Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Srdcerváč Anthony Hopkins v životní roli. Drama Otec je konečně na Netflixu. TV reflexe Andrey Musilové

12.04.2023
Srdcerváč Anthony Hopkins v životní roli. Drama Otec je konečně na Netflixu. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Lionsgate UK (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Anthony Hopkins jako osmdesátiletý senior trpící demencí

Alzheimerova choroba je prý nová epidemie. Nejen že se zvyšující se délkou dožití touto nemocí onemocní více lidí, objevuje se také čím dál v mladším věku. Nejmladší pacientkou českého Alzheimer centra byla dokonce 37letá žena. Čím je ještě tato nemoc specifická? Často bývá větším prokletím pro pečující příbuzné než pro samotné pacienty. Pečovatelé tak truchlí pro člověka, který ještě žije.

Právě téma postupující demence zpracoval francouzský režisér Florian Zeller podle stejnojmenné divadelní hry Otec, na které se podílel i jako autor (spolu s Christopherem Hamptonem). Zatímco divadelní hra je víceméně komedie, ve filmu okusíme syrové a ničím nezjemněné drama.

Neskutečný výkon Hopkinse pramení ze zkušenosti s demencí jeho vlastního otce

Zeller se nikdy netajil, že si pro tento film vyhlédl Anthonyho Hopkinse do hlavní role. Hopkins v této roli zase zúročil všechny zkušenosti se svým vlastním otcem, který touto nevyléčitelnou chorobou trpěl. Výsledek? Excelentní po všech stránkách. Mimochodem, díky tomuto snímku se Anthony Hopkins stal nejstarším držitelem Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

 

Anthony Hopkins a Olivia Colman v roli otce a dcery

Nemocného otce nevidíme pouze z běžné roviny lidí okolo, kteří ho pozorují a zrcadlí jeho psychický stav. Naopak jsme zatažení do děje až do té míry, že si někdy zmateně klademe otázky „a kdo je sakra tenhle cizí chlápek na jeho gauči?“ Stejně, jako kdyby se s výpadkem paměti potýkal sám divák.

Od arogance, vyzývavých pozůstatků starých flirtů až po upřímnou beznaděj a existenční strach. Anthony nám zkrátka servíruje kompletní herecké menu, od inspirativního aperitivu po digestiv drtivých emocí. Dlouho váš žádný film nerozplakal? Vsadím se o balení kapesníčků, že vás k tomu Hopkins donutí, ať už chcete nebo ne, a to nejpozději v posledních nejnáročnějších minutách filmu.

„Otec je svůj,“ tvrdí Anne pečovatelkám. Žádná u něj dlouho nevydrží

Anthony je vdovec trpící demencí. Jeho minulost můžeme odhadovat z pečlivě dávkovaných informací, které o něm jeho dcera Anne (Olivia Colman) sděluje nové pečovatelce. A také ze střípků chování probleskujících ze samotného osmdesátníka Anthonyho.

Pracoval jako inženýr a nejspíš byl velmi inteligentní. Zároveň ale také ješitný a určitě neměl nouzi o romantické vztahy s ženami. Jeho arogantní výbuchy však může mít na svědomí povaha, stejně jako Alzheimerova choroba. Ta tedy rozhodně stojí za jeho superschopností vymýšlet si o sobě naprosté pohádky. Jednou byl uznávaným tanečníkem stepu, jindy rozjel slibnou kariéru v cirkuse.

 

Imogen Poots v roli nové pečovatelky Laury

Jeho dcera Anne je ustaraná padesátnice, snažící se udělat cokoliv, aby skloubila svůj osobní a pracovní život s náročnou péčí o otce. Je to zhruba stejně nemožné, jako jezdit na dvou bicyklech. Anthonyho psychický stav se rychle horší a je potřeba přijmout nová opatření: přestěhovat otce k sobě domů a zařídit mu celodenní pečovatelku.

Anne se stěhuje za svou novou láskou do Francie. Anebo taky ne

Drama na několika metrech čtverečních. To je přesně to, co se zmateným Anthonym prožíváme od začátku až do konce.

Z diváckého pohledu chvíli trvá, než si uděláme jasno, co je fakt a co jenom chiméra. Ale nedělejte si s tím zbytečně těžkou hlavu – v některých ohledech nebude jasno ani na konci celého příběhu.

Zatímco na začátku Anne sděluje otci, že po dlouhých letech nevydařeného manželství našla novou lásku a bude se stěhovat do Francie, v mnoha dalších scénách je tato informace popřena a označena jako otcův dlouhotrvající výmysl.

Po bytě se prochází cizí lidé a schválně mění nábytek. Kdo má ty vaše nesmysly snášet, zlobí se Anthony

V dalších scénách se v bytě v podivných časových smyčkách objevuje Annin bývalý manžel, aby byl posléze vystřídán novým partnerem. Oba muži mají ale na Anthonyho úplně stejnou nutkavou otázku: „Jak dlouho nám tady ještě budeš ničit život?“ a apelují na Anne, aby otce dala do ústavu.

 

Rufus Sewell jako Annin bývalý manžel Paul

Zoufalá Anne se mezitím snaží vyhrocenou situaci řešit pomocí nové celodenní ošetřovatelky Laury. Nejdřív to vypadá na nadějný začátek, protože Laura Anthonymu připomíná dceru Lucy a může se přetrhnout galantním bonvivánstvím. Už druhý den ale ošetřovatelku odmítne, protože v ní vidí někoho úplně jiného. Díky Lauře však získáme náhled na mladší dceru, která tragicky zahynula před mnoha lety. I tento fakt Anthony úspěšně „vytěsnil“.

Nemůže to bohužel skončit jinde než v ústavu. A i když nedojde na kruté sestry ani nemilosrdné lékaře, ze závěrečné scény vás bude mrazit nejspíš ještě hodně dlouho. Co k tomu dodat? Tohle je jeden z nejzaslouženějších Oscarů vůbec.

 

Vložil: Andrea Musilová