Graffiti a street art? Pokud může být umění všechno, není umění nic. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Se svolením Afrika Bambaataa

Popisek: Graffiti, takhle to začínalo

Graffiti se jako globální projev především náctiletých stal nevyžádanou součástí městského života, ve městě vznikl, a bez města se neobejde. Tyto dnes převážně pokleslé vizuální formy zaplevelily veřejný prostor, pokrývají domy, zastávky, vagóny metra a pronikají do interiérů. Dnešní sprejer většinou neuvažuje o užitečnosti či smysluplnosti svého jednání, k uspokojení egoistické potřeby využije každou příležitost. Barokní stavba nebo panelák, je to fuk.

Na samém počátku bylo ale graffiti a street art projevem revolty, dnes už je jen zábavou adolescentů, obtěžující manýrou, jejíž odstraňování stojí města spoustu peněz. 

Soutěžení místo násilí, aneb jak to začalo 

Vznik graffiti je spjatý s kulturou hip-hopu, který vznikl na počátku 70. let minulého století v Bronxu. Místní gangy, inspirované Kevinem Donovanem a jeho mírovou organizací Universal Zulu Nation, tehdy odložily zbraně, a násilí vyměnily za soutěž, což byla nepochybně pozitivní změna. A právě Kevin Donovan alias Afrika Bambaataa jako člen gangu Black Pads vytýčil základní hip-hopová hesla „mír, láska, jednota a zábava.“  Hip hop, jehož součástí byl kromě jiného i breakdance, graffiti a street art, byl na světě. To však byl začátek, trvalo ještě řadu let, než se graffiti a street art etabloval jako nová vizuální forma, a nakonec – jak to většinou bývá - i komerční byznys.     

Gangy tenkrát soutěžily o velikost území tzv. tagováním, které je prvotním a základním výrazovým prvkem graffiti. Tag je podpis ve formě přezdívky, a čím více podpisy určitá skupina označkovala veřejný prostor, tím větší „ovládla“ území. Byla to hra. Teprve snaha o stylové odlišení přivedla writery ke kreativnějšímu vyjádření, a tím i ke vzájemnému hodnocení a soutěžení. Už nešlo jen o rozlohu „podepsaného“ území, důležitý byl i způsob, jakým jsou značky té které skupiny (crew) provedeny. Snaha o vzájemné překonávání nakonec vedla k tomu, že writeři nepsali jen po domech, ale i po objektech, které se pohybovaly. Tento trend odstartoval v roce 1969 legendární Taki 183 v New Yorku, který provedl výtvarně složitý tag, a ostatní ho chtěli nejen následovat, ale také překonat.    

Počátek sedmdesátých let znamenal pro graffiti zásadní proměnu, když Hondo a Super Kool 223 pomalovali celý vagon metra. Tzv. „wholecar“ byl už z vizuálního hlediska něco zcela jiného než jen obyčejný tag, tedy podpis, a písmu začala dominovat malba. Tzv. „mural“ už byl víc než jen psaným jménem, odrážel osobní problémy, názory na svět a kritické postoje vůči společnosti. Nakonec se proměnil i obyčejný tag, a to zvětšením a propracovaností v tzv. „pies“. Dodnes jsou tag a pies standardní formou graffiti. S proměnou formy došlo i ke změně přístupu. Rychlost a atraktivnost místa už nerozhodovala, důležitá byla i náročnost práce, a hlavně, vizuální výsledek. 

Graffiti a street art jako byznys 

Věhlas graffiti vzrůstal, psaly se o něm články v časopisech, vydávaly knihy a točily filmy. Nového vizuálního výrazu si nakonec všimli i kurátoři výtvarného umění, galeristé, ale i sběratelé, což byl pro mnoho ortodoxních writerů nestravitelný fakt. Například Jean-Michel Basquiat, Keith Haring a Kenny Scharf se sice stali celebritami graffiti kultury, ale nikdy nepomalovali vlak, což bylo pro mnoho sprejerů otázkou cti a profesionality.  Pravověrní sprejeři nevěřili graffiti vystaveným v galeriích, vadila jim neautentičnost výrazu. Mezi graffiti ve veřejném prostoru, a „graffiti“, vytvořeném jako estetickou hodnotou pro galerii, viděli velký rozdíl. Tento typ tvorby patří ulici, a komercionalizace graffiti a street artu je popřením jeho původního smyslu. 

Je graffiti a street art umění? 

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá, pokud víme, co je umění. Podstatné je proto vědět, co od umění očekáváme. V historii se pohled na to, co je umění, značně měnil, a v současnosti žádná definice neexistuje, naopak, umění prý může být všechno, co je za umění prohlášeno. Jak už ale někdo výstižně řekl, pokud může být umění všechno, není umění nic. Zbývají tedy jen naše subjektivní preference a představy o tom, co je umění. Ottův slovník zmiňuje v souvislosti s uměním hodnotu estetickou, potíž je, že nelze definovat pojem estetická hodnota, a nelze ji použít jako kritérium kvality umění. Navíc neexistuje žádný estetický kánon a vše je možné mísit dohromady. Estetika barokní sochy na Karlově mostě je samozřejmě jiná než estetika sádrového trpaslíka, umístěného na hromadě odpadků v galerii. Ano, ocitáme se ve vizuálním, estetickém a hodnotovém chaosu, v době bez řádu a současné graffiti je jedním z projevů.       

Pro pravověrné sprejery a stret artové umělce otázka „jak“ vždy souvisela s otázkou „proč“. Graffiti a street art nebyl primárně vytvářen jako umělecká hodnota, kterou lze směnit na trhu s uměním. Tyto projevy nejsou učeny návštěvníkovi galerie, patří na ulici, nikoliv do instituce. Přestože se graffiti a street art postupně snažil být stále více esteticky přitažlivý, a jeho někteří současní autoři mají značný úspěch, například světoznámý Banksy, přesto těmto technikám nelze přiznat statut uměleckého díla. Je nemožné posuzovat kvalitu graffiti a street artu z hlediska tradiční teorie umění, neboť na něj nelze použít žádná měřítka. Graffiti je sám o sobě estetický kánon, jeho forma se od počátku vyvíjela stranou od tzv. seriózního umění, a nezávisle na galerijních institucích a obchodu s uměním.    

První vzory a styly graffiti a street artu vytvářeli první writeři, do té doby neexistovala žádná historická zkušenost, žádné předlohy, kterých by se autoři graffiti mohli držet. První průkopníci vytvářeli první vzory graffiti projevu. Jestliže se tradiční formy umění vždy vyvíjely po staletí v nějakém kontextu s tím, co bylo v historii umění již vytvořeno, graffiti vznikalo nezávisle na této zkušenosti. Navíc graffiti – na rozdíl od tzv. seriózního umění – není vytvářeno s vědomím společenské hodnoty, právě naopak, společenskou estetickou hodnotu napadá a neguje. Objevují se i snahy srovnávat starodávné egyptské nebo středověké rytiny s graffiti, aby získalo punc korektnosti, ale jde jen o spekulaci člověka dnešní doby, který se snaží za každou cenu hledat pro současné postoje historický kontext. Člověk se ve své historii vždy snažil zanechat veřejnou stopu v podobě různých vzkazů, ale zjištění, že lze kreslit měkkým kamenem na tvrdou skálu, či fixem popsat záchodové dveře je dost málo na to, aby bylo možné považovat tuto činnost za umění.

Pokračování zítra, v pátek 5. května

Vložil: Jan Paul