Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chtěli jsme Godarda zabít, protože schválil invazi, prohlásil režisér Jan Němec. Filmová reflexe Viktora Horáka

29.09.2022
Chtěli jsme Godarda zabít, protože schválil invazi, prohlásil režisér Jan Němec. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: Compagnia Cinematografica Champion

Popisek: Pohrdání, 1963: režisér, Bardotka a Michel Piccoli

Dne 13. září odešla legenda francouzské kinematografie Jean-Luc Godard, který se zásadně podepsal na formování a směru moderní filmařiny. Režisér, scenárista a filmový kritik objevil kouzlo skokových střihů, dokumentární kamery a improvizace. Klasik světové kinematografie, celoživotní experimentátor a inovátor filmové řeči, jenž svými tvůrčími experimenty ovlivnil celé generace mladých filmařů, zemřel ve svých 91 letech pomocí asistované sebevraždy. Autor filmů Bláznivý Petříček nebo U konce s dechem pro světové publikum objevil Jeana-Paula Belmonda a především stál u zrodu francouzské nové vlny s Francoisem Truffautem. Kvůli svým mnohdy kontroverzním experimentům s filmovým médiem býval označován za „ničitele filmu”. Kontroverzního levičáka chtěl zabít český režisér Jan Němec, protože Godard schvaloval invazi Varšavských vojsk v roce 1968.

Godard začínal v 50. letech jako filmový kritik v časopise Cahiers du cinéma společně s dalšími režiséry, kteří v 60. letech vytvořili hnutí označované jako francouzská nová vlna - s Françoisem Truffautem, Érikem Rohmerem, Claudem Chabrolem a dalšími. Proslavil se především tím, že bořil dosavadní konvence tehdejší filmové tvorby. Mazal stereotypy v práci s kamerou, střihovou skladbou a také zvukem a dialogem. Používal střih po ose, skokové střihy a pracoval s neúplným scénářem, nechával herce improvizovat a bořil „čtvrtou stěnu”.

 

Z natáčení snímku Pohrdání z roku 1963. Foto Compagnia Cinematografica Champion

Godardův snímek U konce s dechem natočený v roce 1960 je považován za stěžejní film nové vlny a proslavil tehdy začínajícího Jeana-Paula Belmonda, který hrál hlavní roli s Jean Sebergovou. Ke spolupráci s Belmondem se Godard vrátil v roce 1965 v Bláznivém Petříčkovi, kde hlavní ženskou roli hrála tehdejší Godardova manželka Anna Karina. Ta se objevila v řadě nejslavnějších Godardových filmů 60. let jako Alphaville, Žít svůj život či Banda pro sebe. V roce 1963 v dalším klasickém Godardově filmu Pohrdání, natočeného podle předlohy Alberta Moravii, hrála hlavní roli Brigitte Bardotová.

„Godard byl první, kdo změnil filmový střih: on vždycky říkal, že když už ho záběr přestane bavit, střihne ho a nasadí tam ten, který jej bavit bude. Tu jistou bezohlednost jsme od něj převzali. Filmem U konce s dechem jsme byli ovlivněni všichni,” řekl pro Český rozhlas režisér a legenda československé filmové vlny z 60. let Jan Němec. Enfant terrible zlatých šedesátých ale na Godarda nevzpomínal jenom v dobrém. Francouzský filmař a filmový kritik Godard byl jedním z mála tehdejších intelektuálů, kteří podpořili ruskou invazi v Československu v roce 1968. Godard se vydal do Prahy natočit záběry do dokumentárního filmu, který obhajoval sovětskou invazi myšlenkami levicového propagátora Mao Ce-tunga, jehož levicově orientovaní intelektuálové Godardova typu neskonale obdivovali.

