Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Vieweghův Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky. Aneb markýz de Sade ze Zbraslavi

29.09.2022
RECENZE Vieweghův Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky. Aneb markýz de Sade ze Zbraslavi

Foto: Se svolením IKAR

Popisek: Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky

Věnuji se každé novince Michala Viewegha s patřičným zaujetím. Líbí se mi, jak se jeho práce za posledních deset let vyvíjí. Od částečné apatie přes postupující naštvanost (v jeho případě nasranost) až po neskutečně světlé momenty.

Těmi se jeho aktuální rukopis sice nehemží, ale zejména ve třech krátkých, prozaických útvarech (z celkem třinácti povídek v souboru) znovu dokázal, že ze svého kumštu vůbec netratil.

Jen ho nesmí tak frekventovaně míchat s životním osudem. Nejlepší, co by jako současný spisovatel mohl udělat, by byla absence výčitek (zlá žena, ten hajzl, bývalý nakladatel…).

Pokud by tu výše zmíněnou naštvanost nepřenášel z mozku do klávesnice a skrze klávesnici na obrazovky, na papír, do tiskárny, ke čtenáři, byl by ještě lepší. Protože každý, kdo ho čte soustavně, nabyde dojmu, že to nebo ono už někde nebo někdy četl.

Když po povídkách sáhnete namátkou, budete se bavit, královsky smát, najdete šedesátníka s ostrým jazykem i velmi specifickým viděním světa. Potud v pořádku. Pakliže ho znáte, bude vám ta samá póza místy vadit.

Soubor třinácti nových povídek nese název po jedné z nich: Průměrně zamilovaný muž. Tomu moc nerozumím. Naprosto nejlepší text je totiž hned první story s názvem Tuzexový kozy. Hrubé, přímočaré, hluboké, inteligentní, trpké i melancholické čtení. Sbírku bych býval pojmenoval těmito dvěma slovy. Starší by zavzpomínali, mladší zapřemýšleli, ti mezi by si ledacos připomněli. Druhá povídka je rovněž bravurní. Cyklista jde domů má hlubší smysl i podtext, a je hrozně dobrá.

 

Při příchodu Oskar chvíli mluvil s kamarádem Jirkou Peňásem, poté se zastavil u Pavla Janáčka a krátce poklábosil i s několika dalšími známými z literární branže, ale tři čtyři persony českého literárního rybníčku zcela vědomě přehlédl. Také nyní se po stále ještě rozsvíceném hledišti příliš nerozhlíží a poněkud strnule zírá směrem k zatím prázdnému jevišti. Netouží se pohledem střetnout s žádným literárním kritikem ani s některou z těch snaživých holek, které kdysi chodily do jeho kurzů tvůrčího psaní a dneska jsou z nich takzvané ženské autorky, nebo aspoň úřednice Obce spisovatelů. Z té už ostatně Oskara kvůli neplacení příspěvků definitivně vyloučili. Hlavně se ale Oskar nechce pohledem srazit se svým bývalým nakladatelem. S tím hajzlem."

 

Následující část titulu je vyloženě slabší. Připomíná mi spíš deníkové zápisky: autor (Oskar) uklízel výkaly na zahradě, griloval, měl průjem i skvělý sex, užíval si, nadával. V těchto epizodách nenacházím nic závratného.

Třetí řez novinkou IKARu považuju opět za nadprůměr. Jde o vypravěčsky dovedné kusy, psané s odstupem, bez jízlivosti, přitom hezky, vtipně, decentně, logicky. Mluvím třeba o povídce Horkých šestnáct a Slonice v porcelánu.

Posuzovat je samostatně by ovšem nadávalo smysl.

Vieweghův Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky je jednoznačně nadprůměrný titul. Baví, místy štve. Několikrát jsem se skutečně zasmál, což je asi nejvyšší známka ocenění. Nově jsem taky zaznamenal ilustrace Lubomíra Šedivého. Když je uvidíte, bude vám jasné, proč onen bájný de Sade v titulku.

Dávám 76 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda