„Chci lidem pomáhat, ale občas je nemohu vystát.” Floor Jansen, After Nightwish Forever. Nezapomenutelní Marka Dobeše

S nizozemskou metalovou divou Floor Jansen jsem hovořil dvakrát s velkým časovým odstupem. Poprvé, když byla součástí skupiny After Forever a roku 2007 vystoupila na festivalu Masters of Rock. Následně po jejím přestupu k Nightwish, přesně 19. prosince 2013 v rámci natáčení promo spotu akce Metal Christmas Symphony Show. Z té doby pochází též má fotografie s ní. Rozhovor je ovšem datován ještě jejím angažmá v kapele After Forever, tedy 2007.

Protože dnes děláme rozhovor pro rubriku Sparku „Deep Look Inside“, musím se tě zeptat na tvé datum narození.

21. únor 1982 (s drobným zaváháním ve vročení, které jí zaznělo v hlase. Není divu, je o rok starší.)

Místo narození?

Goirli, Holandsko

Bydliště?

Hurmund, Holandsko

Vzdělání?

Střední škola.

Oblíbené jídlo?

Není to nic populárního, nejsem příliš na populární věci. No, možná jsou to plody moře. 

Oblíbený sport?

Jízda na koni.

Oblíbené nealko?

Mléko.

Oblíbené alko?

Červené víno.

Španělské?

Ano, to je moje oblíbené.  

Oblíbený spisovatel?

Bože, teď si nemůžu vzpomenout. Je to spisovatel fantasy, ale není to typická fantasy literatura…

Třeba to naskočí později.

Hm.

Promo spot Christmas Metal Symphony 2013

Zatím pojedeme dál. Máš sourozence?

Sestru. O dva a půl roku mladší než já. Irene

Zpívá?

Ne. Ale mohla by. Zpívá skvěle. Teď studuje – anglickou literaturu na univerzitě. 

Jak bys charakterizovala svou osobu?

Hm, nevím jestli se dá člověk charakterizovat jedním slovem. Je pro mě důležité aby byli lidé přátelští. Takže se snažím být přátelská. Dokážu být velmi trpělivá. Chci lidem pomáhat, ale občas je nemohu vystát. Tak to by snad stačilo.

Idol tvého dětství?

Neměla jsem nikdy idol typu popové nebo rockové hvězdy. Vždycky pro mě byla nejdůležitější příroda a koně. Byla jsem taková malá ponygirl.

Je prostředí ve kterém jsi vyrůstala, spíš zemědělská krajina než průmyslová?

To ani ne, ale do přírody jsem jezdila. Také jsem se zajímala o tygry a divoká zvířata. Jako malá jsem o nich věděla hodně.  

Jak vypadá tvůj běžný den?

Trávím čas na internetu, odpovídám na e-maily, jsem na myspace, na našich webových stránkách. Také dávám hodiny zpěvu.

Učíš spíš muže nebo ženy?

Nerozlišuji. Včetně věku. Tedy, neučím děti.

Máš nějaká zvířata?

Psa.

Rasa?

Francouzský buldok. Malý, ale houževnatý. S placatým nosem.

Proč jsi si vybrala zrovna tuto rasu?

Protože jsou extrémně přátelští. S každým se skvěle snesou. Můžu si ji vzít kamkoli.  

Takže fenka.

Ano, holka.

Jsi nervózní na pódiu?

Ne. Jsem nervózní jenom když dělám něco, s čím nemám zkušenost. Třeba projekty s někým jiným než s After Forever.

 

Co je to za projekty?

S jedním velkým orchestrem jsem hrála hudbu z počítačových her.

Jak se ta akce jmenovala?

Games in Concert. Je neuvěřitelné, jak zajímavá hudba se tam najde. Nejsem žádný gamer, ale zazpívala jsem tam dvě písně. Pak jsem se zúčastnila projektu Classics in Rock, kde jsem zpívala klasické rockové písně. Také to bylo částečně s orchestrem.

Které album sis koupila jako první?

Burn My Eyes od Machine Head.

Co je pro tebe ideálním prostředím, když skládáš?

Kdekoli, kde mě nikdo neuslyší. Mám totiž ráda, když lidé slyší moji hudbu, až když přesně vím, jak má znít. Ale když jenom experimentuji, tak u toho nemám ráda publikum.

Experimentovat znamená si zpívat, nebo hrát na kytaru?

