Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šedesátiletý Slavík se chlubil novým peřím, to z něj ale Fénixe vstávajícího z popela neudělalo. TV glosář Ely Novákové

17.11.2022
Šedesátiletý Slavík se chlubil novým peřím, to z něj ale Fénixe vstávajícího z popela neudělalo. TV glosář Ely Novákové

Foto: Foto se svolením TV Nova (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Lucie Bílá na letošním Českém slavíku

Tvrdit, že anketa o nejpopulárnějšího českého zpěváka a zpěvačku je jedním z pilířů moderní historie české populární hudby, je hodně nadnesené. Existuje sice 60 let, hlasují v ní ale pouze posluchači, takže nejde o kvalitu, ale umění zalíbit se. Slavičí večer již proběhl, kdo ho ale nestihl, má ještě možnost na VOYO…

Goťák, panečku, to je hlásek! Ale jděte, to já mám radši Waldu, to je kus chlapa! Takhle se svářili fanoušci o pár let starší, zatímco já jsem milovala poskakujícího Vaška, zvlášť když zpíval ...i vám jednou bylo (nebo bude) sedmnááááct! V mém případě platilo, že bude, a k obdivu k Neckářovi jsem přidávala rozkošnou Helenku a zadumanou Martu. Čas malin nezralých. Než dozrál k těm sedmnácti, můj hudební vkus se značně posunul, přešla jsem na Beatles, Rolling Stones, posléze Pink Floyd, z těch domácích to samozřejmě také byly víc kapely než popoví zpěváci. 

 

Letošní vítězové, Lucie Bílá a Marek Ztracený

Více méně mimo můj zájem se anketa, kterou založili nesporně progresivní publicisté Mladého světa, každoročně opakovala a já jako většina národa u slavnostního předávání Zlatých slavíků pouze s pokrčením ramen konstatovala, že stejně zase vyhraje Gott a bylo mi úplně jedno, jestli to bude Naďa Urbánková nebo Hana Zagorová. Na spartakiádě řádil Michal David s Poupaty, v pokojíčkách dívek, kde za mých časů visel Vašek Neckář, viseli Kotvald a Hložek. Já poslouchala Zuzanu Navarovou a všichni Slavíci mi mohli být ukradení, možná kromě těch z Madridu, kteří patřili ke stálicím našich kolejních kytarových dýchánků, podobně jako písničky ze Semaforu, k nimž se přidávaly písničky Vladimírů Mišíka a Merty. Měla jsem třeba období Luboše Pospíšila. Jo, Tenhle vítr jsem měl rád... Mladistvý vítr. 

Ze Zlatého Český

Pak mládí dostalo na pár týdnů zelenou a smetlo normalizaci i perestrojku na smetiště dějin. Nesmetlo ovšem Zlaté slavíky. Sice to chvíli vypadalo, že jim odzvonilo, ale v roce 1996, kdy nadšení ze zametání začalo utichat, vynořil se plán na obnovení všenárodního hlasování o tom, kterého zpěváka, zpěvačku a skupinu národ miluje nejvíc. Zlatý slavík se proměnil v Českého slavíka, každoroční spory o to, zda se při sčítání manipuluje s hlasy, se zase opakovalo a zase bylo každému jedno, protože Karel Gott měl svoje jisté a po jeho bok se pevně postavila Lucie Bílá. Oběma sice na chvíli zatrnulo, když zcela náhodou anketa vynesla na trůn jednou Daniela Hůlku (kdo by nemiloval Drákulu) a posléze Tomáše Kluse (pokus drzého mládí vyjádřit názor na blbou dobu), v ženské kategorii se na dva roky lid zamiloval do Anety Langerové. Vítězství v první televizní pěvecké soutěži a dojemný rodinný příběh jí hodně pomohly, stejně jako Tomáš Klus ale ani Aneta Langerová nejsou dlouhodobými miláčky národa, protože nechrlí jeden líbivý populární hit za druhým a není jich plno na stránkách bulvárních plátků.    

