku. A on vzpomíná, jak těsně po převratu nalézal v postsocialistických zemích opravdové poklady. Jestli jsme něco našli spolu, to vám ale nepovím.

Jak publikum přijalo novou sestavu Rage?

Peavy: Řekl bych, že se jim to velmi líbilo, přijetí bylo skvělé a my si koncert velice užili. Užili jsme si ho dokonce možná i víc, než publikum. Dneska to bylo vážně dobrý. 

Peavy Wagner s autorem rozhovoru při natáčení klipu, foto Alfedus

Kdy a proč jsi se rozhodl pro změnu?

Peavy: Na konci roku 2014 jsem si uvědomil, že předešlá sestava už nefungovala, moc jsme se vzdalovali od původního konceptu Rage, takže jsem se rozhodl postavit jinou. Postavit kompletně novou kapelu od základů. A tentokrát jsem chtěl mít v kapele velmi blízké přátele, což by znamenalo lepší vztahy mezi členy plus jsem v kapele chtěl mít lidi, co ji znají od úplného začátku a kteří milují a respektují náš starý materiál. Což jsem přesně nalezl tady u mých kamarádů. Například tady bubeníka Luckyho znám od roku 1988, strašně dlouhou dobu, tehdy mu bylo asi patnáct. A taky u Marcose, toho znám od deseti let a byli jsme dobří přátelé dlouho předtím, než jsme se rozhodli spolu začít hrát v Rage.

Videoklip Rage – Twenty One 

Sedli jste si s Peavym hudebně okamžitě?

Marcos a Lucky: Ano, s Peavym máme společný způsob nahlížení na hudbu, poslouchání hudby a tvorby hudby, takže celý ten proces byl velmi snadný a zábavný. Psát společně písničky bylo doopravdy fajn. A celé jsme si to víceméně rozdělili napůl, něco jako Lennon a McCartney, ne? 

Peavy: Jo, přesně, už předtím jsem si uvědomil, že nám to spolu vážně jde, tak jsem navrhl, že to budeme dělat jako Lennon a McCartney nebo Jagger a Richards. Všechno co budeme dělat… 

Marcos a Lucky: ...si rozdělíme napůl. 

Peavy: Bude to od autorského dua Wagner Rodriguez. Originální kompozice. 

Marcos a Lucky: Zní to legračně, co? Wagner-Rodriguez. 

Peavy: A jestli tě zajímá, proč jsme do toho psaní textů nezahrnuli Luckyho, tak to bylo jeho osobní rozhodnutí, nezapojovat se. On je totiž také hlavní zpěvák v kapele Tri State Corner, a skládá pro ní všechny texty. Takže řekl: „Vám to spolu perfektně šlape, udělejte hudbu a potom, až to budete mít, tak se připojím… Samozřejmě se zapojuje do aranžování písniček a tak. Ale bylo to jeho osobní přání nebýt spoluautorem. Takhle se nemusí soustředit na tvorbu, protože už má dost práce jako manažer svojí kapely.

Rage v roce 2017, foto Wikimedia Commons / volné dílo

Což ti asi zabírá hodně času, co?

Lucky: Ani ne. Když mi Peavy nabídl, ať se přidám k nim do skupiny, tak jsem samozřejmě přijal, protože to je od malička moje nejoblíbenější kapela. Touhle dobou jsem musel opravdu zabojovat. Po celý rok jsem se každodenně připravoval, trénoval jsem, shodil jsem deset kilo. Tahle muzika je totiž dost náročná na fyzičku, dá se to srovnat s profesionálním sportem. Takže člověk musí být v kondici, hlídat si stravu a podobně. 

Peavy: Za letošní rok, který už pomalu končí, jsme odehráli nějakých šedesát koncertů a to člověk nezvládne, aniž by se o sebe pořádně staral. No a další věc je, že kluci naštěstí ví, kde mám limity, takže když píšou písničky, tak  berou ohled to, že každý nejede na 110%, ale naopak se starají o to, abychom vše zvládli odehrát a nestresovat se. Nemá smysl dělat něco, co pořádně nezvládnete. Lépe je zůstat u toho, na co člověk má. Ale abych řekl pravdu, občas prsty pálí jako čert.

V nových Rage už nejsi jedný zpěvák, zdá se.

Peavy: Ne, a má to velmi prostý důvod. Všichni tři jsme frontmani. Marcos má taky vlastní kapelu, jmenuje se Soundchaser. A všichni tři máme roky zkušeností jako zpěváci, takže se o zpěv poslední dobou dělíme. Což mi dost ulehčuje práci, nemusím se přepínat. A kromě toho jsme vokály naaranžovali tak, abychom je vklidu zvládali. To nám dost pomohlo a taky to mnohem lépe zní. V minulosti jsme si museli vypomáhat playbackem, protože nikdo jiný v kapele nezpíval.  Ale teď to můžeme všechno dělat naživo. Mohli bychom klidně udělat a cappella show. Samozřejmě pořád zpívám hlavní party, ale spoustu věcí přebrali Marcos a Lucky, takže já si můžu trochu oddechnout. Dřív jsem musel dělat úplně všechno, což bylo mnohem více náročné. Snažit se o dobrý zvuk, když je na to člověk sám, je mnohem těžší, než když jsme na tom pódiu tři.

Ty jsi, Peavy, velký sběratel kostí, je lebka na obalu alba The Devil Strikes Again skutečná?

Peavy: Ano, je to tak. Je to asi dva tisíce let stará lebka z Říma. Ty rohy tam samozřejmě originálně nebyly, ty jsem tam přisádroval pro tu desku. Je na ní skutečný obrázek, není to žádný photoshop, nebo něco takového. Dokonce i červi, ti jsou taky praví.

Obálka CD se svolením Rage

Poděkování: Richard „Harri” Harušťák (Rock & Pop)

Příště: Dáda Patrasová

Vložil: Marek Dobeš