V kukaččím revíru se přemnožili krkavci, děti všeho věku dostávají zabrat. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímky v článku)

Popisek: U Kukaček se stále něco děje, takže není divu, že Tereza (Marta Dancingerová) a Martin (Marek Adamczyk) už začínají být psychicky úplně vyždímaní. Netuší, že jsou ale teprve na začátku další porce životních komplikací.

Zpočátku to vypadalo dobře. Budeme sledovat, jak rodiče vyměněných kluků zvládnou společný život, jak to kluci zvládnou ve škole i při sportu. Jenže přibyly postavy a najednou je z toho směs příliš pestrá na to, aby hlavní linka měla ještě dostatek sil převálcovat ty ostatní.

Aby bylo jasno hned na začátku – pro mě Kukačky stále jsou jedním z nejlépe napsaných, dramaturgicky zvládnutých a zahraných českých seriálů posledních let. Pevně se drží výpovědi o tom, jaké jsou vztahy v rodinách dnešních dnů, kdy základní morální principy dávno ztratily oporu v kodexu desatera božích přikázání a člověk, který je ctí, se musí opřít jen sám o sebe, mnohdy obklopen sobci, kteří si s morálkou hlavu nelámou. Autoři použili skutečný případ záměny dvou dětí v porodnici jako extrémní situaci, kdy se vztahy vyhrocují, povahy se odkrývají a společenský kontext jen přilévá olej do ohně, místo aby se okolí snažilo pochopit a pomáhat. Je to obraz doby, neutěšený, smutný a zahanbující, pohříchu však věrohodný.

Theodor Schafer a Viktor Sekanina jako Tomáš a Kuba. Kluci už povyrostli, chodí spolu do školy a ani natáčení s nimi někdy nebylo právě snadné.

Kukačky nejsou nervy drásající drama

Zároveň autoři nezapomněli na mocný faktor rodičovské lásky. V případě Kukaček je tento hybný princip násobený tím, že vyjadřuje jak lásku biologických rodičů, tak těch, kdo o děti od narození pečují. Dalším pozitivním momentem je síla dětského přátelství dvou výměnou postižených kluků, opět umocněná v základu, protože jeden z nich trpí poruchou autistického spektra a prudce reaguje na jakoukoliv nespravedlnost a lež. Přes občasné konflikty panuje mezi kluky spojenectví, díky němuž mají proti všem protivenstvím osudu vybudovanou pevnou hradbu.

Mateřská a otcovská láska a vhledy do vynucovaných změn v křehkých dětských duších dávají divákům pocítit silný rozpor mezi prožívanými emocemi a ignorantským okolím, takže nesledujeme kruté společenské drama, ale školu emocí. Ty jsou jednou laskavé, jindy prudké a diktátorské, jak jsou hlavní postavy vlečeny obtížně zvladatelnou situací. To všechno fungovalo v první řadě dobře, protože příběh hledání pravdy o tom, jak došlo k záměně dětí v porodnici a jak se rodiče vypořádávají s tím, že si mají šestileté kluky nyní znovu vyměnit, byl přímočarý a gradoval k uspokojivému ukončení.

Divák chce vědět, jak to bylo dál

Pokračování úspěšných seriálů je fenomén 21. století. Dřívější čtenář a divák byl schopen přijmout fakt, že autor svůj příběh odvyprávěl od začátku do konce. Fabulace toho „jak to bylo dál“ byla už na nás samotných, mohli jsme dát průchod fantazii a vymýšlet variace, jak mohl příběh pokračovat. Ostatně pohádkové „žili šťastně, dokud neumřeli“ je to nejlepší, co dětské fantazii pohádky nabízejí. Potřeba rozrůstajícího se počtu televizních stanic si ovšem žádá nové a nové programy. Nikdy jich není dost, a tak se často využívá možnosti navázat na to, co už bylo vymyšleno. Některé seriály s tím počítají předem a skicují druhé, třetí a další řady už při samotném vzniku seriálu. Některé to tak ale nemají, odvyprávějí své a pro autory to tím končí. Jenže divák si vynucuje své, jeho zlenivělá fantazie nefunguje, chce tedy, aby mu vše bylo řečeno po lopatě samotnými autory.

V případě Kukaček se autorům do pokračování vůbec nechtělo. Nejlépe to shrnula Denisa Barešová, představitelka Marcely, jedné z vedlejších postav Kukaček, jejíž linka se v druhé řadě nepřiměřeně rozrostla: „Režisér seriálu Biser Arichtev to do médií několikrát řekl – nikdo z nás nebyl nadšený, když se rozhodlo, že bude druhá série. My v Česku jsme mistři v nastavování kaše, což já osobně úplně nenávidím. I potom, co jsme dotočili druhou sérii, jsem si říkala, že se opravdu jen málokdy stává, aby dvojka byla aspoň stejně dobrá jako jednička,“ nechala se slyšet pro iDNES.cz. Mladá herečka sice dostala v druhé řadě mnohem větší prostor, kupodivu z toho ale vlastně nebyla nadšená, protože se stala ingrediencí oné nastavované kaše.

Všichni se sice upřímně snaží o harmonické soužití, každá rodina má ale jiné zvyky, cíle a sny. Navíc jim život komplikuje řada dalších nových hrdinů.

Příliš mnoho kukaččích mláďat a krkavčí rodiče navrch

Na konci první řady jsme se dověděli, že za výměnu dětí v prodnici je zodpovědný bratr Karla Holce David, starý mládenec, učitel, v zásadě hodný chlap. Přál si, aby jeho bratr měl „lepšího“ ze dvou kluků, kteří v porodnici leželi vedle sebe. Nyní by s ním měl proběhnout soud, jenže z něj se v druhé řadě odehrávají jakési střípky z budoucnosti, David v samotném ději postupně ztrácí intenzivní pocit viny, přestává se utápět v alkoholu, začne pracovat v samoobsluze, a hlavně stále žije v domě svého bratra, který na něj nedá dopustit.

Ve chvíli, kdy se rodina Kadlecových stěhuje do sousedství, aby kluci mohli být pohromadě a obě matky i oba otcové se nemuseli vzdát ani jednoho z nich, je přítomnost Davida zdrojem neustálého napětí a hádek. Do všeho nepřiměřeně zasahuje i dědeček Kadlec, který nemá zájem o vlastního vnuka, protože si oblíbil toho druhého a chce z něj mít fotbalistu v Praze. Kluci mají potíže se spolužáky, ale dostávají se do konfliktu i mezi sebou, protože vlastně nevědí, kam patří. Tereza Kadlecová je těhotná, jenže už po několikáté potratí. Autistický Jakub tak bude provždy pro ni a pro Martina jediným pokrevním potomkem.

To všechno by na pohled do světa emocí dvou rodin úplně stačilo, je toho až až. Jenže autoři se rozhodli, že jim hlavní postavy a jejich prožitky nestačí, a nastavili kaši postavami dalšími. Podrobně tak sledujeme příběh starší dcery Holcových Marcely, která je těhotná s ženatým doktorem z porodnice, u něhož pracovala. Sobecký chlapík ji přesvědčuje, ať mu dítě dá, protože jeho manželka děti mít nemůže. Marcela to nedokáže úplně odmítnout, protože je jí jasné, že náhradní otec, vesnický looser, není to pravé, zvlášť když ten si řeší svůj vztah s otcem, který ho kdysi opustil.

Rázem tu máme další potenciální kukačku, ale také krkavčí matku. Druhé téma dostává obrovský prostor, protože na scéně se objevuje matka Terezy Kadlecové, která dceru opustila v raném dětství a odezírala její život a život svého vnuka prostřednictvím kamarádky, nikoho jiného než dobrácké Olgy Holcové. Tereza si vynucuje pravdu, chce vědět, proč ji matka opustila, proč se k ní i dnes chová lhostejně. Jako kdyby jí to mělo pomoct vyřešit vlastní rozhodování, kterému z chlapců má dát přednost. Druhá dcera Holcových se ujímá dalšího opuštěného dítěte, puberťáka, který má být svěřen do péče dětského domova. 

Zkrátka místo abychom odezírali, jak se vyvíjejí vztahy mezi Holcovými a Kadlecovými a jak se k případu Davida Holce postaví světská spravedlnost, hrnou se na nás příběhy dalších kukaččích mláďat a krkavčích rodičů, které nás v seriálu spíš obtěžují než zajímají. Působí to trochu tak, že autoři se chtějí se všemi těmi postavami už jednou provždy vypořádat, a tak jim dávají zabrat všem najednou. Život sice vrší maléry na jednu hromadu, jenže když se to použije v dramatickém díle, znamená to nepřehlednost, tříštění emocí a chaos. Tohle se druhé řadě Kukaček bohužel stalo. Vrcholem tady tedy zůstávají herecké výkony, protože klobouk dolů před tím, že Sabina Remundová, David Novotný, Marta Dancingerová, Marek Adamczyk a Michal Isteník dokázali v tom chaosu udržet integritu svých hlavních postav a vydat ze sebe to nejlepší.

Vložil: Ela Nováková