Konec rasistického Vinnetoua. Karl May a „bratrství rudého a bílého muže” terčem bojovníků „za rovnoprávnost“. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: Jadran Film

Popisek: Vinnetou, rudý gentleman. Tak ho všichni známe.

Německá televize ARD zakázala vysílat populární filmové westerny podle knižních předloh Karla Maye. Televiznímu vedení vadí, že příslušníci domorodého amerického obyvatelstva jsou ve filmech označováni jako „Indiáni”. Podle bulvárního deníku Bild toto oslovení považuje část veřejnosti za rasistické. Dojde i k pálení knih a Orwellově výroku „válka je mír” z románu 1984?

To uvidíme, jelikož zákaz knih a filmů o přátelství mezi původními americkými obyvateli a „bílými” osadníky, zatím není na pořadu dne. Film Mladý náčelník Vinnetou je údajně přehlídkou „triviálních a zlehčujících klišé” a nehodí se do programu televize. Bojovníci za rovnoprávnost popírají sami sebe a smazávají hranice mezi reality a sny. Odkaz Karla Maye se otřásá v základech? Nebo jenom čtenáři nepochopili, co chtěl autor říct?

Vinnetou a Old Shatterhand. Snímek z filmu Vinnetou - Poslední výstřel z roku 1965, foto Columbia Pictures

Informace o stažení filmových děl přichází krátce poté, co německé nakladatelství Ravensburger Verlag zastavilo prodej dětských knih inspirovaných dobrodružstvími náčelníka Apačů Vinnetoua. Vydavatelství se odvolává na „zlehčující klišé a velké množství negativních ohlasů”, které vyvolala kniha Mladý náčelník Vinnetou. Literatura i filmy o přátelství Vinnetoua a Old Shatterhanda mají podporovat rasistický folklór a zlehčují utrpení původních obyvatel Ameriky. Přitom záporáky většinou byli železniční a petrolejoví magnáti, bandité a vykořisťující bílí osadníci. Jak aktuální, že už tehdy byl hlavním zlosynem filmu Petrolejový princ ropný magnát.

Odborníci osočili westernové příběhy z toho, že z domorodého obyvatelstva dělají „triviální klišé”. Stažení knih a rozhodnutí o zastavení vysílání filmů inspirovaných literárním světem Karla Maye ale vyvolalo silnou vlnu odporu a nesouhlasu. „Zpětná vazba ukázala, že knihou o Vinnetouovi jsme zranili city ostatních. A to nikdy nebyl náš záměr,” vysvětlil své rozhodnutí šéf nakladatelství Ravensburger. Zatímco literární kritik a odborník na spisovatele Karla Maye a jeho dílo Andreas Brenne je ze situace více než rozčarovaný. „Nemyslím si, že je správné stáhnout takovou knihu z oběhu jenom kvůli bouři s*raček,” kritizuje Brenne a knihu považuje za neškodnou. 

Vinnetou z roku 1963, na snímku Marie Versini jako Nšo-či, natáčelo se v tehdejší Jugoslávii na Plitvických jezerech a v okolí, foto Jadran Film

Německá televize Bayrischer Rundfunk k tomu dodala, že „klasické filmy bude uvádět i dále, ale bude posuzovat, zda se konkrétní snímky hodí do televizního programu”. Přitom už v úvodní poznámce v Mayových knihách je uvedeno, že knihu je třeba chápat jako fiktivní příběh, nikoliv jako objektivní zobrazení života domorodých národů. Ostatně spisovatel se netajil tím, že si své příběhy vymýšlel a vycházel především ze své vlastní fantazie. May onu dobu dobývání Divokého západu nikdy nezažil na vlastní kůži a slavná filmová série sedmnácti filmů se natáčela převážně v Evropě. Vždyť americké prérie, mexické hranice a texaské planiny se točily hlavně na Balkáně.

Štvanice na otce náčelníka Apačů

„Mayovo (značně idealistické) pojetí amerického Západu ve druhé půli 19. století bylo typické líčením původních indiánských obyvatel spíše jako čestných, nezkažených a úctyhodných obětí bezohledného drancování a postupu civilizace, než jako krvelačných primitivů – nejzápornější postavy v příbězích jsou zpravidla chamtiví a bezcharakterní bílí Američané,” uvádí Wikipedie s tím, že literát naopak uměle vylepšoval indiánský obraz v evropské kultuře. Celé toto německé tažení ve jménu boje proti xenofobii a politické korektnosti je podivuhodná fraška. A velmi nápadně se podobá reálnému boji Karla Maye s německým tiskem, který proti spisovateli brojil již za jeho života.

