Z vesnického bláta do televizního rybníka. Tenhle tým by zprávy nesplácal ani ve čtvrtek a v dubnu. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Natálie Halouzková v první epizodě Dobrých zpráv jako česká Bridget Jones s rozumem v koncích, jen ta prasátka chyběla. Všechno už tu zkrátka někdy bylo.

Začaly nám Dobré zprávy. Kéž by, povzdechneme si nejspíš jedním dechem, dobrých zpráv je nám už hodně zapotřebí. Jenže tyhle jsou jen seriálové a navíc, jak záhy zjistíme, lidské dobroty je v nich pramálo.

Prima překvapila diváky na začátku podzimní sezóny několika seriálovými novinkami, očekávaný zlatý hřeb si ale nechala do finále. Dobré zprávy měly velkou reklamní kampaň, plakáty se skupinkou hlavních hrdinů bylo oblepené kdejaké venkovské nádraží. Avizován byl seriál ze zákulisí televizního zpravodajství, kam přichází nezkušená stážistka dobýt velký svět. Po prvním dílu je zřejmé, že všechno bude trochu jinak.

Prima vsadila na osvědčený model. Stejné tváře, stejný prastarý příběh o venkovské nanynce, co ve velkém světě ke štěstí přijde. Jen pracovitou statkářku střídá naivka, která chce dobýt média.

Traktory, hrozba přehrady a pražský floutek coby statkář

Slibovaná venkovská slečna Bára, která touží stát se televizní zpravodajkou, tu samozřejmě je. Zatím natáčí videa o tom, co se děje ve vsi a v okolí. Její reportáže vysílá provozovatel jakési lokální stanice pro hrstku místňáků, jejichž svět je vymezen polnostmi, lukami a dobytkem. Největší atrakcí je každoroční soutěž traktoristů mezi Dolňáky a Vrchňáky, jejichž věčné soupeření o to, kdo má větší brambory a kdo hezčí holky, je stará známá venkovská písnička. Kdesi v pozadí ovšem vyvstává otázka pro vesnici přímo existenční – má se zde postavit přehrada, jíž ves padne za oběť.

Když se produkční televizního zpravodajství Dobré zprávy rozhodne poslat své lidi tentokrát natočit reportáž z venkova, mohli bychom si myslet, že mu nejde o atraktivní jízdy traktorů v terénu, ale o ožehavé téma přehrady, jejíž umístění právě řeší vláda. Omyl, produkční sem žene štáb a moderátory hlavně proto, že sám nutně potřebuje ve vsi něco vyřešit. Má tady totiž dědu, kterého stěhuje do seniorského domova. Děda dřív hospodařil, teď pronajímá půdu místnímu největšímu statkáři Jerrymu a chystá se mu celý svůj statek odprodat.

Zlatíčka skutečným zprávařům reklamu ´právě nedělají. Kdyby se stavěli ke své práci jako ti seriáloví, režie je obratem vystřelí třetí kosmickou až k Žižkovu koni na Vítkově.

Městský mladý muž s úspěšně našlápnutou kariérou v televizi má na hospodářství leda tak pár dětských vzpomínek, poněkud šílená matka umělkyně mu totiž zakázala se s dědou stýkat, když se při práci na střeše zabil její manžel. Teď ale Ondřej objevuje trochu praštěného, ale také velmi milého dědečka a rychle si uvědomí, že ho s ním pojí silné pouto, které se matce nepodařilo zničit. Nejsou to jen vzpomínky na dětství, ale také hlas sedlácké krve, který Ondřeji nedovolí dědu z rodné hroudy vypudit a statek prodat. To ovšem znamená, že se musí zavázat k tomu, že sem bude pravidelně jezdit pomáhat.

Není to tedy jen o tom, jak chytrá hezká holka z vesnice zaútočí na Prahu, ale i o tom, jak v podstatě hodný, městem a matkou trochu zkažený kluk hledá na vesnici kořeny.

Nesmí chybět ani česká klasika, venkovská hospoda, v níž všechny průšvihy řeší celá vesnice

Vesnická galerie okoukaná, televizní prostředí jako karikatura

Starosta a jeho žena, lokální podnikatel, bohatý a urputný velkostatkář s luxusním traktorem, jeho žena, fandící dceři, která chce dělat novinařinu, statkářův syn, jenž čeká dítě s holkou, s kterou se rozešel, kamarádka hrdinky, tajně milující jejího bratra, dědeček vtipný rozumbrada, pár hospodských strejců a vždy dobře informovaných drben,  to je zhruba skladba Dolních Zahrádek. Jestli vám to připomíná Slunečnou, jste na dobré stopě. Úloha prostředí se sice zřejmě převrátila, víc budeme pobývat v televizním zpravodajství než na vesnici, herci se trochu prostřídali, ale charaktery a zápletky jsou velmi podobné. 