„Chtěli jsme ho zabít, protože schvaloval invazi,” řekl režisér Jan Němec

V roce 1969 se vydal Godard inkognito do tehdejšího Československa, kde probíhala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Natáčel zde záběry pro svou filmovou esej Pravda, která vykreslovala Československo jako líhniště imperialismu. Snímek tak ukazuje odvrácenou tvář tvorby filmového génia: jako tvůrce se zde totiž nesnažil porozumět natáčeným záběrům či autentickým komentářům místních a výsledek zcela podřídil svým salonním levicovým názorům. „S nejbližším kamarádem, scenáristou Pavlem Juráčkem, jsme chtěli Godarda zabít, protože on byl jedním z mála intelektuálů, který schválil invazi. Tři týdny poté přijel do Prahy, točil tady. Chtěl udělat film o tom, že my Češi jsme darebáci a že jsme si ty tanky zasloužili,” dodal k tomu režisér Jan Němec.

 

Godard často natáčení zahajoval pouze s několikabodovým scénářem: vše se vytvářelo až „na place“. U snímku U konce s dechem z roku 1960 prý ani sám Belmondo do konce natáčení nevěděl, jak to s jeho postavou vlastně dopadne. Godard totiž právě realizovanou část scénáře tvořil obvykle až ráno před natáčením. Godardovy filmy zároveň fungují jako kritické komentáře, které jsou často sociálně a levicově laděné. Vyrostl v prominentní a dobře zaopatřené pařížské rodině. Syn lékaře a bankéřovy dcery vystudoval etnologii na Sorbonně a založil časopis Gazette du cinéma, který vycházel pouze pár měsíců. Poté co mu rodina odepřela finanční podporu, tak se uchýlil k bohémskému stylu života včetně drobných krádeží. Jeho první celovečerní snímek U konce s dechem je považován za stěžejní film francouzské nové vlny.

Levičák „U konce s dechem” a asistovaná sebevražda

Godard byl muž plný kontroverzí a roztodivného ducha. Silný levičák a socialista se uměl rozhádat s kýmkoliv. Rozpad přátelství mezi Godardem a Francoisem Truffautem je legendární: dvojice přátel a kolegů společně začínali jako filmoví kritici v Cahiers du Cinéma, následně si pomáhali během svých prvních filmů, společně se zasadili o rozkvět francouzské nové vlny a organizovali studentské bouře v roce 1968, když zastavili festival v Cannes, kde měly soutěžit československé filmové klenoty jako Hoří, má panenko nebo O slavnosti a hostech. Přátelství dvou filmových legend se ale vzápětí změnilo v nenávist. „Francois byl patnáctileté dítě ulice, Jean-Luc šestnáctiletý mladistvý intelektuál z bohaté rodiny. Kromě bezmezné lásky k filmu je spojoval i smysl pro spravedlnost a sociální cítění. Dlouhé noci trávili plamennými diskusemi s ostatními cinefily, pilně o filmech psali a později je začali natáčet. Truffaut dokonce poskytl Godardovi námět pro jeho film U konce s dechem. Postupně se ale jejich cesty začaly rozcházet a změnili se i oni sami. Z Godarda se stal levičák, Truffaut byl pro něj povrchním buržoazním pseudoumělcem,” uvádí synopse dokumentu Truffaut versus Godard, který popisuje proměnu intenzivního přátelství v nenávist.

 

Sbohem jazyku z roku 2014, snímek z natáčení (režisér s doutníkem vpravo). Foto Premium Film

Francouzský filmař ale budil rozpaky všude, kde se ukázal. V roce 2010 odmítl v Hollywoodu převzít čestného Oscara, zato ale před třemi lety natočil pro festival dokumentárních filmů v Jihlavě znělku a převzal cenu za přínos světové kinematografii. Také jeho smrt je pro svět v něčem specifická. Pro odchod z tohoto světa zvolil asistovanou sebevraždu a o svém konci si de facto rozhodl sám. Jako ostatně celý život - o všem si rozhodoval sám a nepřipustil, aby jeho samého ovlivňovalo okolí. Chtěl mít nad vším kontrolu, a to se mu podařilo až do konce. Když filmař ucítil, že je „U konce s dechem”, tak se rozhodl na nic nečekat a odejít.

 

Vložil: Viktor Horák