 

Velký Dyk a malý Janda

Přiznávám se, že Český slavík ve mně nevzbudil touhu ani hlasovat, ani sledovat vyhlášení vítězů. To druhé se příliš blíží estrádám všeho druhu, jejichž sledování je pro mě ztrátou času. Většinou zprostředkovaně jsem se tedy dovídala předvídatelné – že zase vyhráli Gott a Bílá. Jen nemilosrdná smrt mohla tuhle šarádu ukončit. Chvíli to ostatně vypadalo tak, že po smrti Karla Gotta zmizí Český slavík ze světa úplně. Jenže my Češi jsme milovníci pochybných tradicí, a tak v loňském roce zvedl prapor Karel Janeček a letos ho spolu s autorskými právy na anketu definitivně převzala televize Nova. Ta vysílá Českého slavíka už dlouho, takže konečně našel to správné hnízdečko, kde o něj zřejmě bude postaráno, bude krmen a hýčkán a jednou za rok nám v galavečeru pěkně zatrylkuje. 

Milujeme jubilea

Letošní Český slavík se na Nově chlubil tím, že slaví šedesátiny. Ve skutečnosti se anketa o nejpopulárnější zpěváky a zpěvačky konala třiapadesátkrát a vlastně s tou původní má společné jen to, že nejde o hudbu ani o vrcholné pěvecké výkony, ale čistě a jasně jen o popularitu. Na počátku to byla anketa o Zlatého slavíka Mladého světa, časopisu, který na počátku 60. let sehrál na poli publicistiky významnou roli a vyrostlo v něm mnoho novinářských osobností, včetně těch, které se zaměřily na hudební scénu. Mladý svět už mezi námi nebyl skoro dvacet let, na rozdíl od Zlatého slavíka zahynul na nešťastné předávání od vydavatele k vydavateli a hledání nové tváře, nyní ho sice po bedlivém hledání v regálech trafiky najdete, coby měsíčník, ale o popularitu a význam již dávno přišel…

 

Sokol, Pergnerová, Háma, letošní moderátoři

Zlatý – nyní tedy Český slavík má to štěstí, že žádnou novou tvář nepotřebuje. Nejpodstatnější pro něj je najít správnou platformu pro hlasování a dobře ji zpropagovat. V době, kdy se prostřednictvím sms hlasuje o kdečem, je to brnkačka. Pak ovšem celou show musí také někdo zaplatit, a tady se právě ukázalo, že pro Novu je efektivnější galavečer uspořádat ve vlastní režii než se o zisk z reklamních časů dělit s externím dodavatelem. Protože umístit reklamu do přenosu z předávání Zlatých slavíků si přál kdejaký bohatý klient a neprohloupil. I když právě kvůli množství reklamních vstupů se slavičí televizní večer protáhl na nesnesitelné tři a půl hodiny, sledoval ho rekordní počet diváků.

 

Též opeřená Burešová s partnerem Forejtem

Čteme-li jejich ohlasy pod různými články, málokdo to sice vydržel celé, mnoho lidí si ale tenhle sobotní mejdan naplánovalo a nějakou hodinku mu dali. Nova jistě věnovala přípravě maximální pozornost, protože se rozhodla jubilejní večer protáhnout ještě vzpomínkovými vstupy. Určitě to byl dobře míněný tah a dobře byla vybrána i Tereza Pergnerová jako průvodkyně těmito vzpomínkami, protože i ona do nich jako dávná Čágo belo šílenkyně tak trochu patří a s moderováním hudebního pořadu si stále ví až nečekaně dobře rady. Na druhou stranu ty vzpomínky jsou pro mnoho diváků červený hadr – velká část slavičí éry prostě patří k neslavné době národa, kdy se o sto šest podlézalo komunistickému režimu. Ti, co nepodlézali, neměli v anketě šanci, i kdyby jim přišly statisíce hlasů. Ty prostě někde zmizely. V hledišti i na pódiu jsme stále ještě mohli vidět řadu z těch celebrit, jejichž popularita začala dávno před plyšákem. Ne všichni diváci nad tím mávnou rukou, a tak se zase rozpoutala vzpomínková debata, kdo byl větší vlezdoprdelka. 

Velký bulvární mejdan

Předávání Českých slavíků kupodivu nepatří zdaleka jen zpěvákům, skladatelům a hudebníkům. Na tomto večeru se rády nechají vidět nejrůznější celebrity. A tak největší rozruch na červeném koberci a v publiku způsobil pár s image kolotočářů. Když na scénu vstoupí zápasník Karlos Vémola a jeho umělými přednostmi extrémně vybavená manželka Lela, nejde si jich nevšimnout. Fotoaparáty i pohledy se ihned zaměřily na hluboký výstřih a Leliny ňadra, na účet této dvojice a věrnost - nevěrnost MMA bijce si zažertovala i Tereza Pergnerová. Byl z toho poprask, ve kterém musíme Lelu trochu politovat – ta obří prsa si nechala udělat pro Karlose, a tak je tedy v jeho přítomnosti statečně nosí. Chudák Lela nepatří zrovna mezi výkvět inteligence, po boku chlapa s vymláceným mozkem by se ale intelektuálka asi moc nevyřádila. A tak bych Lele odpustila ten hluboký dekolt, protože jinak její černé šaty doplněné krajkovým páskem vyšívaným perličkami a k tomu dobře zvolený náhrdelník a náušnice byly vlastně vhodnou elegancí na slavičí večer.

 

Dvojnásob opeřená Bílá

Diváci u obrazovek toho v publiku moc nevidí, zbývá na těch pár rób, které se předvedou při předávání na scéně. A tak po takovém večírku následuje zveřejňování fotografií z červeného koberce a komentáře módní policie. Byl to takový opeřený večer. Absolutní vítězka (jak jinak) Lucie Bílá oblékla noblesní bílou dlouhou róbu, bůh ví proč ale ozdobenou peříčky na rukávech a v dekoltu. Navíc já bych si tedy odpustila ten obrovský kříž na krku, který s řadami bílých perel vůbec neladil. Mnohem více peří oblékla Eva Burešová, která k pouzdrovým černým šatům připnula dlouhou vlečku z peříček v barvě pavího ocasu. Podivná a na dlouhé sezení trochu nepohodlná věc. Některé dámy byly neotřele elegantní, dlouhá černá sukně a bílá halenka Moniky Absolonové, oděv, obarvený jen maličkou červenou kabelkou, to se velmi hodilo ke zpívání vzpomínky na Hanu Zagorovou. Pak tu ale byly modely vskutku kuriozní, třeba zpěvačka Karin Ann měla načančané šatičky s třešničkami, které připomínaly spíš noční košilku, přes ně pak manšestrový otevřený kabát s chlupatým límcem a lemem rukávů – strašidýlko. Maximálního efektu dosáhl svým hábitem Jan Bendig – na kabátci s dlouhou vlečkou měl potisk s tvářemi snad všech zpěváků a zpěvaček, na které si při předávání Českých slavíků můžete vzpomenout. Prostě galerie vkusu i nevkusu, vděčné sousto pro bulvární fotografy, takový to byl večer. 

Kdo je vítězem není podstatné

Samozřejmě, vyhrála Lucie Bílá, na bednu se vedle ní postavily Ewa Farná a Eva Burešová. V pánské kategorii zopakoval loňský úspěch Marek Ztracený (jeho dvakrát totálně měsíce dopředu vyprodaný mega koncert svědčí o tom, že tenhle zpěvák má prostě našlápnuto k dlouhodobé popularitě), za ním zůstali Vojta Dyk a Richard Krajčo. V kapelách ovládl anketu tradičně Kabát, následoval Mirai a Kryštof. Upřímně řečeno, mnohem víc šlo o ten velkolepý večírek, který se mistrovsky podařilo zakončit vystoupením Vojtovi Dykovi. Jinak hlasy v anketě neznamenají pro vítěze nic než malou sošku a trochu té krátkodobé slávy. Nevynesou jim peníze, nepřinesou jim úspěšné koncerty, nepomohou jim ke kvalitnímu repertoáru. Ale národ si užil a oni nejspíš také. Tak zas na rok máme od slavičení pokoj.

 

Vložil: Ela Nováková