Obojí. Pro After Forever vymýšlím zpěvové linky a píšu texty. Na začátku to není ani zpěv, jsou to jen zvuky, a než to dopiluji, tak udělám stovky chyb, které nechci, aby kdokoli slyšel. 

Věříš v reinkarnaci?

Nejsem si jistá. Ale věřím, že něco takového existuje. Nechávám všechny možnosti otevřené.

Jakou hudbu posloucháš, když relaxuješ?

Jde o to, jak relaxuju. Pokud to má být na gauči, tak Seal nebo Sting. A mám taky ráda Annie Lenox.

Žádný heavy metal?

Při relaxaci ne. Ale když vařím, jedu v autě a při tisících dalších příležitostech, je to hlavně metal. To zas jo.

Posloucháš spíš hudbu podobnou té, co děláš ty sama, nebo odlišnou?

Spíš odlišnou. Ale není to progresivní hudba nebo power metal. Spíš kapely jako Machine Head, Pantera, Rammstein, Queensrÿche, ale také Dimmu Borgir, Never More, Arch Enemy a tak dál.

Vztah k internetu?

Nejsem si jistá, jaký k němu mám vztah. Je to svým způsobem závazek. Skvělá věc, jak zůstávat s lidmi v kontaktu, ale zabírá mi to každodenně hodiny a hodiny času odpovědět na všechny maily. A také chci mít přehled o všem, co se děje okolo kapely, a to jsou další hodiny na  síti… Kdybych si měla vybrat mezi zpěvem a internetem, byla by to jednoduchá volba.

Něco jako v té pohádce, když jsi pod zemí a na povrchu běží čas stokrát rychleji. 

Přesně. Clive Barker. Tak se ten můj oblíbený spisovatel jmenuje.

Mám od něj rád film Hellraiser. Což mě přivádí k otázce, zda máš nějaký sexuální idol?

Ani ne. Možná někoho považuji za sexy, ale sexuální idol ne.

Kdy jsi měla první sex?

To neřeknu, sorry.

Co si myslíš o politice?

Politiků si velmi vážím. Lidé, kteří jsou dostatečně inteligentní, aby dělali politiku, by zároveň mohli vydělávat peníze v byznysu. Pravděpodobně mnohem víc než v politice. Ale oni se rozhodli jít za svými ideály. A když prosazujete svoje ideály, hned se najde spousta lidí, kteří jsou proti vám. Pak si musíte svůj názor obhájit, a to respektuji. Samozřejmě, že s některými politiky nesouhlasím a nikdy je nepochopím, například když pro úspěch ve volbách hlasují pro něco, co je v protikladu k zájmům státu. Obdivuji je, když si dokáží stát za svým názorem konstantně.

Je něco ve tvém životě, co bys ráda změnila?

Hm, ne. Ani ne.

Definice rockové hvězdy.

Těch typů je mnoho. Ale dobrá rocková hvězda by měla být otevřená vůči svým fanouškům, měla by hrát hudbu, kterou sama napsala, a stát si za tím, co dělá. Nemyslet si, že tvářit se cool v backstagi je všechno. 

Názor na manželství.

Myslím, že to je velký slib, když jsi schopen oddat se někomu druhému do konce života. Myslím, že je to nádherná věc. Ale samozřejmě je těžké odhadnout, kdy ten moment přijde. (smích)

Co by sis sebou vzala na opuštěný ostrov?

Muže. (dlouhý smích)

Kolik textovek pošleš denně?

Moc ne, nesnáším to.

Co máš teď po kapsách?

Nic.

Jsi si jistá? Nejsi náhodou v kostýmu?

Ne. Jsem dívka, mám kabelku na všechno.

Je nějaké zaměstnání, které by tě bavilo, kdybys nebyla zpěvačka?

Pracovala bych se zvířaty. Někde v přírodě. (vytasí kabelku) Klidně se podívej. Mobil, gumička na vlasy, trsátko…

Proč trsátko?

Vždycky jedno mám. 

Poděkování: Karel Balčirák (rockový časopis Spark), Martin Müller, Petr Janda, Pieter Verburg, Bert van de Watering, Nyemi, Jiří Daron (Pragokoncert)

Příště Peavy Wagner Rage

 

Vložil: Marek Dobeš

Floor Jansen, HP, Nezapomenutelní Marka Dobeše,