Jak Rom sbalil Drtinovou a genderismus dostal na frak. Svět Tomáše Koloce
komentář
18.12.2022
Foto: Se svolením Dobře vycpaného bobra (stejně jako snímky v textu)
Popisek: Celé seskupení Ligy mužské moudrosti
Liga mužské moudrosti je seriál vzniklý novým produkčním způsobem, kdy diváci posílají peníze určitému filmařskému týmu a jeho projektu, který chtějí vidět, a pak ho zhlédnou na Youtube. Většinou tak vznikají projekty, které by normální cestou (tedy v produkci kamenných médií, které žijí z grantů, propojených se státní správou, anebo oligarchů, jež mají začasté politické aspirace) vzniknout nemohly. Průkopníkem tohoto druhu nezávislé tvorby byly například seriály Republika Blaník (kterému právě pro tento způsob produkce byla pořadateli znemožněna účast v televizní soutěži Týtý, o niž se pak další nezávislá díla už nepokoušela), Lajna, sKORO NA mizině, nebo Iveta, v jejíž recenzi jsem v této rubrice kritizoval, že v tomto druhu produkcí se vybírá nikoli na celý seriál, ale na jednotlivé díly, takže divák na pokračování musí počkat mnohdy i rok. Někdy se ale počkat vyplatí.
Pětidílná Liga mužské moudrosti, kde od premiéry prvního do posledního dílu uplynul rok a na druhý díl jsme si museli půl roku počkat, byla vyvěšením svého posledního dílu premiérována toto pondělí. Svého druhu zázrak vyprodukoval tým tvůrců, ostřílených svými předchozími díly, v čele se scenáristou Petrem Kolečkem, který v seriálu z každého svého předchozího díla využil něco. (Jednotlivé díly můžete vidět jen na Youtube.)
Z Okresního přeboru fotbalovou tematiku, z Trpaslíka zasazení do konkrétní existující obce, z Mostu! seskupení celého děje kolem jedné hospodské partičky, jejíž silnou osobností je Rom, Michala Isteníka, který v Lize stejně jako v Mostu! hraje podnikatele v nesnázích, a také spojení lokálního děje s celonárodně známým televizním pořadem. V Mostu! je to Pošta pro tebe, v Lize rozhovor s Danielou Drtinovou na DVTV.
A původcem projektu, režisérem Vladimírem Skórkou, který ze svého předchozího seriálu sKORO NA mizině nejen obsadil dva tahouny, Jiřího Langmajera a Josefa Kalužu, ale především určil tabu téma, kterému se bude seriál věnovat. V Koroně to, jak už kód v názvu napovídá, byla absurdnost koronavirových předpisů, v Lize je to politická korektnost.
Politická korektnost (jev, který mezinárodně kritizuje například člen slavné britské komické skupiny Monty Python John Cleese nebo autorka Harryho Pottera Joanne Rowling a u nás se proti jejím cenzurním rysům vyslovil například už i předtím vždy ke všem projevům naší nové „demokracie“ loajální Marek Eben, tím dostala první pořádnou tuzemskou ťafku. Příběh o tom, jak mužští fanoušci nenechají ženy dívat se na přímý přenos výsledků Sportky, aby se mohli dívat na fotbalový zápas Baníku s Hradcem, a vznikne z toho soudní proces MeToo, je především plný dialogů, které se (pro to, jak přesně nazývají to, co se kolem tohoto fenoménu děje, už dnes prohánějí sociálními sítěmi s potenciálem zlidovět - nebinárně genderový slovník těchto citátů se nám zdá směšný, ale kupříkladu v němčině se už neutrální slova typu „partnero“ či „soudco“ používají a vyžadují):
|
Starosta Tyl: „Zavádíme v obci tu kanclkultur. Rušíme pomlázku, protože jde o sadistický křestanský zlozvyk namířený proti ženám. A tady do tý fotky jsme přidali Tancoše na fotku hasičů z roku 1965.“
Bulatá: „Ale dyť von se narodil až 1985.“
Tyl: „To je snad jedno. A taky ho dopíšeme do obecní kroniky, už jsem v Ostravě objednal vybledlý inkoust.“
-
Straková: „Stando, poď šukat.“
Douša: „Dej mi výslovný souhlas. A měl by být i písemný. Já už do sexu bez výslovného souhlasu nejdu, já nejsem kaskadér. Anebo vymyslíme takovou sms se svolením, která mi od tebe bude chodit každou hodinu jako permanentka.
