RECENZE Leander Khil, Příručka k pozorování ptáků. Úplně jiná než ostatní

Foto: Se svolením Kazda (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Příručka k pozorování ptáků

Určovacích terénních příruček u nás vyšly desítky. Má smysl věnovat pozornost té „padesáté osmé“? Má. Protože je jiná. Přidejme ještě pár informací: vydal Kazda, Brno 2022 v překladu Libora Schröpfera.

Těžiště tradičních určovacích příruček leží v druhových charakteristikách: druh za druhem, ilustrace za ilustrací, znak za znakem. Určovací telefonní seznam. Přitom jádro poznávání ptáků leží v čemsi úplně jiném. Kdo umí určovat ptáky jen pomocí konkrétních znaků nabiflovaných z atlasu a mávnutím kouzelného proutku by se ocitl na jemu dosud neznámém kontinentu, bez domácí přípravy, bude zcela bezradný. Žádné znaky nebudou sedět. Katastrofa. Může to být jinak? Ovšem.

„Studium této knihy by mělo vylepšit vaše schopnosti identifikovat všechny ptáky, nejen ty, které zde diskutuji,“ píše Kenn Kaufman, jedna z předních postav amerického ptáčkaření, ve své brilantní příručce Field Guide to Advanced Birding (Houghton Mifflin, 2011). Podtitul jeho knihy jde k jádru pudla: pochopit, co vidíme a slyšíme. Jaké typy znaků je třeba uvažovat? Jak a proč je můžeme vnímat v různých podmínkách zkresleně? Jak integrovat dva základní a zcela odlišné přístupy k určování přes „detaily“ vs. „dojmy“? (Tedy pozornost k i těm nejmenším detailům opeření, které lze přesně popsat, vs. tzv. jizz či giss, tedy celkový pocit, který lze popsat těžko.) Stejně tak jako Kaufmanova kniha i nová, česky vydaná příručka z pera Leandera Khila jsou především o identifikačních principech.               

Od každého něco

Zařazení do souvislostí neuškodí. Zmíněná Kaufmanova příručka je z 95 % extrémně podrobný text a pár obrázků. Na opačném konci pomyslného spektra stojí podobně netradiční příručky z druhé strany Atlantiku: vynikající britský autor Dominic Couzens staví ve svých knihách Identifying Birds by Behaviour (Collins, 2003) a Birds: ID Insights (Bloomsbury, 2014) na kresbách špičkových ilustrátorů, které kombinuje s extrémně stručným heslovitým textem. Kniha Rakušana Khila je někde „napůl Atlantiku“: vyrovnaný poměr přiměřeně detailního textu a ilustrací, které zahrnují fotografie i kresby. Oba typy obrazových příloh mají své výhody (i nedostatky). Khilova kniha umně těží z obou. 

Jak rozeznat dvojčata               

Vlastní určovací části Khilovy knihy, kde autor srovnává „dvojčata“ (dvojice či několik málo velice podobných šatů různých druhů), předchází přehled praktických rad, včetně výběru techniky a jak ji používat. Např. konkrétní doporučení ohledně toho, jak používat playback, by si měl přečíst každý zájemce o pozorování ptáků. V mnoha ohledech mi Khil mluví doslova ze srdce, ať už je to důležitost zapisování kompletních seznamů, rozšiřování si obzorů cestami do zahraničí či zásadní význam ptáčkařských průvodců. Ti jsou totiž „v rozvojových zemích hnací silou ochrany přírody“ (s. 82).

Přehled praktických rad v Khilově knize je velmi stručný, ale nevynechává nic podstatného. Úsporná forma zahrnuje stručná hesla v názvech (formulovaných někdy jako heslovité věty) a pod nimi kratinké kapitolky (často i v délce jediného odstavce). Méně je v tomto případě skutečně více. Především pro úplné začátečníky, kterým by přehlcení detaily jistě neprospělo.               

Rady nad zlato

Nutno však zmínit, že do stavu začátečníka se můžeme lehce a nevědomky vrátit i po desítkách let terénních zkušeností. Že v letadle „dalekohled patří do příručního zavazadla“ (s. 83) vím a léta tak radím, když se mě někdo v této věci zeptá. To mi však nezabránilo pravidlo jen pár týdnů před čtením recenzované knihy poprvé porušit a hned na to doplatit: stativák Meopta si někde cestoval celé dva týdny, než se ho podařilo najít. Khilova příručka se tedy může hodit i zkušenějším birderům jako přehledný připomínač doporučení, která není radno zapomínat…

Podobné příklady z osobní zkušenosti autora dodávají Khilově knize na autentičnosti. Konkrétní kazuistiky jsou nenahraditelné – lepší výukový prostředek (podle mě) ani neexistuje (důvod mimořádné obliby seriálů moderovaných Davidem Attenboroughem ostatně není žádné tajemství). Dalšími pozitivy jsou i konzistentní kvalita obrazových příloh a jednotný styl jejich prezentace. 

Titul pro mírně pokročilé

Minimalistický formát však nevyhnutelně znamená, že zkušenější pozorovatel tu sotva najde něco úplně nového. Bude se muset ponořit do specializovanějších příruček, které se – z pohledu začátečníka – „nimrají v nicotnostech“. Ty jsou ale zásadní, pokud ptáčkař nechce ustrnout ve stadiu birderského batolete. Nenahraditelnou dovedností každého birdera je např. pishing. Tedy lákání drobných pěvců pomocí vysokých syčivých zvuků vydávaných rty. „Vypishingované“ sýkory, mlynaříky či střízlíky máte doslova jak na „dálkovém ovládání“. Pishingu však věnuje Khil pouhou čtvrtinu stránky.

Přišel vám úvodní myšlenkový pokus s transplantací ptáčkaře na neznámý kontinent přitažený za vlasy? Do stejné situace se dostanete snadno, když narazíte na opravdu raritního ptačího zatoulance. Srovnávací část Khilovy příručky (viz „dvojčata“ výše) začátečníky naučí a zkušenějším připomíná, jak poznat nejen běžné druhy, ale i rarity. Jak se zorientovat, i když druh, který máme před očima, není v žádném atlase, který máme po ruce. O tom je určování opeřenců v první řadě. Khilova kniha je v tomto směru velmi zdařilým průvodcem. 

Tomáš Grim

Vložil: Anička Vančová