Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Poklonit se před bigbítem.” Petr Janda a jeho půl tisícovky písní. Nezapomenutelní Marka Dobeše

21.06.2023
„Poklonit se před bigbítem.” Petr Janda a jeho půl tisícovky písní. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Supraphon

Popisek: Vloni oslavil Petr Janda osmdesátiny, a to křtem nového sólového alba. V neposlední řadě si Janda odnesl i nejvyšší ocenění svého domovského vydavatelství – Legenda Supraphonu, které mu předala ředitelka firmy Iva Milerová. Křtu a malé oslavy se zúčastnili také všichni hosté, kteří na albu hrají, včetně Jiřího Stivína, Petra Vondráčka, Emila Viklického nebo spoluproducenta alba a bubeníka skupiny Chinaski Lukáše Pavlíka a dalších… „Řekl jsem si, že udělám desku napříč žánry. A tak jsem udělal. Na albu najdete pop, rock, folk, klasik, jazz i písničky. Prostě žánry, kterými jsem do určité míry prošel. Až si to poslechnete, zjistíte, že to i tak drží krásně pohromadě. Budu moc rád, když se vám moje album bude líbit. Pěknej poslech a volume right!“ vzkázal svým fanouškům Petr Janda.

Petr Janda letos letos slaví šedesát let s Olympicem na scéně. Podpůrných akcí si proto připravil dost, přičemž vše vyvrcholí velkým O2 koncertem. Viděl jsem se s ním naposledy, když křtil zpěvník OLYMPIC 60 písní. Polil na pódiu spolu s kmotrem Michaelem Kocábem velkou brožovanou publikaci nadupanou notami i přetisky desek a singlů a okomentoval ji: „Bylo pro nás dost těžké vybrat do zpěvníku šedesát písní. Napsali a natočili jsme jich čtyři sta, možná 500. Těch písniček je opravdu hodně a nechtěli jsme tam nacpat jenom ty chronicky známé, snažíme se ještě nějakým způsobem ošetřit budoucnost. Zpěvník určitě vyvolá kontroverze, že tam mělo být tohle a tohle ne, ale toho se nelze vyvarovat. Vždyť jsme natočili s Olympicem nějakých pět stovek písní. Těch šedesát písní je asi čtyři a půl desky, a my jich vydali třiadvacet.

Jedna známá pecka se však „nevešla“ a Petr Janda se svým rockersky přímočarým komentářem jasně oznamuje, proč tomu nebude jinak ani v budoucnu. „Nebe nad hlavou je písnička ze sedmdesátých let. Vznikla do soutěže Děčínská kotva, myslím, že jsme s ní tenkrát dokonce vyhráli. Má takový dětský text a pro rockery se to nehodí.“ Na druhou stranu v muzikálu Okno mé lásky, kde se mezi dalšími klasikami objeví, mu nevadí. Logicky, nemusí ji tam hrát on sám. „Na náš koncert už ale Nebe nad hlavou nepatří. To by mě museli zabít," zakončil Django.

 

Petr Janda s autorem rozhovoru, foto Josef Louda

Osobně jsem si už jako kluk Olympic zařadil mezi vyvolené kapely, kterým hodlám být věrný. Pamatuji se, jak jsem v obchodech hledal každý jejich nový singl, který ohlásily hudební časopisy. A k padesátinám kapely jsem pak dostal dárek i já. Olympici se mi nastěhovali do bytu, kde jsem je celý život poslouchal. Petr Janda mi svěřil natočení videoklipu k padesátému výročí existence kapely. Jeho děj jsme situovali do prostředí jediného bytu, ve kterém se spolu se skupinou vracíme v čase k jejich začátkům. „Hlavním motivem je síla spojovat individuální lidské osudy. Tu sílu představuje Olympic. Osudy obyvatel bytu projdou časem, v jakém šel náš život s Olympikem. Vracíme se do minulosti, proti proudu času. Tak zjistíme, že za padesát let se toho kolem nás změnil více, než si dovedeme představit,“ popsal jsem tehdy koncept klipu pro časopis ROCK&POP. Abychom ukázali, že Olympic je stále připraven na nové výzvy doby, natáčeli jsme jako jedni z prvních Čechů na digitální 3D kamery, přičemž postprodukce probíhala ve společnosti zabývající se stereoskopií FINT, kde jsme mimo jiné prostorově oživili kresbu želvy z prvního alba skupiny. Tříminutový videklip pohltil čtvrt roku práce.

Olympic - My už jiný nebudem (oficiální 3D verze klipu)

Petr Janda to pro časopis Reflex shrnul lapidárně: „Už jsem si myslel, že nás nic nečeká, a vidíte, na starý kolena blbneme s mladýma filmařema a 3D kamerama," okomentoval frontman skupiny Petr Janda fakt, že ke svému  padesátému výročí natáčejí trojrozměrný klip.

Olympic - Film o klipu - My už jiný nebudem

Film o klipu Olympic - My už jiný nebudem 2

Ale zpět do roku 2023, kde aktuální rozhovor s Petrem Jandou vznikl. Zpěvník pokřtil pro někoho možná překvapivý host, Michael Kocáb z Pražského výběru, pojďme se ještě k němu vrátit. Logika je skryta v datu narození. Ropotámo reprezentuje druhou generaci rockerů, která na Petra Jandu a spol. navazovala. „Album Želva od skupiny Olympic pro mě bylo před lety opravdovým zjevením,“ řekl na pódiu kmotr Kocáb. „Je pro mě tedy velká čest být kmotrem zpěvníku. Lidé přicházejí a odcházejí a je po nich veta. Hudba je ale věčná, noty jsou věčné. Kdyby už nic jiného, kvůli tomuhle zpěvníku se na Olympic nezapomene.“ Petr Janda pak kompliment vrátil prohlášením, že Pražský výběr ho inspiroval při skládání: „Tu kapelu jsem vždycky obdivoval. A třeba naše skladby Jako tele na vrata nebo Když ti svítí zelená jsou takové výběrovské.“ 

Petře, přepisuje se do not složitěji rychlá pecka jako „Kanagom“ než ty ostatní?

