RECENZE Franck Thilliez, Nedokončený rukopis. Předvánoční trefa do černého. Zhmotnění děsu
25.11.2022
Foto: Commons.wikimedia / Salon du livre
Popisek: Franck Thilliez
Georges Simenon, Fred Vargas, Bernard Minier, Jean Christophe Grangé, Nicolas Lebel, Xavier Müller nebo Franck Thilliez. Jména renomovaných francouzských spisovatelů, o jejichž pověsti a kumštu není třeba pochybovat. A ani psát.
Kromě toho jsou prakticky všichni dostupní v naší mateřštině. Někteří víc (Thilliez, Minier), jiní míň (Müller). Co se musí nechat, je strukturované napětí a postupně budovaný děs. Hrůza. Jde o ten abstraktní pocit, při němž si nejste jistí ničím. Odbočka, výhybka, stopka, pak plný plyn.
Aktuální počin Thillieze budiž zdárným důkazem.
Nenápadné pokračování strhující Černé smrti má úplně všechno. A krom toho ještě jeden bonus. Skvostný překlad Jiřího Žáka. Nevím přesně, jak všechny své autory (Minier, Lebel, Grangé, Leblanc a další) stíhá překládat, ale tentokrát mi udělal vážně radost. Obrovsky jazykově bohatá kniha. Čtení si musel doslova užívat. O Černé smrti ani nemluvě. Ta byla až geniální a dodnes si některé scény pamatuju.
Thilliez ostatně napsal skoro dvě desítky románů, které svým napínavým zpracováním aktuálních témat nepřestávají fascinovat. U nás jich cirka polovinu vydalo nakladatelství XYZ. Z původně divných obálek (Syndrom E, Atomka, Krvavý anděl…), alespoň mě ničím nezaujaly, se v případě Černé smrti a Nedokončeného rukopisu stává masterpiece, jak říkají Američané.
K ději. Mladý muž skončil po automobilové honičce s celníky na dně hluboké rokle. V kufru vozu, který řídil, bylo nalezeno torzo ženského těla bez očí. Brzy však vyjde najevo, že mladík auto pouze ukradl na nedaleké čerpací stanici, nebyl tedy jeho majitelem, natož viníkem brutální vraždy.
Aktuální vydání (2022). Foto XYZ, se svolením
Léane Morgan a Enaël Miraure jsou jedna a tatáž osoba. Učitelka a královna knižních thrillerů si vždy pečlivě střežila své soukromí. Nikdo z jejích čtenářů neví o tragédii, která ji postihla, o záhadně zmizelé dceři a manželovi, který ztratil paměť. Je sama. Ve větru, písku a mlze vyvstane otázka: Má tento život proměnit v nedokončený rukopis a začít někde jinde nějaký jiný?
Víc vědět nepotřebujete.
Román kromě skvělého děje nabídne i hodně mrazivých scén. Některé jsem přeskočil. Nenudily, rozhodně ne, ale před spaním se mi o kopulování s lidskými ostatky číst nechtělo. Přitom právě v těchto pasážích Thilliez jednoznačně dominuje. Zaměří se na detail a jede. Zkoumá hladké konečky prstů, vede spisovatelku do tmou prolezlé chaty, policisty ke kufru, kde je zohavené torzo, potom na pitevnu, před školu, „než Zubatá skřípne poslední lístek…“
Chválím snad každou stranu hutného románu.
Brilantní, dosud nejlepší, co jsem od Francouze četl. Dávám 86 procent.
(Odpouštím i ten zásah tiskařského šotka v závěrečných desítkách stran. A že se něco takového jen tak nevidí…)
Vložil: Zdeněk Svoboda