-
Dívka v baru: „Já teď žiju v polyamorii s jedním nebinárním partnero a s jedním chlapem a přemýšlím, že bych šla ještě do jedné separátní polyamorie. Akorát nevím, v které polyamorii mám platit nájem.“
-
„Nebinární soudco JUDr. Jardo Dřevo" (Petr Čtvrtníček): „On ten Bulatý není zlý člověk, ale já ho budu muset odsoudit. Ve světě se tyhle věci takhle prostě soudí a kde není důkaz neviny, tam musí nastoupit presumpce viny. No tak budeme prostě světoví… Mimochodem, krásně jsem se vysralo. Myslím, že jsem se trochu prosralo do ženské polohy, tak si nechte všechny prasácký poznámky.“
|
Děj seriálu mi zprvu připomínal legendární, nikdy neopakovaný a zahraničními televizemi odmítnutý seriál ČT Kosmo, během jehož schvalování zřejmě vedoucí dramaturgové nebyli v práci, protože si naprosto nekorektně utahuje naprosto ze všech: z politiků, feministek, oligarchů, Romů, Rusů, Číňanů, Američanů, Němců, Poláků, Slováků, ale především z nás, Čechů.
Liga je v tomto trochu sofistikovanější. Poukazuje na to, že v dnešním systému módní menšiny a skupiny vítězí nad těmi nemódními, jak v seriálu správně říká romský „reportér“ Josef Táncoš: „75 druhů pohlaví, ale cikán je furt problém.“ Proto se Táncoš rozhodne porovnat, jaká menšina má dnes větší práva. Když se v „el gé bí té plus mínus“ baru dozví, že ženy, připravující se na úlohu muže, si berou brigády v místním bazénu, aby jako uklízečky obhlídly, jaký penis si mají vybrat, stane se tedy uklízečem, aby zjistil, že jako muž-uklízeč v ženské šatně je považován za predátora, zatímco v opačném pohlavním gardu to neplatí. Stejně tak když je ze zastavárny, kde hledá (a najde) svůj diktafon, vyhozen pro svůj národnostní původ, převlékne se do ženských šatů a přijde jako transvestita, je obsloužen, protože dcera majitele „byla v Americe a nechce mít žádné problémy“.
Ačkoli i on je pro své reportérské heslo „Chci být jako byli Havlíček i Borovský“ terčem posměchu, nakonec se ukáže, že jen on je schopný vyhrát nad pekařkou Strakovou, která, přestože je jen zaměstnankyně, dá do pekárny, kde pracuje a která patří jejímu nepříteli Popkovi, instalovat kamery. Tímto způsobem se s pomocí zinscenovaného procesu s manželem své kamarádky uchází o funkci ředitelky („protože jsem byla na zahraniční stáži“) i starostky pod heslem „Žena, feministka, pekařka – to je to, co chcete!“ (podobnost s některými aktuálními prezidentskými kandidáty je čistě náhodná). Přestože se „bílí“ smějí Táncošovu polovzdělání, hodnotí vysoko, že „je jedinej z famílie, kdo pracuje“ a především vše řeší zdravým selským rozumem, který mnoha Čechům kolem něj už dnes chybí, a tak ho pod heslem „Černí, bílí spojme síly“ nakonec jeho kampaň proti Strakové (která není vedena pro koryto, ale proto, aby nevyhrála nenávist) podpoří i místní skinhead.
Označení nebinárních záchodků ze seriálu Liga mužské moudrosti
Klíčem k vyřešení aféry, která nakonec vede až k pokusu o sebevraždu a vraždu, jsou slova, která hospodský Bulatý (Jiří Langmajer) řekne své manželce Marcele (Eva Leinweberová): „Není nejdůležitější, jak vypadáš, ale jestli jsi svině vevnitř.“ Protože zatímco ti, kteří byli za nekorektní, se nakonec porovnali s nebinárním soudcem i s transgenenderovou Stáňou, měnící se ve Standu (kterou díky tomu nakonec sbalil ostýchavý skinhead Nohejl, který ji „má tak rád, že se kvůli ní stane i tou buznou“) a zvolili „nekonfliktní český řešení, že je přece jedno, jestli máš pindu nebo pindíka, vaginu, nebo vagouna“, na druhé straně aktivistka Straková, která Bulatého obviňovala z machismu, měla mindrák, pro který chtěla dělat kariéru a (také pod vlivem amerických seriálů, na které se dívala) vypadnout z týhle díry do světa, a její chování bylo motivované tím, že její partner Douša (který má navenek plnou hubu korektního wokisticky-progresivistického slovníku) ji ve skutečnosti doma bil. Celý tento děj, který nakonec logicky velmi drží pohromadě, vznikal po dílech a na některých dějových zvratech se po vzoru Kinoautomatu podíleli diváci, kteří korespondenční formou volili varianty dalšího děje.
Musím se přiznat, že jako člověk, který sám pochází z vesnické periferie a občas se tam vrací, jsem se moc nesmál při scénách, kde se mluvilo o tom, že nejzazší materiální obzor chudého člověka na podpoře je „nechat se zaměstnat v Pendolinu a vidět Prahu“ a nejzazší duchovní obzor je svatá víra ve vlastní fotbalový klub, která spojuje všechny (a nejzazší duchovní úspěch: „já jsem vlastně taky nebinární: už dokážu fandit Baníku i Karviné“). Vím totiž, že tak se na naší sociální periferii, která už dnes je (a zítra ještě bude) velmi početná, skutečně žije.
Co se ale týká posunu nás všech (neboli, jak říká Bulatý v seriálu své ženě: „Přestaň se tahat se Strakovou, kecat a už konečně zhubni“), milým překvapením pro mě bylo, že si scenárista Petr Kolečko po seriálu Most!, kde transgender fenomén pouze konjunkturálně podporoval, tentokrát sáhl hlouběji včetně zmínek o konkrétní kultuře, odkud tyto trendy přicházejí. Jako milovník symbolických druhých a třetích plánů, kterých si všimne jen někdo (to je pro mě vždy „třešnička na dort, známka dobrého díla“), musím také pochválit hudbu skupiny Circus Brothers, která ve chvíli, kdy intrikánka Straková buzeruje muže, použila hudební doprovod, vytvořený z variace na českou lidovku Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila.
Největším osobním překvapením pro mě ale byla účast Daniely Drtinové, která ve svém DVTV podobné lidi často zpovídá, která zde v roli sebe samé sympaticky parodovala oficiální mediální kulisu, když v jejím přednesu zněly z televize zprávy, že „byl odhlasován zákon, že menšiny musí v médiích dostat většinu pozic ve štábu a rolí“, anebo že „v české literatuře budou patrně zakázána díla, kde se vyskytuje seno, protože je nejčastějším dějištěm sexuálního zneužití“. Neherečka (vystudovaná právnička) Drtinová svou roli korunovala mlsnými pohledy na amatérského novinářského kolegu Táncoše (též neherec Martin Gorol), kterého nakonec sbalila v suverénní finální milostné scéně.
Zajímavě aktuální byl i život tajného hesla intrikánky Strakové: „Toto, to je válka!“, které se objevilo už v prvním dílu, ještě dřív, než TA válka, která dnes nějak ovlivňuje život většiny světa, vypukla. Objevila se i ve světě seriálové Nové Bělé, nejen ve zprávách, ale i když pekař Popek (Michal Isteník) zlostně přikázal své nepřítelkyni Strakové: „Upečeš o tisíc preclíků víc a půjde to na Ukrajinu!“, a projevila se také v zmíněném zpoždění mezi díly, na konci druhého z nichž členové štábu v tradičním crowdsourcingovém dodatku každého dílu zkroušeně přiznali, že (tak jako řada českých obcí) měli účet na stránkách ruské banky Sberbank, která byla v rámci sankcí vyhoštěna do Ruska, a s ní zanikly i účty českých střadatelů. Zřejmě i v reakci na „prohřešek“ účtu projektu u banky v ruském holdingu představitel Nohejla, herec ostravského divadla Mír Petr Panzenberger, v onom videu aktivisticky hlásil, že u nich v divadle právě stáhli z repertoáru ruskou hru. To je ovšem už jiná písnička a možná (když Bůh a zmocněnec vlády ČR pro oblast médií a dezinformací dají) námět na další skvělý, tabu bourající nezávislý seriál, který opět bude svého druhu celospolečenským počinem.
Liga mužské moudrosti. crowdsourcingová produkce diváků 2021-22, scénář: Petr Kolečko, režie: Vladimír Skórka, 5x28 minut.
Vložil: Tomáš Koloc