Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Depozitáře státních galerií nestačí, nákup probíhá leckdy chaoticky. Kulturní monitor Jana Paula

22.07.2022
Depozitáře státních galerií nestačí, nákup probíhá leckdy chaoticky. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Tomáš Souček

Popisek: GASK,Stavy mysli - Za obrazem, stálá expozice sbírky moderního a současného umění

Unikátem České republiky, který nemá v Evropě obdobu, je nebývale velký počet státních galerií, tedy galerií financovaných ze státního rozpočtu. Není v Čechách většího města, které by nemělo svoji státní galerii. Tyto instituce vlastní obrovské množství uměleckých děl různých období a stylů, avšak ukládají a opatrují své sbírky často v nevyhovujících a přeplněných depozitářích.

Další problém je, že tato díla vidí návštěvníci jen občas, většinou na průřezových či tematicky koncipovaných výstavách, nebo jako zápůjčky v jiných galeriích. Chlubíme se kulturním bohatstvím, ale umění, jak známo, žije jen v přímém kontaktu s divákem. Státní galerie, dnes povětšinou krajské, vznikaly v 50. a 60. letech minulého století, a dnes již nemají dostatek prostor k veřejné prezentaci svých sbírek. 

Výtvarné dílo není kniha 

Obraz ani sochu není možné strčit do tašky, za výtvarným uměním se musí člověk vypravit, a to většinou právě do galerie. Ponechám stranou ty, které se orientují na příležitostné výstavy současného umění a nevytvářejí sbírkový fond. Ve většině výstavních síní státních galerií, které byly zřízeny za účelem úschovy sbírek, probíhají časově limitované výstavy převážně žijících autorů, nicméně smysl těchto institucí je sbírkový. Je sice důležité ukázat veřejnosti současné umění, stejně tak je ale důležité konfrontovat toto umění s tím, co již bylo vytvořeno a je nějakým způsobem zařazeno v kontextu vývoje umění u nás.

 

NG Praha, ukázka z instalace sbírky středověkého umění, foto K. Hudačinová

Význam státních galerií vyzdvihnul například Doc. PhDr. Jiří Vykoukal, CSc v úvodu katalogu k výstavě České malířství ze sbírek státních galerií, kterou uspořádala Rada státních galerií v Jízdárně Pražského hradu už na přelomu roku 1993 a 1994, cituji: „Rozmanitost, šíře a kvalita těchto sbírek představují v úhrnu jen stěží vyjádřitelné bohatství, které je ne nepodstatnou, nezcizitelnou součástí národního kulturního dědictví českého státu a všech jeho občanů. Instituce, spravující tento poklad, muzea umění, jsou také živými, aktivními a někde i jedinými centry kulturního dění v regionech. