Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jezdí v Porsche, ale na zdi jim visí reprodukce ze supermarketu. Barbaři. Kulturní monitor Jana Paula

12.08.2022
Jezdí v Porsche, ale na zdi jim visí reprodukce ze supermarketu. Barbaři. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Se svolením Philip a Frank

Popisek: Místo obrazu obří obrazovka

Touha po originalitě ovládla současnost. Nebýt originální, znamená být jalový, nijaký, všední. Peníze a drahé auto má kde kdo, k tomu je třeba být originální, tedy zajímavý, přitažlivý, jenomže ke skutečné originalitě, se člověk musí proklestit banalitami, a ještě k tomu vlastní iniciativou, což je ale dneska docela náročný úkon. Co s tím? Zásadní otázka je, jak se stát originálním rychle a nejlépe hned. V dnešní době není nic jednoduššího, stačí zajet do vhodného supermarketu, trh přece nenechá po originalitě toužícího člověka na holičkách.

Madam, kolik Vás stál, smím-li se zeptat, ten Hynais? 

Bývávalo dobrým kulturním zvykem, že lidem doma visely na zdi obrazy, umělecké originály. Tu menší, „ručně“ malovaný akvarel lesního zátiší darovaný od strýce, tu o něco větší obraz skrovně oděné slečny zděděný po prababičce (nebyla to náhodou ona?), leckde zase visel olej rozměrného formátu, zakoupený otcem na výstavě známého malíře. Co domácnost, to obrazy malířů, sice nejrůznější kvality, to podle toho, kdo si co mohl dovolit, avšak přesto obrazy. Malovaný obraz na zdi byla dlouho přetrvávající kulturní zvyklost, a také, a to především, informace. Ó madam, kolik Vás stál, smím-li se zeptat, ten Hynais? Raději se ani neptejte, má drahá! 

Bývávalo dobrým kulturním zvykem, že lidem střední a vyšší třídy visely doma na zdech a v salonech obrazy. Lékaři, právníci, vysoké úřednictvo, profesorský sbor i lidé od kumštu, a světe div se, i politici, ti všichni se obklopovali uměním. Vlastnit dům, vilu, a v garáži Pragu Alfu, znamenalo mít doma výtvarná díla, za která dnes dávají sběratelé na aukcích značné sumy peněz. Jak ti lidé ale přišli k obrazům třeba od Kubišty, Čapka nebo Orlíka či Zrzavého? Je to jednoduché, kupovali tehdy současné umění a současné umělce. Neměl-li zámožný člověk doma originál, neměl hostům co ukázat. Koupit si obraz byla kulturní a stavovská samozřejmost, ba nutnost, či dokonce povinnost. A právě tito lidé tehdy podporovali umění a umělce. A to nezmiňuji továrníky, bankéře a šlechtu, ti už vlastnili celé sbírky. 

Na zeď socialistické domácnosti patří olejomalba 

Kupovat a vlastnit obrazy, mít doma na zdi něco nezvyklého, cosi původního a zvláštního z lidského umu, byla dlouhá kulturní tradice, a udržela se překvapivě i za socíku. Dobře, mnohá díla v pozůstalostech měla sice buržoazní původ, nicméně obraz přece za nic nemůže, a visel v socialistické domácnosti. Ale vážně, obliba obrazů přežila i normalizační selekci umělců. Někdejší režim zřídil speciální galerie pod názvem Dílo, v nichž mohli prodávat umělecké předměty tzv. profesionální umělci, a to skrze nákupní komise, které hlídaly jejich nezávadnost. V uvolněných šedesátých letech bylo možné v těchto galeriích koupit díla mnohých autorů, kteří obstáli svojí kvalitou a jejichž díla jsou dnes ceněna. 

Také v letech osmdesátých bylo možné objevit v prodejnách Dílo mezi socrealistickou šedí jména, která neupadla v zapomnění. Kupříkladu Stanislav Judl, významný solitér, jehož tvorba podle historičky umění Pavly Pečínkové představovala důležitou součást alternativní výtvarné scény 80. let a svou myšlenkovou závažností byla v dobovém kontextu výjimečná. Bylo by nespravedlivé nezmínit, že řada umělců tehdy oficiálně vystavovat, natož prodávat své obrazy nemohla, nicméně pro domácnosti stále platilo, že k sektorovému nábytku patří obraz. A nejen to, samozřejmostí byl obraz originál jako svatební či jiný dar. Mnohé tyto dary po roce 1989 skončily na aukcích umění, či jako rarity v prodejních galeriích. A nejen tam. Jen kdyby se některé banky přiznaly, kolik štědrých a nesplacených úvěrů poskytly začátkem devadesátých let na obrazy, jejichž zhodnocení je nulové. Dokonce i xerokopie brali v domnění, že jde třeba o grafiku Františka Tichého. Jo, jo, zlatá devadesátá, všichni se učili chovat tržně. Obraz originál zavěšený na zdi byl kdysi samozřejmostí, reprodukce visely ve školách, jídelnách a čekárnách, dnes zdobí pracovny manažerů. 

Umění, které se hodí k vašemu stylu i osobnosti! 

K čemu něco, co reprezentuje časy minulé? Nová doba si žádá styl, a stylovost, v tom omamném přitažlivém slůvku design, který proniknul do domácností. To, co dnes visí na zdech, jsou ale jen dekorace, pouhý doplněk, hodící se k barvě koberce či nábytku. Současné interiéry jsou sterilní prostory bez invence a osobitosti. Dětský pokoj? Šoupneme na zeď něco veselejšího, nebudeme čekat, až si děti zařídí pokoj samy podle sebe. Ložnice? Pověsíme nad postel něco klidného, třeba vkusně zarámovanou koláž ze suchých větviček.  Vše je v designovém interiéru uspořádané, srovnané, do posledního ubrousku na stole, nic není ponecháno náhodě. Dokonce i televize se už stala závěsným obrazem, respektive spíš obrazem v obraze, na který se ale koukat nedá. 

Obraz na zdi, ten olejový originál podepsaný autorem, se přežil, ale netřeba zoufat. Starý obraz je sice mrtev, ale ať žije obraz nový, obraz supermarketový! „Myslete ve velkém, když myslíte na obrazy“, sděluje na design specializovaný obchod a dodává: „S velkým rámem a obrazem rozzáříte celou místnost a vytvoříte přesně ten dojem, který chcete. Umění, které se hodí k vašemu stylu i osobnosti!“ Trh parazituje na všem a devalvuje i významy slov. O barevných reprodukcích hovoří jako o umění, jenže umění se přece vždycky kupovalo v galerii, ne v supermarketu. No jo, jenže dnes se kdejaký obchod honosí názvem galerie, a tak lidé už ani nevědí, v které vlastně galerii umění najdou. 

Co říci závěrem? 

Tak se v tom vyznejte. Například kýč byl kdysi považován za něco nízkého, co by člověk neměl mít doma, jenže amatérsky malovaný jelen s břízkami, zapadajícím sluncem, a nějakou tou muchomůrkou v popředí, je originálnější než vytištěná reprodukce. Nic nepomůže, že je opatřena rámem v barvě hliníku. A takové „obrazy na stěnu pro moderní bydlení“ visí v nových domácnostech. Dnes už lidé svoji osobitost nedávají najevo uměleckými originály, mají sice drahá auta v garážích, nábytek Kler, dovolenou v Lily Beach Resortu na Maledivách, děti chodí do anglické školy, ale na zdi doma jim visí nudný konfekční spotřebitelský design. Ha, ha, a pak že jsou originální.

 

Vložil: Jan Paul