Čí je Česká televize? Naše! Naše? A chceme ji vůbec? TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Logo ČT

Volba generálního ředitele České televize tradičně zajímá občany méně než letní cena okurek. Je to zvláštní, vždyť za veřejnoprávní službu si každý občan platí, měl by tedy zvednout svůj hlas, když se o budoucnosti jeho média jedná. Jenže volba generálního ředitele filtrovaná přes Poslaneckou sněmovnu, která volí Radu ČT, orgán, jenž má v rukou výběr generálního ředitele, je pro veřejnost tak nečitelná, že ji odkládá mezi věci neovlivnitelné.

V dramatickém výběrovém řízení byl v červnu tohoto roku zvolen Radou ČT nový generální ředitel. Po dvou funkčních obdobích, kdy Kavčím horám a jejich přidruženým subjektům vládl Petr Dvořák, nastoupí od podzimu na jeho místo Jan Souček, dosavadní ředitel Televizního studia Brno. Jak moc velké to údajné drama bylo, netušíme, jeho výsledek ovšem žádný dramatický zlom nepřináší. Jan Souček je zkušený manažer z České televize, který sice ze své brněnské pozice kritizoval některé postupy vedení ČT, přesto lze očekávat, že rozhodně nebude provádět nějaké rázné řezy, jen bude v rámci možností rozjetý vlak držet na kolejích. 

O peníze jde především?

Financování České televize je rok od roku problematičtější. Koncesionářský poplatek 135,- Kč se nezměnil patnáct let a každému je jasné, že i kdyby se rozpočet ČT navyšoval jen o inflaci, ta by ho vlastně už dávno spolkla. Proč je tak ožehavý problém koncesionářský poplatek navýšit, že se toho bojí každá vláda, potažmo každá politická reprezentace zasedající v Parlamentu? Nejspíš proto, že televizní poplatek lidé platí s nechutí a jeho zvýšení by mohlo vyvolat bouřlivou voličskou nevoli. Jistě že nejde o těch pár korun měsíčně, které rodinný rozpočet zas až tak nezatíží. Jenže politici budou do nekonečna mlít o „každé koruně v rodinném rozpočtu“, místo toho, aby se zabývali tím, proč český občan v potřebnost veřejnoprávní televize dávno přestal věřit. Protože v tom je zakopaný pes. Dokud nebude přesně specifikována veřejnoprávní služba na úrovni 20. let 21. století, lidé se budou ptát, proč mají koncesionářské poplatky vůbec platit, ba dokonce si je nechat zvýšit.  

Co chce změnit nový generální ředitel?

Žádná revoluce se nekoná. Jan Souček mluví o nutnosti úspor například za nakupované drahé sportovní přenosy nebo redukci výroby kriminálních seriálů. Mluví o sloučení některých výrobních skupin, což by mělo přinést snížení počtu draze placených zaměstnanců. Podobně ovšem mluvil i jeho předchůdce a popravdě, za dvanáct let s tím nepohnul ani o píď. Něco se přeházelo, něco zmizelo, něco nového se naopak zrodilo, ve skutečnosti se ovšem kolečka v ČT otáčejí pořád stejně a gigantická mašina jede na plné obrátky. Velmi radikální názor vyjadřuje například účastník diskuze pod článkem Co chce nový šéf ČT? na Lupa.cz. „Osobně bych zrušil televizi celou.
Problém je v zákoně, který naprosto nesmyslně vyžaduje i služby, které by si lidé platili dobrovolně, a je tedy naprosto amorální je k tomu nutit. Jestli měla (čímž si nejsem jist) vynucená plnoformátová televize smysl před dekádami, kdy nebyl Internet a možnosti vysílání byly omezené, tak dnes už tento smysl postrádá. Zrušeni ČT není samozřejmě úkolem ředitele, ten může jen relativně mírně ovlivňovat její koncepci. Můj názor je, že by měl zákon vykládat minimalisticky a snažit se co nejlevněji poskytovat jen ty služby, které jsou pro naplnění zákona nezbytné. Pokud pro naplnění zákona není nezbytné vysílat mnoho drahého (nejenom) sportu, tak by se měl omezit.“ 

Jednodušeji to asi nemůže být řečeno. Jenže doba se změnila, vysílací multiplex, který má ČT k dispozici, láká obrovskou fabriku ČT k naplnění obsahem, a tak tu máme draze placené přenosy a draze natáčené seriály, které by bezpochyby našly uplatnění na komerčních kanálech. Vzpomínám, jak Václav Klaus v pravěku své politické kariéry v Parlamentu hovořil o tom, že ČT2 by měla být prodána, protože veřejnoprávní televizi stačí k pokrytí služeb jeden kanál. Copak si asi pan profesor o tom myslí dnes, v době digitálního vysílání, multiplexů a internetové televize? 

Jan Souček to vidí jasně – ČT musí jít s dobou. Za klíčové považuje rychle vyřešit financování a přizpůsobit se novým podobám distribuce signálu. „V roce 2030 je před námi očekávané ukončení terestrického vysílání, to se musí promítnout do strategických cílů média. Včera bylo pozdě. Musíme klást důraz na přechod na platformu, která se v případě ČT jmenuje iVysílání. Nikoliv, že by budoucnost dominantně spočívala ve streamingu, ale každý si už umíme sestavit individualizovanou nabídku,“ apeluje. Stále se ale nemluví o tom, co bude obsahem onoho iVysílání, zda v něm bude mít naprostou převahu služba veřejnosti – to znamená objektivní zpravodajství z domova i ze světa, dostatečně zastoupené zpravodajství z regionů, občanská publicistika a dokumentaristika a vzdělávací pořady, nebo si v iVysílání diváci budou přehrávat nové dramatické seriály. 

Nesnadná role

Jan Souček již v tuto chvíli mluví o tom, že se chce aktivně zapojit do diskuze o novém zákonu o ČT, který se připravuje. Žel, předmětem dohadování o obsahu tohoto zákona je znovu problém navýšení koncesionářských poplatků a forma jejich placení, nikoliv problém přesné definice televize veřejné služby v 21. století. Pokud se Jan Souček chce pustit do takové diskuze, má na to zatraceně málo času, protože zákon má být schvalován již v tomto roce. S největší pravděpodobností ale i on půjde jen cestou kosmetických úprav a českému občanovi na otázku Proč mám za to platit? nikdo neodpoví. Budiž tedy alespoň novému šéfovi Kavčích hor přičteno k dobru, že chce poněkud omezit užívání obrovských budov a část jich pronajmout. Až se ale projde všemi těmi chodbami a místnostmi, patrně zjistí, co je zřejmé. Že totiž jsou to prostory zastaralé, které pronajmout v tomto stavu nebude snadné.

Přibrzdit mašinu ČT a dát jí skutečně nový směr je takřka nemožné. Je tu jednak každodenní zpravodajské vysílání, jednak obrovská rozpracovanost výroby, počínajíc uzavřenými smlouvami a licencemi až po roztočené pořady. Zrušit rozpracovanost je mnohdy dražší, než vše dokončit a odvysílat. Jenže pokud se jede dál, nabaluje se přirozenou cestou rozpracovanost další a nebere to konec. Možná ubude nějaká ta kriminálka, její rozdělaný scénář se prodá některé komerční televizi, ale to jsou jen drobná zrnka v mlýnici. Jan Souček s největší pravděpodobností onu klíčovou občanskou otázku o tom, proč se veřejnoprávní televize stále snaží konkurovat sledovanosti televizí komerčních, když by měla sloužit jinému účelu, nezodpoví. 

Zdroj: Lupa.cz, Seznam Zprávy, Deník.cz, Novinky.cz

Vložil: Ela Nováková