Televize Prima má zpravodajskou relaci i tým, který ji připravuje a uvádí na obrazovkách, poskládané velmi dobře. Od Hlavních zpráv až po Showtime je vše informačně nahuštěné a předkládané divákovi v pořadí denních priorit. Profesionální vystupování moderátorů je příkladné, neodehrávají se tu žádné zbytečné, rádoby vtipné oslí můstky při předávačkách jednotlivých sekcí zpravodajství, vizuál působí dynamicky a zároveň přívětivě. Je tedy trošku s podivem, že Prima svůj nový seriál promovala jako záběr do zákulisí vlastního zpravodajství. Ve skutečnosti v tom seriálovém je málo profesionálního nasazení a víc ukňučenosti nad nutností pracovat.

Herecké obsazení navíc prostě jen přesadilo herce ze starších seriálů do nového prostředí a dalo postavám jinou pracovní náplň, charaktery jim ale zůstaly. Jestliže Igor Chmela byl v Modrém kódu nafoukaný sebestředný doktor, teď je nafoukaný sebestředný moderátor. Mirek Šimůnek je opět lamač ženských srdcí, což už byl nejednou. Pořád je to pohledný mužský, přece jen mu ale přibyla léta a kila, takže je jako rosnička-moderátor relace o počasí spíš karikaturou sama sebe, třeba chlapíka, který se chystá odletět na Mars v Ohnivém kuřeti. Dana Batulková tentokrát není hamižná a hádavá žena z podnikatelské rodiny jako ve Slunečné, jako ředitelka Dobrých zpráv je ale ženou neméně energickou a bojovnou. Tak bychom mohli pokračovat dál, herci prostě ničím nepřekvapí, protože jim to scénář neumožňuje.

Hlavní hvězdy zpravodajství, zlatíčka v podání Jana Fanty a Sáry Rychlíkové, jsou pak extrémně nesympatická dvojice, tvořící pár v práci i soukromí. Zejména bývalá modelka Mona je protivná svým fňukáním a neustálou snahou strnout na sebe pozornost. Mohu jen prosit diváky, aby za postavami z Dobrých zpráv nehledali předlohy na Primě, takhle zpravodajský tým opravdu nevypadá, neodvysílal by totiž nejspíš ani znělku...

I na ta prasátka přece jen dojde

Úvod rozpačitý, očekávání nejisté

Dobré zprávy prvním dílem nejspíš nadšení diváků nespustily a budou teď mít hodně práce přesvědčit, že je mají sledovat. Zápletky lze předpokládat, postavy jsou jak typy z commedia dell´arte – má-li být někdo kopán do zadku, bude, jiný zas bude tragicky milovat, postarší teta komicky žvanit a kráska uprostřed bude přes mnohá úskalí milována všemi, aby ji nakonec objal váhavý pan úžasný. U těchto stereotypních seriálů vždy záleží na tom, zda herci zvládnou obdařit typy svéráznou, divácky přitažlivou podobou, a scenáristický tým jim bude pěkně na míru postupně připisovat situace a dialogy, které budou diváky bavit.

Co je velmi zapotřebí, je hvězda. To se přesně ukázalo v Slunečné, kde si Eva Burešová dokázala omotat kolem prstu nejen seriálového partnera, ale k tomu i hezkých pár tisíc diváků, kteří ji kontinuálně zbožňují i v ZOO. Jestli si takhle dokáže diváky ochočit i Natálie Halouzková s Vladimírem Polívkou po boku, to je těžké odhadnout. Natálie je přece jen úplně jiný typ herečky, působí mnohem suverénněji a méně křehce než Burešová, takže bude muset na diváky zapůsobit jinak. Může se jí to podařit, pokud dokáže udržet polohu šikovné komindy. Ostatně typově vzdáleně připomíná mladou Natašu Gollovou, kterou diváci zbožňovali právě proto, že byla obdařena komickým talentem. Tak třeba bude Bára v podání Natálie Halouzkové tropit s roztomilou elegancí hlouposti a my diváci se rádi zasmějeme.

Vložil: Ela Nováková