Spolu, nebo spíš sami. Autismus mění pravidla všeho. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Bontonfilm (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Štěpán Kozub jako Michal

Jedním z dalších českých filmů, které jsou nově v nabídce Netflixu, je loňský poměrně odvážný počin s názvem Spolu. Proč odvážný? Snímek z produkce Primy se silně odchyluje od jednoduše stravitelných a ověřených kousků pro české diváky.

Hlavním hrdinou je v něm třicetiletý Michal (Štěpán Kozub). V normálním životě by měl nejspíš dobrou práci, krásnou přítelkyni… a kdoví? Možná by uvažoval nad hypotékou, prací v zahraničí nebo nad založením rodiny. Michal ale tyto běžné věci řešit nikdy nebude. Má poruchu autistického spektra, kvůli které se chová jako desetiletý kluk uvězněný v dospělém těle. Uvězněná je s ním v jeho světě i jeho máma (Veronika Žilková). Chodit do práce, zajít si s kamarádkou na skleničku, nebo navštívit kadeřníka? Tohle všechno s Michalovým smyslem pro šílené nápady zkrátka vůbec nehrozí.

Český Rain Man?

Snímek vznikl podle stejnojmenné divadelní hry autora Fabia Marry a komorní drama v sobě nezapře. Většina klíčových scén se odehrává mezi čtyřmi stěnami skromného bytu. Za režií a zároveň scénářem této adaptace stojí Martin Müller a David Laňka, podepsaní i pod nedávným psychologickým thrillerem Poslouchej (2019).

Kamila Janovičová a Štěpán Kozub jako sourozenci Tereza a Michal

Herecké obsazení sází na známá jména: kromě Štěpána Kozuba a Veroniky Žilkové silnou trojku uzavírá Kamila Janovičová (Tajemství staré bambitky, Specialisté).

Angličáky a špagety

Kozub si na sebe ušil herecký bič. Uhrát civilně autistu bez přehrávání a zesměšňování je buď sázka na Českého lva, nebo naopak na nejtrapnější parodii roku. Štěpánův výkon kolísá někde mezi těmito opačnými póly. Chvílemi je přesvědčivý, až to mrazí. Někdy je to ale moc a jindy naopak zase málo. Třeba ve scénách, kdy je divák poměrně průhledně přesvědčován, že je Michal v určitých situacích paradoxně ten nejrozumnější z celé rodiny. Přidejte k tomu tklivé smyčce a je to z toho kýč jak bič.

Michalův pohled na svět na jednu stranu odpovídá nevinnosti malého kluka, na druhou stranu umí své mámě pěkně zavařit. Když je v dobrém rozmaru, prohání angličáky po balkóně. Ale jak už to tak u autistů bývá, dobrou náladu rychle střídá výbuch vzteku z toho, že jsou jeho oblíbené špagety k večeři polámané na menší kousky.

Jednoho dne se každodenní rutina stárnoucí mámy a Michala změní. Zazvoní u nich Michalova mladší sestra Tereza, která se čerstvě rozešla s přítelem. Zatím o ní víme jen to, že odešla před dvěma lety bez jediného slova rozloučení.

Veronika Žilková

Dětství ve stínu postiženého bratra

Teryna, jak svou sestru k její značné nelibosti nazývá Michal, v malé domácnosti působí jako rozbuška. Zvýrazňuje veškeré stávající problémy a přihazuje polínka na další. Třeba když ji brácha nabourá auto, nebo ustřihne vlasy, aby bylo „všechno jako dřív“.

Ze všeho nejvíc ale zrcadlí domnělé utrpení své matky, obětující celý svůj život pro péči o postižené dítě, které to nikdy nedocení ani nevrátí zpátky. V Tereze přitom stále narůstá hořkost při vzpomínkách na „ukradené“ dětství. „Starala ses jen o Michala, nikdy jsi mě nevyslechla,“ vyčítá své matce.

Z narůstajícího napětí vznikne šílený nápad: umístit Michala do ústavu proti vůli své mámy. Jak to celé dopadne, prozrazovat samozřejmě nebudeme. Jisté je jen to, že v tomhle příběhu nemůže nic dopadnout černobíle, stejně jako nelze nic vyčítat ani jedné z hlavních postav.

Vložil: Andrea Musilová