Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zemřel Jiří Hůla. Cenný Archiv výtvarného umění, který kdysi založil, bude dál pokračovat. Kulturní monitor Jana Paula

30.09.2022
Zemřel Jiří Hůla. Cenný Archiv výtvarného umění, který kdysi založil, bude dál pokračovat. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Se svolením Helena Petáková

Popisek: Jiří Hůla

NEKROLOG ROZHOVOR Jiří Hůla se od konce sedmdesátých až do začátku devadesátých let významně podílel na utváření neoficiální výtvarné scény. Narodil se 7.6.1944 v Praze a zemřel tamtéž 23.9. 2022. Znal jsem ho jako člověka spíše tichého, uzavřeného a skromného, s citem pro výtvarné umění a mluvené i psané slovo. V letech 1961 až 1966 absolvoval Univerzitu Palackého v Olomouci, a přestože neměl profesionální vzdělání, dokázal se citlivě orientovat v českém umění.

Hůla patří ke generaci, která prožívala v šedesátých letech rozkvět české kultury, a toto povědomí si nesl celý život. 

Galerie H, prostor alternativní kultury 

Jiří Hůla byl výtvarník, grafik, autor vizuální poezie, publicista, a především teoretik a kritik výtvarného umění, který svoji publicistickou činností reflektoval české výtvarné umění v předchozích desetiletích. Po roce 1989 jako redaktor Českého rozhlasu 3 Vltava, i jako volně píšící autor do denního tisku i různých odborných periodik, například dnes již neexistujícího Atelieru. Se svým bratrem, malířem a sochařem Zdeňkem Hůlou, a Josefem Volvovičem, založil v roce 1983 na tehdejší dobu unikátní Galerii H v Kostelci nad Černými lesy, která byla v osmdesátých letech minulého století jedním z mála neoficiálních výstavních prostor, kde bylo možné prezentovat nezávislou tvorbu. 

Galerie H byla situována ve stodole rodinné usedlosti Hůlových a stala se centrem neformálních setkávání výtvarníků, literátů a filozofů různých generací. Galerie H jako prostor alternativní kultury navázala na výstavy v ateliérech, které na přelomu 70. a 80. let prezentovaly svobodnou tvorbu bez dohledu Svazu československých výtvarných umělců. Galerie H neměla stálého kurátora či teoretika, jejím smyslem byl otevřený dialog v různých oblastech kultury, vědy, filozofie, literatury, divadla, hudby aj. Rozsah její činnosti byl široký, včetně například realizací tematických výstav. Svoji činnost neukončila ani po roce 1989. V roce 1990 byla v Kostelci nad Černými lesy založena Výtvarná společnost Kruh, sdružující některé umělce spojené s Galerií H. 

Archiv, ojedinělý projekt dokumentující české výtvarné umění 

Mimořádnou a v českém kontextu zcela ojedinělou aktivitou, která přetrvala do dnešních dnů, je studijní archiv Galerie H, dnes Archiv výtvarného umění. Občanské sdružení založil Jiří Hůla v roce 1984. Od počátku je Archiv vytvářený jako nevýběrový soubor dokumentů o současném českém a slovenském výtvarném umění, a je zřejmě u nás největší takto specializovanou sbírkou. Je v něm uloženo statisíce položek, katalogy, pozvánky, knihy, časopisy, texty, výstřižky, plakáty, fotografie, diapozitivy a mnoho dalších materiálů. V současnosti archiv působí na několika místech v Praze, v Centru současného umění DOX provozuje otevřené pracoviště s veřejnou knihovnou a na webu je zpřístupněna rozsáhlá databáze českého a slovenského umění abART s profily osob, výstavních prostor, aktivit, aj. 

Archiv výtvarného umění eviduje a dokumentuje historii umění od osmdesátých let po dnešek. Odešel jeho zakladatel, hlava projektu, otázka je, jak bude dál bez svého guru pokračovat v činnosti. Měl jsem s Jiřím Hůlou připravený rozhovor, ale k jeho realizaci již bohužel nedošlo. Položil jsem tedy Janu Kuntošovi, členu Spolku Archiv výtvarného umění, který se stará o provoz studovny, několik otázek týkajících se budoucnosti Archivu.

 

Jan Kuntoš: S ohledem na Jiřího Hůlu jsme zavázáni fungovat dál

Pane Kuntoši, zaznamenal jsem po smrti Jiřího Hůly určité pochyby o tom, jak bude dál Archiv bez něho pokračovat v činnosti, co byste vzkázal těm, kteří se o osud Archivu obávají?

