Do téhle školy byste asi dítě neposlali, přestože je Vojta Dyk okouzlující. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením TV Nova (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Tělocvikářům se i na našich školách zpravidla odpouštělo mnohem víc než jiným pedagogům, Marek Vlček v podání Vojtěcha Dyka v seriálu Pan profesor je ale přece jen už hodně silná káva

Ve čtvrtek začne nový školní rok a Nova si na 1. září načasovala také nástup do seriálové školy. Začne druhá řada Pana profesora, který na podzim loňského roku tak trochu rozdělil diváckou obec.

V tuto chvíli už emoce opadly, dětem, rodičům i kantorům skončilo složité období covidového uzavření škol, takže seriál ze školního prostředí nebude brán tak křečovitě vážně. Navíc nehrozí nesmyslné srovnávání s nesrovnatelným, protože žádný další konkurenční Ombudsman se na obrazovkách nechystá objevit. Jenže to nebyly jediné bolesti seriálu Pan profesor.

Velkou změnou je nové prostředí, v němž byl seriál natáčen. A aby tvůrci dostáli požadavkům doby, hrdě hlásají, že byl realizován v souladu s principy tzv. zeleného natáčení a udržitelné produkce.

Žánrový chaos

Převzaté formáty jsou běžně používány napříč televizním světem, od zábavy a soutěží až po dramatickou tvorbu, zejména seriálovou. To ale neznamená, že běžný svět je natolik globalizován, že by se vytratila národní specifika. Scenáristé národních verzí seriálů tak musí v první řadě myslet na to, aby na základní dějové linky a zápletky naroubovali národní prostředí. Někdy se to podaří víc, to byl případ třeba krimiseriálu Polda, někdy vznikne dílko, navozující pocit jakéhosi zcela neurčitého prostředí, to se stalo třeba s českou verzí nemocničního seriálu Chlap. Pan profesor má svůj původ v Německu, národní verze třeba v Maďarsku nebo na Slovensku a nyní už druhou řadu v Čechách. Potíž je v tom, že u nás jsou filmy a seriály ze studentsko-učitelského světa zabydlené po dlouhá desetiletí, a škola, onen věčný základ života, v nich má velmi národní charakter. Ostatně bylo by divné, kdyby v zemi, která dala světu učitele národů, neměli študáci a kantoři své zafixované umělecké podoby.

Je v zásadě jedno, že staré latiníky v saku s ošoupanými rukávy nahradily díky feminizaci školství ženy pevných zásad v usedlých šatech. Vždycky tu byl nějaký mladý fešák, který si rozuměl víc se studenty než se sborovnou a nasazoval výuce i výchově progresivní směr. Vždycky tu byla nějaká mladá pohledná slečna, která se oblékala a líčila poněkud vyzývavěji, než si školství žádalo, a ve sborovně i mezi puberťáky rozvířila hormonální bouře. To vše je u nás tradičně zavázáno růžovou mašlí, protože škola je jeden z pilířů naší národní hrdosti od dob obrozeneckých. Prošli jsme sice asi tisíci školskými reformami, střídají se nám ministři školství na běžícím pásu, ale onen literárně dramatický obraz české školy se nijak zásadně nemění.

Před takovým exemplářem pedagoga bych coby rodič prchala v dál třetí kosmickou

Napasovat to tedy na německý formát, kde škola je cool a pedagogové i studenti mají reálné starosti dnešních mladistvých i dospělých, není v Čechách vůbec snadné. A tak na to scenáristé české verze víceméně rezignovali a servírují nám to, co v Německu patří k současným trendům seriálů pro mladistvé. Žánrový guláš, kde základní ingrediencí je škola, kde se učí tak progresivně, že fyzikář skočí z okna, aby demonstroval Newtonův zákon, kde snaživý ředitel ze staré školy se ze zoufalství málem uchlastá, a přesto dále učí. Poctivou porci masa dodává šarmantní mladý Pan profesor a jeho milostné eskapády s kolegyní. Kořením pak jsou rádoby komické historky chlapů ve sborovně, jednomu uteče žena za dobrodružstvím do Afriky, druhý neustále prchá vychovávat své čtyři děti. Nezbytnou sůl přisypávají příběhy problematických studentů této podivné střední školy, které Pan profesor řeší a napravuje mávnutím proutku.

Střídají se scény jako z telenovely se scénami akčních honiček, občas se objeví pokus o niterně dramatický dialog o složitosti výchovy nebo dospívání, jindy uplynou dlouhé minuty plkáním o ničem tu mezi chlapy, tu mezi ženským osazenstvem sborovny. Aby byl čas epizody naplněn, dost často je prostřiženo pobíhání po školních chodbách a zasněné pohledy hrdinů, to vše doprovázeno zesíleným zvukem výběru sexy progresivních hitů, které ocení snad jen pubertální diváci. Přesuny mezi linkami vážnými a humornými jsou nelogické, jeden mnohdy neví, kde končí gag a začíná drama. Je to prostě guláš poněkud překořeněný a přesolený, jíst se dá, ale blaze vám po něm nebude. 

Vztah nekonvenčního učitele chemie, tělocviku a fyziky Marka s češtinářkou Karolínou přejde do nové fáze a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Navíc se dostane kvůli svým metodám do takových potíží, že se do toho vloží i ministerstvo.

Vojta Dyk jako zachránce potápějící se lodi

Přes všechny výhrady, které k seriálu nemám jen já, ale projevili je i diváci v komentářích na internetu, nějakou fanouškovskou obec si Pan profesor zachoval. Sledovanost, která na začátku vystřelila nad milion, sice postupně klesala, ale ne natolik, aby se Nova nepustila do druhé řady. Pokud bychom čekali, že se v ní autoři pokusí alespoň trochu dodat seriálu punc jakési originality, pak jsme na omylu. Druhá řada začíná přesně tak, jak první skončila, jen milostné bloudění nezávisláckého profesora Marka a vždy dokonalé profesorky Karolíny dostalo nový dech, neboť ti dva se konečně dali dohromady, a dokonce se k tomu přiznali i veřejně. Jejich vzájemné špičkování zůstává nicméně asi tím nejlepším, co divák v druhé řadě uvidí, a to jedině a pouze díky tomu, že Vojta Dyk i Beáta Kaňoková si tyhle části, které jim nabízejí jakous takous hereckou příležitost, vesele užívají.

Dykův kříženec šíleného profesora, psychoterapeuta, zamilovaného blázna a detektiva amatéra je sice postavou málo uvěřitelnou, ale alespoň zábavnou. Recenzentka Allien.9 na ČSFD napsala o Panu profesorovi: „Proč mám pocit, že sleduju další z mnoha a mnoha amerických Netflix seriálů? A na jak nudné gymnázium jsem to chodila? Žádné těhotné spolužačky, žádní gay spolužáci, žádná anorexie, žádní kriminálníci, žádné sociální ani finanční superrozdíly. Neříkám, že je Pan profesor úplně marný, ale nebýt sympatického a šikovného Dyka, tak tuhle máme-tu-všechny-problémy-světa školu opustím hned po první epizodě.“ Já tedy tu školu s dovolením opouštím po zhlédnutí začátku druhé řady, na Vojtu Dyka se raději kouknu v něčem jiném.

Vložil: Ela Nováková