Švehlíkův Krakonoš je jako z Matrixu. Nová pohádka ČT je variací na Batmana a Případy 1. oddělení. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: David Švehlík jako Krakonoš

„Kdo chce všechno, nedostane nic,“ zní hlavní moudro nové pohádky České televize, která měla premiéru na Boží hod. Nutno uznat, že po sérii zaměnitelných a klišovitých štědrovečerních pohádek se veřejnoprávní televize konečně nebála ukročit stranou. Krakonošovo tajemství je něčím novým, nezaměnitelným a originálním - je to něco, co ČT hodně potřebovala. Sice to není pohádka klasického střihu, hodně si bere z hororu, detektivky a mysteriózna - což vůbec není na škodu. Bohužel ale pouze načrtává slibný příběh, buduje dobrou atmosféru, ale nezvládá držet pohromadě. Režisér Peter Bebjak natočil atmosférický film s přesnými herci, který se ale logicky rozbředává kvůli scénáři Barbary Johnsonové. Výsledek tak zůstal někde na půl cesty mezi vánoční pohádkou a pokusem o historickou detektivku. Na poměry ČT to je ale více než dobré a nebál bych se pomyslet na prequel o zrodu Krakonoše.

Touto pohádkou se potvrdilo, že Peter Bebjak je ohromným úkazem na československé filmové scéně. Jak už víme několik let, tak Bebjak je mistrem atmosférických, a především detektivních a thrillerových žánrů. Svou druhou pohádkou Krakonošovo tajemství - prvním zářezem byla také vánoční pohádka O zakletém králi a odvážném Martinovi z roku 2018 - potvrdil, že na co sáhne, to promění minimálně v solidní podívanou. Slovenský režisér natočil atmosférickou, temnou a detektivně laděnou mysteriózní pohádku, která se vymyká tradičním štědrovečerním pohádkám od České televize.

Režisér Peter Bebjak na natáčení

Scénář napsala Barbara Johnsonová, která už roky produkuje každoroční pohádky na Štědrý den, jako jsou televizní filmy O vánoční hvězdě, Nejlepší přítel nebo šílený televizní omyl Kouzelník Žito. A upřímně, autorka by si měla chvíli odpočinout od psacího stolu a vrátit se k produkci. Herecký ansámbl ale zaslouží jedničku s hvězdičkou: všichni hrají na výbornou, herci jsou přesní a nepřehrávají, tedy až na bizarní dabing slovenského lékárníka. Nechápu, proč Česká televize nechává předabovávat slovenské herce - je to zabíjení česko-slovenských vztahů a národů, které odnepaměti žili vedle sebe. Ostatně koproducentem pohádky je slovenská TV JOJ.

Pohádková variace na Případy 1. oddělení

Z herců musím zmínit tajemného, tichého a svým způsobem velmi sympatického antihrdinu Krakonoše v podání Davida Švehlíka. Velkou pozornost na sebe strhává také nemotorně zábavný vědec a spisovatel Jiráček s tváří Ondřeje Sokola, který kloubí humorný talent s osobitě roztomilou naivitou. Přírodopisec zároveň rámuje příběh tím, že píše faktografickou knihu o Krakonošovi, kterého se obyvatelé hor bojí a jeho jméno potichu šeptají jak v hospodách, tak v zámeckých síních. Krásná a hodná Liduška v podání Leony Skleničkové je dobro samo, což je pro pohádkový žánr potřebné, ale už notně ohrané až nudné. Jan Nedbal jako Adam v lecčems připomíná mladého detektiva Kozáka z Bebjakovy krimi série Devadesátky. Celkově se dá považovat Krakonošovo tajemství za variaci na pohádkové Případy 1. oddělení - je tu svým způsobem rozehraná kriminální linka, vyšetřování, dopadení zločinců, záchrana dívky svého srdce a závěrečné rozpletení záhady a odhalení antihrdiny.

Adam (Jan Nedbal) se sběratelem lidových pověstí o Krakonošovi Jiráčkem (Ondřej Sokol) 

„Na zámek v podhůří Krkonoš přijíždí jeho nový majitel Štěpán se svojí snoubenkou, krásnou komtesou Blankou, a mladším bratrem Adamem. Cestou kočár nešťastně srazí kolemjdoucí dívku, Adam jí pomůže a ona se do něj zamiluje. Na zámku Adam objeví starou vlašskou knihu, která by měla obsahovat cestu k pokladům. Tajemné značky vlašské knihy však nedokáže vyluštit ani národopisec Jiráček, který v kraji sbírá pověsti a nevychází z údivu nad tím, že zdejší lidé stále věří v Krakonoše,” popisuje filmový příběh Česká televize na svém webu.

Snímek se snaží balancovat na hraně tradiční pohádky, ale převládají tu rysy moderního až detektivně-hororového vyprávění. Krakonoš je jakýsi temný, mocný a všehoschopný ochránce hor - byl pověřen horskými duchy, aby hlídal hory. Tvůrci se ho snaží líčit jako jakéhosi krkonošského Batmana, který je krutý, ale spravedlivý. Hláškami jako od Temného rytíře se snímek jenom hemží: „Povinnost volá” nebo „Kdo chce všechno, nedostane nic”. Místy je Švehlíkův Krakonoš ale také postavou za hranou parodie - především pokus o zastřelení, kdy se Krakonoš vyhne kulce tím, že zachytí střelný prach rukou, je opravdu k popukání. Je to scéna jako ze špatného Matrixu, kdy se Bebjak ani neobtěžuje tím, aby zastřel pokus o citaci Nea ve slavném sci-fi. Také mizení pána hor je na úrovni filmových triků z 90. let. Proměna Švehlíka v oblak kouře fungovala tak před 20 lety, ale použití oparu dýmu v nejočekávanějším televizním filmu veřejnoprávní televize je vlastně hodně trapné.

