Lidé se zbláznili a nastaly šílené časy, řekl Mr. Mighty Saxon Biff Byford. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Wikimedia Commons / S. Bollmann, CC BY-SA 4.0

Popisek: Biff Byford, 2016

Patří k legendám nové vlny britského metalu, frontman kapely Saxon a Lemmyho přítel. Nemohl jsem ho rozhovorově minout. Zimní edice Masters of Rock a rozhovor pro TV pobočku Rock & Pop proběhly v zázemí stadionu, kde měli Saxon o chvíli později vystoupit. Rozhovor proběhl před vydáním jejich jedenadvacáté desky Thunderbolt. Hovoříme tedy o roce 2018.

Moje první otázka směřuje k vaší nové připravované desce. Chtěl bych se tě zeptat, je to klasický Saxon, slyšel jsem Battering Ram a tam bylo vše, co si pod tím pojmem fans představují.

Zkoušíme opět dělat něco více klasického v typickém duchu Saxon, protože si myslím, že album Battering Ram zaznamenalo u mnoha fanoušků i médií velký ohlas. Je to klasický Saxon pro 21. století.

Půjde o jakési propojení identity a kořenů evropské civilizace?

Je to dost historické, vím, jak to myslíš. Naše muzika je velmi prostá a velmi spojená se zemí a s její historií. Máme také nějaké rock'n'rollové písničky, ale není jich tolik. Naše texty jsou velmi hluboké, ale podle mě s kořeny v osmdesátých letech jen trochu přizpůsobené novému miléniu.

Biff Byford s autorem rozhovoru, foto Josef Beník

Jaký máš názor na brexit a události, které mu předcházely?

Brexit? Myslím si, že se lidé docela zbláznili a teď nastaly šílené časy. Vlastně nebezpečné časy, počkám si a uvidíme, co se ještě stane. My obyčejní smrtelníci toho moc udělat nemůžeme, jen doufat že nedojde k něčemu opravdu problematickému.

A co takhle zkusit udělat z heavy metalu nové náboženství, které spasí svět?

Hudba je určitě náboženství a někteří lidé to tak rozhodně mají. Ale nemyslím si, že by to bylo tím duchovním způsobem, bude to spíš něco jako rodinné setkání. Tehdy se z toho stává něco více než náboženství.

Pro tvého přítele Lemmyho Killmistera byl rozhodující rock'n'roll a pro tebe to je spíše heavy metal, že?

Saxon je určitě obojí, jak rock'n'roll, tak i heavy metal. Například „747 (Strangers in the Night)“ není heavy metalová písnička, vlastně celé album Wheels of Steel je rock'n'rollové. Ale jo, hrajeme i metalové věci. Jsme jako Lemmy, pro nás to je taky rock'n'roll.

Na festival Wacken Open Air jste Lemmymu věnovali písničku „Heavy Metal Thunder.” Děláte to pravidelně, nebo šlo o speciální moment?

Občas jo, hrajeme jeho „Ace of Spades”, pokud je na to vhodná příležitost. Včera jsem mu věnoval „Denim and Leather.”  Na koncertech je většina písniček pro něho. Ale nejraději od nás měl písničku „747” a několikrát ji s námi zpíval. Takže na Lemmyho vzpomínáme často.

Asi jste se stejně jako my těšili na společný koncert Motörhead, Saxon a Girlschool, kterého jsme se tady v Česku bohužel už nedočkali. Ale každopádně jsem sledoval rozhovor s Lemmym, kde tě popisoval jako čajíčkáře. Jak bys ty popsal jeho?

My jsme si s Lemmym ze sebe dělali prdel celou dobu. Lemmy se rád napil a měl rád hazard, to určitě, ale taky to byl hlavně skvělý chlap. Já jsem dřív byl docela sukničkář a dost jsem kouřil, takže jsme si byli docela podobný, jen ten hazard mě moc nebral.

A pořád kouříš?

Ne, už nekouřím.

Ani nemáš žádné tetování.

Žádné tetování na sobě, no, já jsem tomu nikdy nepřišel na chuť, znám ale už nějaké slavné americké tatéry. Takže si možná někdy nějaké tetování pořídím, nevím. Pokud se na to člověk cítí, tak ať si ho nechá udělat, ale já se na to popravdě nikdy necítil, abych řekl pravdu. Ale obecně tetování rád mám, mnohdy jsou skvělá, jen jsem si nikdy žádné nenechal udělat.

Moje poslední otázka se týká tvého hlasu, je velmi silově posazený. V poslední době je ale vidět třeba u Meat Loafa, že člověk o silný hlas může přijít. Co pro to děláš, aby se ti to nestalo?

Nic zásadního. Myslím si... Já vůbec nevím. Za mlada jsem nejel v drogách ani nic podobného. A také jsem nepil moc alkoholu. Taky možná proto, když jsem byl mladší, jsem si neničil tělo a teď se mi to vyplácí. Možná, nevím.

Možná máš štěstí a jsi přírodní úkaz, protože jeho síla je opravdu ohromující.

Ano, v posledních týdnech to je lepší, ale pořád jde jen o lidské tělo. Stále se to tudíž může měnit, někdy mám hlas jako zvon, ale někdy to prostě nejde a ozývá se jen eee, záleží na tom jak se ráno probudím, to je to tajemství.

Naživo rozhovor možno zhlédnout zde.

Poděkování: Richard „Harri“ Harušťák

Příště: Malcolm McDowell (Mechanický pomeranč)

Vložil: Marek Dobeš