Příběh Jeffreyho Dahmera chutná jako lidská játra na pánvi. Odporná, ale hltáte díl za dílem. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jeffrey Dahmer v brilantním podání Evana Peterse

Netflix se nám po uzívaném létě rozjel z 0 na 100 a spoléhá na značně pikantní divácké chutě. Zatímco nejnovější biografie Marilyn Monroe Blonde šokuje hlavně zastřeným zneužíváním moci, zpracování skutečného příběhu masového vraha, kanibala a nekrofila Jeffreyho Dahmera si nebere servítky v detailních záběrech. Je libo lidskou hlavu v lednici, nebo játra na pánvi?

Je to odporné a na hraně. A taky podivným způsobem fascinující. Pokud si ještě jednou mohu vypůjčit srovnání nedávné premiéry Blonde s Annou de Armas, příběh Jeffreyho Dahmera je proklatě dobrý, protože i ten táhne geniální herecký výkon v hlavní roli.

Společensky neohrabaného mladíka se znepokojivě netečným pohledem si zahrál americký herec Evan Peters. Kdysi mu prý jeho matka během stěhování do Los Angeles dala podmínku: má přesně jeden rok na to, aby se proslavil, jinak se vrátí za otcem zpět do Michiganu. Evan neztrácel čas a okouzlil už při svém prvním konkurzu na film Jak ostříhat Adama (2004). Později byl za tuto roli oceněn Speciální cenou poroty na Phoenix festivalu. Mezi jeho nejznámější filmy patří Nikdy to nevzdávej nebo Gardens of the Night. Zahrál si také v seriálech American Horror Story a několika epizodách kultovního Dr. House.

Jeffrey Dahmer řádil v letech 1978 až 1991, zavraždil sedmnáct mladých mužů.

Tvůrci seriálu jsou Ryan Murphy a Ian Brennan. Murphy má za sebou několik sérií America Horror Story právě s Evanem Petersem. Jedno se jim nedá upřít: získali v nich dostatek zkušeností, jak diváka opravdu vyděsit k smrti.

Takový hodný stydlivý kluk

Znáte takové ty nenápadné lidi, kteří chodí na divná místa a neumí navazovat konverzaci? Přesně tak vystupuje Jeffrey Dahmer v prvním dílu při návštěvě gay klubu. Pro ostatní tenhle neohrabaný „weirdo“ v obyčejném bílém tričku a v dioptrických brýlích vypadá jako autista. Nebo jako blbeček, co neumí napočítat do pěti. Na drink se však od něj nechají ochotně pozvat všichni chlápci u stolu. Jeden z nich potom odejde s Jeffreym domů, nafotit „artové“ snímky za padesát babek.

Pokud máte nějakou představu o tom, jak bydlí sérioví vrazi, myslím, že s budete se zpracováním Dahmerova vražedně útulného hnízdečka s tvůrci naprosto souhlasit. A pokud v tomto ohledu tápete, kamera vás ochotně provede. Rozpité fleky staré krve na matraci postele. Všudypřítomný smrad, na který si neustále stěžují sousedi. Nepořádek a obrovský barel v ložnici. Není v něm jiného než kyselina a rozkládající se torza zavražděných obětí.

Výhodou sériového vraha byla i skutečnost, že žil uprostřed afroamerické komunity. Později se ukázalo, že na něj několik svědků poukazovalo, ale vzhledem k tomu, že byli černí a on bílý, nevěnovala tomu policie pozornost.

Tempo plyne pomalu, atmosféra se zahušťuje k nesnesení. Jistě, Dahmer by mohl svou oběť snadno zezadu podřezat kuchyňským nožem. Ale to bychom přišli o nekonečně příšerné scény, kdy návštěva už bez jakýchkoliv pochyb ví, že je skutečně obětí (přesněji řečeno potravou). Přesto chce Dahmer s neznámým mladíkem sledovat svůj oblíbený horor a poslouchat tep jeho srdce. „Proč?“ zeptá se přiškrceně mladík z baru. „Protože tvé srdce potom sním“ odvětí vrah bez jakýchkoliv emocí.

Kanibal z Milwaukee vraždil a schraňoval ostatky v hustě obydlené městské čtvrti

Další díly této minisérie nás nechají nakouknout hlouběji do života Dahmera i jeho obětí. Jakou roli hrálo v jeho satanistickém řádění znásilnění v dospívání? A jakou přiznání jeho otce, že i on sám měl někdy vtíravé násilné myšlenky?

Otázkou také zůstává, jak je možné, že všechny vraždy, mučení a schraňování těl mrtvých obětí Dahmerovi procházelo celých deset let. Nežil v karavanu na samotě, ani své oběti nehledal v jiných státech. Všechny zrůdnosti se odehrávaly v činžáku plném lidí, kde sousedům smrad rozkládajících se těl přes větrací otvory táhl přímo do jejich obýváků a kuchyní. Dahmer si vybíral oběti z řad černošské gay komunity – zranitelné a nedůvěryhodné muže, kteří po smrti nikdy nikomu nechyběli. Aspoň ne natolik, aby po nich policie začala opravdu efektivně pátrat.

Dahmerovým rajónem byly gay bary.

Dahmerovi bylo prokázáno 17 obětí. Kolik jich bylo doopravdy, to už se nikdy nedozvíme. Po jeho dopadení v roce 1991 a následném odsouzení na doživotí kolem sebe vytvořil svůj vlastní kult. Jako by to byl démon, který ožil v těle andělsky vypadajícího blonďáka. Ostatně i do vězení dostával spoustu dopisů, darů i peněz od svých příznivců. Je však potřeba dodat, že mezi spoluvězni oblíbený rozhodně nebyl, což se mu stalo osudným. Ze svého trestu si odpykal pouhé tři roky, když ho spoluvězeň utloukl násadou od koštěte.

Mezi Dahmerovy výroky patří mimo jiné: „Tohle je velké finále o životě špatně stráveném a konečný výsledek je prostě v drtivé většině depresivní... nemocný, patetický, mizerný životní příběh, to je vše.“ Zpracování Netflixu ale není jen chladnokrevná vražedná kronika, nechává dostatek prostoru na emoční pouto mezi Dahmerem a jeho otcem, a také příběhy lidí, kteří se octli ve špatnou dobu na špatném místě. Jo a mimochodem – po shlédnutí celé série vám vaši otravní sousedi přijdou jako úplná zlatíčka!

Vložil: Andrea Musilová