Krakonoš obdržel Jiráčkovu knihu, která z příběhu vzešla.  

Pán hor jako krkonošský Batman na hraně dobra a zla

Kdyby tu nebyly podobné nešvary, tak je Krakonoš opravdu zajímavým antihrdinou. Vlastně jsem mu fandil ze všech postav nejvíce - ona mystická bytost se pohybuje na hraně dobra a zla. Nebojí se lupiče proměnit v havrana - čímž scenáristka rádoby „šikovně”, ale ve finále úplně tragicky vyškrtla Jakuba Prachaře, který si roli nafrněného knížepána Štěpána vysloveně užíval ze 100 procent - nebo zavře hlavního hrdinu Adama do jeskynního systému, odkud nelze uniknout.

Nakonec se jedna možnost najde - sám pán hor se promění do CGI myši, která vyvede Adama z hlubinného komplexu temných jeskyní, plných stalagmitů a drahokamů. Kuriózní je ale důvod smilování se Krakonoše nad novými pány zámku a panství Hůrka, které má s ochráncem hor více společného, než je na první pohled patrné. Místy je totiž obávaný strážce Krkonoš pěkný úchylák a misogyn. Nebojí se žádných tlaků a není mu proti srsti, že si nechává za služby pořádně zaplatit: kvůli prosbě si nechá krásnou Lidušku u sebe v chalupě kvůli tomu, aby se starala o jeho hospodářství. A ze Švehlíkovy tváře je více než patrné, že pod Krakonošovými vousy si myslí ještě na něco víc, než jenom uklízení v chalupě a pečení bramboráků. Je tedy pán hor trochu šovinistický a starý chlípník? A chtěli podobné otázky vůbec tvůrci filmu vyvolat?

Nový majitel panství Štěpán (Jakub Prachař), jehož čeká budoucnost havrana, se snoubenkou Blankou (Dominika Morávková-Zeleníková)

To mě přivádí k otázce, jak to že v pohádce o vládci Krkonoš se nepodává kyselo nebo houbový kuba? Vždyť to je základ krkonošské kuchyně! Chvíli bych se také pozastavil nad tím, proč se filmaři „opravdu” nevypravili do krkonošských lesů a horských masivů. Pisatel těchto řádků pochází z Podkrkonoší, takže na pohádku Krakonošovo tajemství jsem se velmi těšil - a nutno dodat, s velkými obavami. Čekal jsem vizuální podívanou plnou opojných dronových záběrů na hory a využití toho, že příběh skýtal možnost pohrát si s krásnou a divokou přírodou. Řemeslně a technicky je film natočený dobře - režisér Bebjak a slovenský kameraman Martin Žiaran jsou sehraná filmařská dvojice - nebojí se používat nápadité rámování obrazu, ruční kameru, ukazují svět z ptačí perspektivy a umně pracují s barevností a kompozicemi. Na filmu je vidět, že o záběrech někdo přemýšlel – výsledný dojem kazí podprůměrné filmové triky či kostýmy a kulisy, které vypadají jako by právě vyjely z barrandovského fundusu. Chtělo to více špíny, zašlosti a opravdovosti - takto je film na pomezí papundeklového televizního pořadu, který měl nakročeno dobrým směrem. A velká škoda je, že se filmařům nepodařilo „prodat” krásu krkonošských hor a horských scenérií, které by si to opravdu zasloužily.

Duchové hor a zrod Krakonoše jako prequel?

Scénář filmu bych spíše označil za náčrt jakéhosi detektivně-pohádkového příběhu, kdy první polovina se neskonale vleče a takřka nic se tam nestane. Je to samé představování bez větší akce - ta přijde v druhé polovině, kdy se 99 minutový snímek konečně rozbíhá tím správně akčním směrem. Tempo nabírá na obrátkách, odhalují se tajemství a hříchy minulosti, ukazuje se potemnělá tvář pána hor a rozjíždí detektivní vyšetřování v horských lesích. Uvažování některých postav, především Adama, je dost na hraně a ten šlechtic vlastně neví co chce a mění svůj světonázor během 5 minut - ale divákovi nezbývá nic jiného, než mu to odpustit. Zajímavou podlinkou je vyprávění z Krakonošovy minulosti a také příběh o duchů z hor, kteří v dávných dobách strážili místní kotlinu. To by byl zajímavý námět na samotný film a klidně prequel o tom, jak se Švehlík stal pánem hor. Podobně mystickou, klidně ještě více detektivně-hororovou pohádku s atmosférickým rukopisem Petera Bebjaka bych si příští rok nechal líbit znovu. Tleskám, ale slabě a s obavami. Na druhou stranu musím podotknout, že letošní pohádka Krakonošovo tajemství byla jednou z nejlepších, které Česká televize od Anděla Páně vyprodukovala.

Laskavá a do Adama zamilovaná Liduška (Leona Skleničková)

O úspěchu televizní pohádky Krakonošovo tajemství svědčí také fakt, že se stala nejsledovanějším TV pořadem od roku 2006. „Vánoční vysílání České televize je již tradičně, více než deset let, nejvyhledávanějším na tuzemském televizním trhu. A to jak během dne, tak i v hlavním vysílacím čase. Dohromady si nenechala sváteční program ČT ujít bezmála polovina diváků u televizních obrazovek. Pohádku Krakonošovo tajemství vidělo v televizi nebo v iVysílání více než 3,6 milionu diváků starších čtyř let. Stala se tak vůbec nejsledovanější premiérovou vánoční pohádkou vysílanou 25. prosince, a to od začátku měření sledovanosti v roce 1997,” uzavírá tisková zpráva České televize.

Vložil: Viktor Horák