Archiv bude dál fungovat jako dosud. Už jen s ohledem na Jiřího Hůlu jsme zavázáni a rozhodnuti v činnosti pokračovat. Jiří už dlouho avizoval, že by se rád z řízení Archivu stáhl, že se to ale stane tak náhle, nikdo nečekal, a pro nás je to nyní daleko větší zodpovědnost.

Archiv vzniknul jako spontánní soukromá aktivita a v devadesátých letech se institucionalizoval, s jakými největšími problémy se potýkáte, a co by se mělo stát, aby se Archiv nejen udržel, ale i dál rozvíjel podle představ zakladatele?

Archiv je postaven na zpřístupňování informací a k tomu se váže zájem veřejnosti, ke které se obracíme. To, že je zájem čím dál větší, snad svědčí o tom, že jsme to do teď dělali dobře. Chceme širší úpravu databáze, jež by se měla zase trochu posunout k lepší ovladatelnosti a širšímu záběru informací, které jsme doposud digitalizovali obtížně. Chceme se propojit s dalšími databázemi jako Wikipedia, Wikidata či databáze Národní knihovny. A systém je připraven na další potencionální propojení. Jiří měl vizi Archivu a databáze abART jako metamozku, který sbírá a propojuje dostupné informace a funguje jako rozcestník pro vyhledávání.

Jaké problémy vás pracovníky Archivu nyní nejvíce trápí, a co byste potřebovali zlepšit?

Trápí nás nedostatek spolupracovníků. I přes výhody malého kolektivu, ve kterém fungujeme, je třeba více rukou. Práce v Archivu není jednoduchá, je třeba přebírat a třídit dokumenty, a to je časově náročné.

Zajímá mě komunikace Archivu s umělci, jakou formou probíhá, a jak se vám daří mapovat třeba umělce nejmladší generace? Vědí o Archivu a posílají vám své materiály týkající se jejich činnosti?

Komunikace s umělci funguje převážně na osobních kontaktech. V tom měl Jiří Hůla velký náskok, sám jako výtvarník, galerista a výtvarný kritik znal velkou část umělecké scény a z těchto kontaktů těžil. Mnozí z těchto autorů Archiv znají a sami nás zásobují vlastními katalogy či pozvánkami. Nejmladší generaci pak většinou mapujeme, než se etablují ve výstavním provozu, díky školním ročenkám nebo přehledům diplomantů a absolventů škol. Velice dobře funguje komunikace s galeriemi. Podařilo se oslovit většinu významných galerijních institucí, se kterými jsme navázali spolupráci.

Archiv výtvarného umění je specifický tím, že není třeba jako Artlist, který provozuje Centrum pro současné umění, výběrový, shromažďuje materiály všech výtvarných umělců a navíc je uchovává ve fyzické podobě. Náročná není jen katalogizace a digitalizace těchto materiálů, ale i jejich uložení, usilujete o nějaký prostor, který by sloučil detašovaná pracoviště Archivu?

Nyní máme pronajaty sklady v Praze 4 Nuslích v ulici Pod Terebkou 15, kde kromě skladu funguje veřejnosti přístupná studovna (dole na snímku). Zde se tedy teď nachází celý Archiv a je jasné, že do budoucna budeme uvažovat o nějakém dalším, větším prostoru. Archiválie neustále přibývají a časem jistě dojdeme na limity polic, ale to je problém všech archivů a knihoven. Dál provozujeme knihovnu s částí dokumentů v Centru současného umění DOX, kde zároveň v přilehlém prostoru pořádáme výstavy. I v této činnosti bychom rádi pokračovali a rozšířili počet výstav (dnes už přes 60) uspořádaných na různá témata, hlavně zaměřených na činnost Archivu, nebo na autory s ním spojené.

 

 

Foto se svolením Jan Kuntoš

Máte jako správci Archivu přece jen nějaká kritéria na posuzování toho, co do Archivu uložit? Pokud ano, jaká to jsou?

Archiv je primárně zaměřen na mapování českého a slovenského umění, samozřejmě i s přesahy do jiných oblastí kultury. Dále je otevřen jak místně, tak oborově a časově, třeba staré umění. Archiv je založen na shromažďování jakýkoliv dokumentů, týkajících se výtvarného umění (knihy, katalogy, časopisy, pozvánky, plakáty, fotografie, letáky, tiskové zprávy apod.). Z toho vyplývá, že je skutečně nevýběrový. To nám umožňuje vytvářet pokud možno co nejširší přehled dění ve výtvarném umění. Sběr dokumentů je plošný a nás zajímá vše, co pomůže doplnit a zpřesnit databázi.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji vašemu úsilí mnoho zdaru.

 

Vložil: Jan Paul