Stařec posedlý pomstou, tajemné setkání, děs a hrůza. Zvládne divák poctivý český horor? TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Jiří Schmitzer v první povídce ze šestidílné série režiséra Filipa Renče, kterou Prima testovala, zda diváci zaberou i na český horor

Má to být první ze série šesti povídek, v nichž hlavní roli hraje strach. Sanitka, která veze podivného pacieta a doktora lidumila, skončí pádem ze skály. Letěli jako rogalo, konstatuje policista z přivolané hlídky. Řidič a doktor mrtví. Ale kde je pacient?

Filip Renč má psychothrillery, nebo chcete-li horory, rád. Ostatně už první film Requiem pro panenku se pokusil natočit v duchu žánru, který u nás nemá mnoho zástupců. My Češi se mnohem raději smějeme, a tak i většina filmů a televizních příběhů s hrůzostrašnými prvky má v sobě nadsázku, pobízející k odlehčujícímu smíchu. Strach a děs bez konce je doménou spíš skandinávských příběhů. Jenže i v české kotlince se sem tam odehrají podivná dramata. Nebo se mohou odehrát. Pak už stačí jen chopit se pera a neodbíhat od nastaveného žánru ani na okamžik. Touto cestou se vydali režisér Filip Renč a scenárista Richard Bergman, když se rozhodli předložit produkci šest povídek, obnažujících temná místa lidské duše.

Prima riskuje, ale jen opatrně

Ďáblovo rogalo natočil Filip Renč jako pilotní díl minisérie šesti hrůzostrašných povídek. Poněkud nečekaně se projektu chopila Prima, jejíž doménou jsou mnohem více romantické příběhy, v nichž se ve všech pádech skloňuje láska. Jistě, Prima má i svůj Prima Cool, kde se občas mihne nějaký alternativní žánr, ale tentokrát se odvážně rozhodla odvysílat Renčův horor v nedělním hlavním vysílacím čase. „Říkali jsme si s Richardem, spoluscenáristou, že je tu díra na trhu a psychothriller tu chybí. Je to žánr, který mi sedí, začínal jsem s ním svoji filmovou kariéru, jako byl Requiem pro panenku. Rozhodli jsme se udělat šestidílnou sérii psychothrillerů,“ prozradil k zrození Ďáblova rogala režisér Filip Renč. „Natočili jsme první pilotní díl, Ďáblovo rogalo, a na základě toho, zda si získá divácký ohlas, se rozhodne o pokračování. Jsem moc rád, že jsem přesvědčil do hlavních rolí Jirku Schmitzera a Igora Bareše.“

Díra na českém trhu zeje po léta, otázkou je, jestli to není tím, že český divák takové počiny přijímá dost neochotně. Prima si dovolila dost, ale vzhledem k záplavě nových seriálů, kterou navalila na své diváky s rozjezdem streamu Prima+, se zřejmě rozhodla otestovat i neobvyklé počiny. Otázkou je, jestli právě to načasování je správné. Na diváky se valí jeden seriál za druhým a uprostřed toho se Renčova žánrová miniatura, která se zcela vymyká šedi průměru, může docela klidně úplně ztratit.

Hlavního představitele si režisér uměl vybrat, Jiří Schmitzer se mistrně proměnil v ztělesnění ďábla

Úsporná a hutná miniatura

Sanitka s věčně unaveným doktorem Richardem a svérázným řidičem Pepou je zavolána na lesní samotu, odkud si vyžádal pomoc starý podivínský děda Valoušek. Doktor netuší, že to bude osudové setkání po letech, které jemu i jeho řidiči připraví hodně divokou jízdu se smrtícím koncem. Cosi ovšem tuší mladá policistka Lucie, která sanitku potká, když jede pro pacienta. Podruhé ji pak už vidí uprostřed lesa po havárii, najde u ní ale jen dvě mrtvoly. Pacient zmizel a Lucie se rozhodne na vlastní pěst vše vyřešit a ukončit. Čeká ji ale děsivé překvapení.

Kratičký příběh o tom, jakou podobu může nabýt fanatická cesta za pomstou, se opírá především o herecké výkony Jiřího Schmitzera a Igora Bareše. Jeden po léta v lesích sbírá síly k pomstě a na pomoc volá samotného ďábla, druhý se snaží napravit napáchané chyby tím, že se o všechny pacienty stará s příkladnou péčí. Dokonce i o toho, který mu nepokrytě chrlí z lůžka do tváře nenávist a zášť. Dialog završený hrůznou pomstou se odehrává v rozkodrcané sanitce na lesní cestě, ponurou atmosféru doplňují cáry mlhy a průhledy mezi stromy, umírajícími na kůrovcovou kalamitu. Děs a hrůza na konci světa – ve všech smyslech tohoto slovního spojení.

