Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Rešoketšwe Manenzhe, Bez domova. Jihoafričanka o lidech, kteří nikam nepatří

27.09.2022
RECENZE Rešoketšwe Manenzhe, Bez domova. Jihoafričanka o lidech, kteří nikam nepatří

Foto: Se svolením Pontas

Popisek: Rešoketšwe Manenzhe

Nelekejte se jména ani země, o jejíž literatuře nevím taky zhola nic. S výjimkou J. M. Coetzeeho (*1940), jehož knihy se u nás dají bezproblémově sehnat. Manenzhe je však jiná, mladší generace. Román Bez domova je románem lidí, které jsem už několikrát poznal. Budu proto přesný.

Kamarád pochází z Angoly. Opakovaně říkal, že na tamní zemi je moc světlý, na Prahu je moc tmavý. Patří tam i tam, přitom nikam. Přesně na podobnou strunu hovoří ústřední postavy románu vydaného Odeonem (2022). Ještě si k té Jihoafrické republice a vlastně i celé Africe dovolím poznámku, týkající se jazyků. Pokud se ohlédnu do minulosti a rozdělím kontinent, až tak velká jazyková bariéra by zde být neměla.

Vždyť koloniálně držela půlku Francie a druhou Velká Británie. Osobně se mi nejvíc zajídají Belgičani a jejich chování v Kongu, ale to sem bohužel nepatří. I když možná, že ano.

Útlak, apartheid a trochu toho Kafky, pakliže smícháte dohromady, získáte až děsivou směsici. Jestli ji jen pozorujete, třeba očima čtenáře, bude vám možná chvílemi chutnat.

Pokud v tom prostředí žijete, bolí a zabíjí. Tak jako hlavní hrdinku, když ji v Evropě několikrát lidi pošlou zpátky do džungle. Tak jako vznikající zákony zakazující kontakt mezi bílými a černými. A jestli se snad někdo domnívá, že když to není dneska psáno, neděje se to, opak je pravdou. Odlišnosti jsou pořád patrné, vychýlení z norem se neodpouští a ti, kteří bojují o své místo na slunci, leckdy nemají šanci uhnout o milimetr, dokud je nespálí.

 

Se svolením ODEON

Přesně o tom je kniha Bez domova, jíž zdobí rozpadlé koleje, co dávno nikam nevedou.

Na této cestě někteří zabloudí, někteří to vzdají a vrátí se zpátky, kdežto jiní možná dojdou až na její konec. A všichni vám budou vyprávět příběh o tom, co se stalo. Abram, vinař z Jižní Afriky, kterého lze považovat za Angličana nebo za Holanďana (podle toho, kdo zrovna líčení jeho nesnází naslouchá, jak sám v knize prohlašuje), vám řekne, že se všechno pokazilo, když ho manželka přestala milovat, když jeho děti nemohly být občany rodné vlasti a když se ho jeho země pokusila zavřít do vězení a ukrást mu volební právo i majetek. Se zábleskem ironie vám nejspíš sdělí, že se té velezrady dopustil proto, že miloval svou ženu a děti.

A nebude daleko od pravdy.

Abram je jedním z trojice hlavních vypravěčů. Druhou je jeho žena, zesnulá, proto hovořící skrze deníkové zápisky, třetí pak dcera. Spojený pohled dává obraz země z počátku 20. století, o němž je lepší číst, než ho prožívat.

Rešoketšwe Manenzhe, ač vystudovaná chemička na University of Cape Town, psaní miluje. Vymýšlí povídky, skládá básně, vydala román. V roce 2021 se dokonce dostala do užšího výběru na Sunday Times Literary Awards. Má vytříbený pozorovací talent, zaměřuje se na hodně na detaily. Zlo nechává mluvit v kombinaci se smíchem a o příkoří vypraví zpovzdálí.

Je ho ovšem plná, tak jako její předci a předci jejich předků…

Román v překladu Věry Kláskové hodnotím 85 procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda