V něčem je ten socialismus sympatický. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.01.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Knihy, ilustrační foto
Moc se mi líbila směrnice Evropské unie, která zasáhla svou politikou do tržního prostředí a nakázala kinům, že část jejich produkce musí být z evropských zemí. Socialistické jako Brno, ale ve prospěch všech. Koukal jsem na programy kin. Směrnice se opravdu začala odrážet v nabídce. Vedle hollywoodské produkce se začaly objevovat i evropské filmy. Že to v nich tolik nebouchá? Vedlejší produkt záchrany evropské filmové školy, která je jedinečná.
Ten samý princip by se měl zavést také u knižního trhu. Nahlédl jsem do výroční zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za rok 2021 vyšlo přibližně 12 200 knižních titulů v češtině. Z toho 5200 překladových knih. Z toho si literatura z anglicky mluvících zemí odhryzla 2700 titulů, z Německa pak 800 titulů a z Francie 350 titulů. Zbylé národnosti s jejich literaturou u nás jen paběrkují. Bulharská literatura? Není? Neexistuje? Řecká? Rumunská? Chorvatská? Finská? Portugalská? Litevská? Lotyšská?
Nemají vyvinutý literární svět, není co překládat, dalo by se namítnout. Nesmysl. U nás v roce 2021 vyšlo 12 200 titulů v češtině, tedy 7000 titulů jen z pera českých autorů. Kolik se jich přeložilo do světových jazyků? Knižní trh v České republice je trochu jedinečný. Nasáváme cizokrajné autory jako houba. U nás vydání zahraničních autorů dosahuje každoročně přibližně 40 % všech vydání. Ve Francii, pro srovnání, je to přibližně 15 %. A to z drtivé většiny z anglicky mluvících zemí. Čeští autoři si ve Francii polívčičku příliš neohřejí.
Velkého úspěchu se nedávno dočkalo vydání Hrubínova leporela Kuřátko a obilí. A to díky tomu, že ilustrace šly na triko Zdeňku Milerovi, který je se svým Krtkem známý ve Francii doposud (proč asi?). Ve Francii vyšly nemnohé klasiky české literatury jako je Haškův Švejk nebo knihy Bohumila Hrabala. Ze současných autorů Topol, Rudiš.
Tady trochu pokulhává naše Ministerstvo kultury, k jehož roli patří i to, že prosazuje českou kulturu v zahraničí. Pouze pro francouzský knižní trh udělilo ministerstvo dotaci na tři překlady v roce 2010, v roce 2020 jich pak bylo devět. Což nenaznačuje, že by se ministerstvo v prosazování naší kultury zrovna přetrhlo.
Minulý režim, ten proklínaný komunismus, se o kulturu staral. Vedle potlačování jedné, té nevyhovující, do světa rozesílal kulturu, kterou jeho dělný lid vyprodukoval. A že se často jednalo o skvostné literární nebo filmové kousky, za které se s hrdostí postavíme i teď, o tom není sporu. Síť socialistických republik nepracovala jen na pětiletce, ale i na tom, aby se kultura šířila napříč státy. A ona se skutečně šířila. Protože malý český spisovatel mohl zazářit od Aše až někam po Peking. A i na tom stála určitá světová známost našich autorů. Viz právě Hrubín s Milerem a nedávné vysoké prodeje ve Francii. Lidé si Milerovy ilustrace pamatovali z dob, kdy je minulý režim rozesílal po světě a dával nám tak štempl kvality, hravosti a kulturnosti. (Na to je expert Tomáš Koloc, viz související články, kde o tématu zasvěceně hovoří.) To nynější režim neumí. Přiškrcuje národní kultury pod pravidlem - co nejvíc se podbízet, co nejvíc vydělat. A to s sebou nese i zjištění, že kultura malého národu za riziko nestojí. Je malý, nekulturní, zbytečný. Montovna bez kultury. Děsivé.
Tržní kapitalismus zapříčinil, že se i knižní trh zavaluje dobře prodejným brakem, stejně jako kina před směrnicí EU. Jen Hollywood a jako extravagance pak nějaký ten tuzemský kousek. Zglajchšaltovaný trh s kulturou, který nutně vytváří zglajchšaltovaného člověka.
Právě v tom, když mohou autoři experimentovat a nebát se zajít za hranice lacinosti, tam vznikají poklady. Ty se připomínají, učí se o nich, dávají se na odiv. V nedávné minulosti český knižní trh silně sázel na podbízivou literaturu braku, lehkého dovolenkového čtení. V posledních letech ale nakladatelé začínají hledat a daleko víc vydávat literaturu hodnou toho označení. A zaplať Bůh za to. Česká literatura začíná být zajímavá, leckdy fascinující, rozhodně na světové úrovni. Kdyby k ní měli nakladatelé nástroj, který jim významně usnadní vývoz české literatury za hranice, nikomu to neublíží. Naopak. Začne nás to zapisovat do map světa. Protože kultura je to, co ukazuje, co mluví, co vytváří identitu. Teď jsme pro svět z hlediska literatury prakticky neviditelní. Není to věčná škoda?
Směrnice EU, která by zásadně promluvila ve prospěch distribuce národních literatur, by zvedla nejen čtenost a výdělky samotným autorům a nakladatelům, ale i odvahu troufnout si v kultuře zase něco znamenat. Taková role unie dává smysl. U filmů jsme to zvládli. Sice jen na půl plynu, té Ameriky je v kinech stále moc, ale i tak je to krok kupředu. Teď do podobné směrnice zamotat i literaturu.
Vložil: Štěpán Cháb