Vinnetou - Rudý gentleman z roku 1964, padouši byli obvykle bílí, z Indiánů pak Komančové, foto Columbia Pictures

Po smrti Mayova nakladatele Heinricha Gotthodla Münchmeyera bylo nakladatelství a všechna práva odkoupeny knihkupcem Adalbertem Fischerem. Poté začal lítý boj mezi spisovatelem a nakladatelem, jelikož přes výslovný Mayův zákaz začal Fischer vydávat kromě westernových knih také Mayova starší díla pod pseudonymem či anonymně. Fischerova práva však byla velice nejasná, protože dohody mezi Mayem a Münchmeyerem byly uzavřeny ústně, přičemž podle Maye nebyly dodrženy (pokud by totiž náklad určitého románu dosáhl 20 000 výtisků, připadla by práva na vydávání tohoto románu zpět spisovateli). Proto podal May na Fischera žalobu pro neoprávněný dotisk a další žalobu na Pauline Münchmeyerovou (vdova po nakladateli, která Fischerovi prodala nakladatelství a veškerá práva) pro nedodržení smluvních podmínek, protože mu nebyla ochotna předložit doklady o výši nákladů. Téměř celý zbytek života strávil Karel May u soudů a Fischerovi se podařilo vyvolat proti Mayovi v tisku štvanici. Snažil se Maye znemožnit před veřejností tím, že zatímco psal pro katolické časopisy vysoce morální příběhy, současně sepisoval kolportážní škváry plné nemravných scén. Rovněž vyšla najevo Mayova „kriminální" minulost. May se sice bránil, že mnohé frivolní pasáže byly do románů vloženy třetí stranou, to se ale již nedalo zjistit, protože původní rukopisy nešlo dohledat. S Fischerem sice uzavřel smír, ale štvanice na jeho osobu v tisku nadále pokračovaly.

„Dnes může být už i převlékání se za indiána považováno za rasistický čin,” podotýká Brenne a varuje před zobecňováním obvinění z „falešného kulturního přivlastňování bez přemýšlení”. První kritika se objevila během premiéry filmu Mladý náčelník Vinnetou v roce 2016. Slavná série s legendárním francouzským hercem Pierrem Bricem se stala terčem bojovníků za rovnoprávnost až nyní. Přitom ne pouze v České republice se Vinnetou a jeho příběhy těší velké popularitě, především u starší generace. Obvykle se vyzdvihují kladné vlastnosti indiánského náčelníka, jeho ctnosti a laskavost a také jeho multikulturní přátelství s Old Shatterhandem. To je vlastně to hlavní poselství, které chtěl Karel May předat světu.

Vinnetoua v novém zpracování z roku 2016 ztvárnil Albánec Nik Xhelilaj, foto RTL

Německá filmová a mediální databáze FBW si o tom ale myslí své. Filmový remake podle ní obsahuje řadu rasistických předsudků a používá „koloniální” styl vyprávění. Někteří členové z vedení FBW považují za nepřípustné natáčet film „v duchu mýticky nabitého a velmi klišovitého folklóru Karla Maye.” Výroky jsou ale často dosti protichůdné, jelikož kromě toho FBW poukazuje na to, že Karel May vycházel čistě ze své fantazie a snímky z 60. let jsou „pohádkami, které představují svět domorodých národů v naprosto nereálném obrazu.” Nakonec porota FBW rozhodla ve prospěch snímku a vnesení těchto prvků do dětských a rodinných filmů je podle ní naprosto legitimní. Od databáze si tak Mladý náčelník Vinnetou vysloužil hodnocení „obzvláště hodnotné”.

Jak paradoxní je doba, kdy Německu vládne odpudivě nevypočitatelná a protiřečící si zelená levice. Zašlo to tak daleko, že příběh o přátelství a bratrství mezi rudým a bílým mužem je vlastně symbolem pro xenofobii a rasismus. Samozvaní strážci a bojovníci za multikulturní rovnoprávnost už nevědí, kde je hranice mezi sněním a realitou. A vypadá to, že popírají své vlastní teze o rovnoprávnosti a genderově-politicky vyvážené korektnosti.

Vložil: Viktor Horák