Podobné hutné žánrové filmy jsme zvyklí vídat spíš jako absolvenstské etudy talentovaných studentů filmových škol, než jako projekty komerční televize, svěřené do rukou ostříleného profesionála. Filip Renč si ostatně zopakoval poctivou přípravu scénáře i natáčení, nic neponechal náhodě a rutině. „Moc mě natáčení bavilo. Příprava byla daleko pečlivější a všechny záběry byly připraveny dlouho dopředu, abychom to všechno stihli. Celé jsme to natočili za pět a půl dne, takže se těším, jak budou lidi reagovat,“ prozradil, jak moc se do projektu ponořil, i když ve finále musel z úsporných důvodů vše zvládnout takřka na první dobrou. Zvládl to dobře, Ďáblovo rogalo nutí diváka sledovat jízdu sanitky, a posléze i policejního auta se zvyšujícím se napětím a nedopřeje mu vydechnout až do konce.

Jiří Schmitzer s režisérem Filipem Renčem během natáčení

Děsivý Jiří Schmitzer

Výběr herců se Renčovi podařil skvěle. Jiří Schmitzer dal ďáblem a pomstou posedlému staříkovi skutečně hororovou podobu a projev. „Měl jsem schůzku s režisérem, který byl připraven a vysvětlil mi, co chce točit. Že je to zkrátka horor. Natáčení bylo poměrně náročné, několik hodin jsem ležel v jedoucí sanitce a hrál,“ prozradil herec bez velkých řečí. O ležení v sanitce ale nejde. Co bere divákovi dech, je několik proměn starého muže, které na nevelkém prostoru dokázal Jiří Schmitzer z postavy vydolovat.

Začíná jako životem zlomený ubožák, nemocný stařec, z posledních sil povolávající na pomoc lékaře, když jeho zdánlivě vyčerpané tělo signalizuje své poslední okamžiky. V sanitce se postupně mění v muže, který z posledních sil chce ještě zúčtovat s lékařem, který mu zničil život. Náhle se pak proměňuje v skutečného démona pomsty. A ještě jednou ukazuje jinou tvář, když se pokouší přesvědčit mladou policistku, že je přece stále ten hodný dědeček, u kterého si jako dítě hrála s králíčkem. Nic platno, protože ona neuvěří. A tak je tu nakonec jen temná silueta ve dveřích, snad skutečně sám ďábel pomsty, ukrytý v těle osamělého starce.

Přestože z Igora Bareše, Zdeňka Vencla a Natálie Řehořové dělá příběh jen nahravače mistrovského výkonu Jiřího Schmitzera, bez nich by to nešlo. Každý z nich nese svůj tíživý díl temného osudového setkání a každý z nich má svou příležitost prokázat pochopení pro postavy, v nichž narůstá pocit napětí, měnící se v okamžiky finálního děsu. S pochopením pro žánr, bez jakékoliv nadsázky a přehrávání, nabízejí čtyři herci divákovi syrový prožitek člověka, ocitajícího se v mezní a zcela bezvýchodné situaci, kdy fanatický ďábel pomsty vítězí nad jakýmkoliv projevem lidskosti.

Slabost a zdánlivá bezmocnost se nečekaně mění v čistokrevnou hrůzu. Otázkou ale je, jak televizní divák dokáže přijmout psychothriller po česku.

Dočkáme se dalších hororů?

O tom, zda diváci uvidí další díly, rozhodne úspěšnost této první povídky. Už proto, že Ďáblovo rogalo ukázalo, že je možné i u nás natočit kvalitní psychothriller bez příkras a s dodržením pravidel žánru, která někdy mohou působit jako klišé, ale k hororu prostě patří, by si autoři zasloužili dostat prostor pro natočení pokračování. A to i tehdy, když diváci Primy projeví nad tímto nečekaným pokusem rozpaky, což se dá očekávat. Proč si ale nedopřát hodinku dušezpytného napětí a strachu? Je to docela příjemná změna po všech těch pozlátkových limonádách a jednoduchých kriminálkách.

(zdroj: TV Prima)

Vložil: Ela Nováková