Norský Vlk viking má stisk čelistí jako pudlík. Pobaví kouzlem nechtěného. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: SF Studios (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Vlkodlačí horor s norskou mytologií

Skandinávská tvorba má na Netlixu čestnou příčku diváckého zájmu. Ne vždy je to ale trefa do černého, což občas nabízí až bizarní náhledy do světa skandinávské béčkové tvorby. Přímo ukázkovým počinem je norská premiéra horroru s prvky fantasy s názvem Vlk viking. Netflix nám ji servíruje jako první norský film o vlkodlacích. Místo klasické šablony je ale lykantropie zasazená do civilního prostředí malého norského městečka.

Pravda, scenárista a režisér Stig Svendsen za sebou nemá blockbustery, které by tento lehce rozpačitý kousek vyšponovaly mezi očekávané premiéry roku. Kromě pár krátkometrážních filmů natočil thrillery Elevator (2012) o skupince lidí uvězněných ve výtahu, a Kings Bay (2017) o novinářce, která je na stopě viníků důlního neštěstí. Když přidáme rodinnou komedii Pirátské rádio (2007), jsme na konci Svendsenovy tvorby. Na scénáři se spolupodílel Espen Aukan, známý z další nedávné premiéry skandinávského Trolla (2022).

Problémy osamělé teenagerky v novém městě

Navzdory lacinému názvu celý příběh začíná jako smutné psychologické drama. Dospívající teenka Thale Berg (Elli Rhiannon Müller Osbourne) se po smrti svého otce spolu s matkou, novým otcem a malou hluchoněmou sestrou přestěhuje do norského maloměsta Nybø.

Hlavní hrdinka Thale Berg má podivné vize a nezvyklé touhy.

Smrt otce se výrazně propíše do vztahu Thale a její matky, která přijala nabídku práce pro místní policii. Ačkoliv by se snaze o sblížení nového otčíma nedalo zdánlivě nic vytknout, Thale za rychlou náhradu matku podvědomě viní. Snaží se vyhýbat pobytu doma, kde ji drží jen silné citové pouto s malou sestrou. Není ale kam utéct, na místní střední je spíš terčem vtipů a posměšků. Neutahuje si z ní jen jeden spolužák, se kterým ji zároveň pojí vzájemně se rodící něžné city.

Nepřijetí ze strany místních vrstevníků nejlépe ukazuje tajná alkoholová party za městem, kam se Thale dostane jen díky pozvání spolužáka. Ostatní ji berou jen jako chodící senzaci, do které se dá po pár pivech strefovat lépe než obvykle. Puberťácké srandičky skončí, když se v lese u vodopádu odehraje děsivá scéna, které Thale přihlíží. Jedna z dívek, které ji otevřeně nenáviděly, je něčím bleskurychle napadena a odvlečena do lesa.

Místní lovec vlkodlaků a postupná přeměna

Na vyšetřování smrti mladé dívky se jako nová posila okrsku podílí Thalinina matka. Ne že by měla tak dobrou pověst, ale podle všeho na ní špinavá práce zbyla. Místní šéf policie na roztrhaná těla po útoku vlkodlaků zkrátka nemá žaludek.

Během vyšetřování přichází všechny stereotypy, které si na první dobrou vybavíte ze skandinávských detektivek. Nechybí ani archetyp místního starého moudrého podivína, kterému na policejní stanici báchorkám o vlkodlaku v údolí nikdo nevěří.

Copak to tu máme na pitevním stole? Ten vlk je nějaký divný...

Aby nebylo řádění vlkodlaka málo, dochází ještě k lykantropické nákaze a postupné přeměně Thale. Z psychologického hlediska se krásná mladá dívka opravdu mění ve zrůdu, kterou v ní neprávem viděli spolužáci i nechápající rodiče. A začíná si vybíjet svou nahromaděnou frustraci…

Sázka na strhující fantasy drama nevyšla

Autoři pro svého vlkodlaka vymysleli poměrně netradiční zasazení, v ostatních ohledech bohužel ale film moc originality nepobral. V další minutě filmu se stane většinou přesně to, co očekáváte. Nečekaných okamžiků je jen pár a místo zděšení vyvolávají spíš úsměv nad kouzlem nechtěného a otázky „proboha proč!?“. Samotné ztvárnění vlkodlaka víceméně odpovídá pohádce o červené Karkulce. Pokud byste čekali sofistikované prolínání vlkodlačí podoby s problematickým psychologickým profilem problematické teenagerky, budete zklamaní. Autoři zřejmě očekávají nulový důvtip diváka, takže se nám dostane vysvětlení pěkně po lopatě. Co se týká akčních scén, je jich žalostně pomálu a díky nepřesvědčivým trikům podivně váznou. Škoda, minimálně roztržený vztah matky s dcerou by mohl mít lepší závěr než naprosto absurdní konec připomínající poslední smutnou návštěvu veterinární ordinace. Mrkněte na to sami, už jen za ten bizár to zkrátka stojí.

Vložil: Andrea Musilová