No, normálně, na tom není žádnej problém.

Otázka směřuje k tomu, proč jsi tam nedal víc těch rychlých…

Já jsem to ani nekontroloval, jestli je písnička rychlá, nebo pomalá. Ale bohužel ty pomalý jsou vždycky známější, no. Nevim proč.

Takže klíč byl, aby lidi měli song v podvědomí?

Nechtěli jsme zatěžovat nějakými novinkami. Aby si lidi neříkali, tohleto já tam nechci, tohle si nezazpívám.

Faktem je, že když probíhala Covid pauza, tak ty jsi méně známé olympikoviny zahrál před kamerou.

Tak to byla taková nouze. Víš, každej muzikant, kterej to má v krvi jako já, tak mu to prostě to vystupování chybí. S tim se nedá nic dělat, prostě chybí. Si to tam pak nahrazuje všelijak. Třeba i takhle, posílal jsem skoro každej tejden jednu, dvě písničky.

Seš člověk návratů, nebo myslíš pořád na to, co je před tebou?

Tak návraty beru, ale není to můj životní styl. Aby mohly být nějaké návraty, musíš něco udělat, aby ses k tomu dopracoval. Já vždycky říkám: Když chceš mít hit, ten hit se neutvoří za den. Musíš hrát písničky, který nejsou hitem, který se třeba hity stanou, nebo taky ne. Ta budoucnost je strašně důležitá, teda to co děláš do budoucna…

Poslední tvoje deska jsou Kaťata z roku 2020. Šlo o takové trošku vykročení jinam. Získali jste nové publikum?

Určitě. Lidi na to hodně slyšeli. Dokonce i takový ty rockový rádia na to slyšely, hrály to. No, určitě jo.

Rozkročení Olympiku bylo vždy mezi, dalo by se říci, intelektuálnějšími písničkami, pak těmi zábavnými a rock 'n' rollovými. Jsi výhradní skladatel, vychází to z tvé nátury?

Nejspíš. Na to se mě neptej, to bych řekl, že jde mimo mě. Já to nedělám nějak cíleně, dokonce skoro nic neposlouchám. Ani nevím, jestli jsou nějaký nový hity.

Všude je slyšet hodně rap a nebo příšernej pop. Přijde mi, že rocková muzika trpí, nebo je vyčerpaná.

To nevím, já prostě intuitivně skládám. Mám rád od přirození takovou tvrdší muziku, mám rád kytarový riffy, jsem kytarista, že jo. Takže upřednostňuju to, kde hrajou kytary. Nedovedu si představit kapelu bez kytary.

Poslední otázka, Olympik bude mí letos k šedesátinám v O2 areně velkou show osmnáctého prosince, co máme očekávat?

To bude podobnej koncert jako v Lucerně, ale bude to takový trochu větší. Bude tam hodně rockových muzikantů, Michael Kocáb tam bude jako host třeba, Michal Pavlíček a takový ty party, spíš ty rockový. Bude to prostě větší celý. Bude to taková oslava, dokonce bych si troufnul říct bigbítu jako takovýho.

Něco jako na desce Rokenrol z osmdesátého třetího, kde hrál ještě Miky Volek a spol.?

Víš, co mě sere? Přes to, že ten bigbít tady má tak šedesátiletou historii a udělal tady spoustu nádherný muziky a úžasných koncertů a hejbe to celým světem, ještě doteď, tak ten úřad našeho prezidenta není schopnej rockera odměnit nějakou státní cenou. Jedinej, kdo měl tu myšlenku, byl Zeman s tím Mišíkem. Ale Mišík to správně odmítl, protože od Zemana si vzít cokoli, to nejde. Teď přišel novej prezident, já si říkám, teď bude konečně někdo, prostě, Pavlíček nebo právě ten Mišík, a zase nic. To si myslim, že není správný, když si uvědomíš, že BEATLES, STOUNI, a další jejich vrstevníci dostali vyznamenání vlastně ještě do třiceti let, v tom mladým věku… U nás ta tradice bohužel pokročila v těch oceňovaných umělcích tak, že úplně kopíruje ten vývoj, jak to dělali bolševici. Když se podíváš, kdo je zastoupenej mezi nominovanýma, tak nedostanou ani jedno vyznamenání rockeři. Ti tam holt nejsou. To mě včera napadlo, když jsem četl nominace, tak jsem byl smutnej, že nás ten stát nebere vážně. Že jim asi nějak nevoníme nebo co. I když z druhý strany, mi to je jedno. Ale taková ta státní úcta, ta tu vůči tomuhle druhu muziky chybí. Myslim, že by to ten stát měl konečně ocenit, že je tady bigbít taky nějakých šedesát let, trošku se před nim poklonit.

Olympic - My už jiný nebudem (alternativní vzpomínková 2D verze)

 

Poděkování: Karel Balčirák (Rockový magazín Spark)

Příště: Arnold Schwarzenegger

 

Vložil: Marek Dobeš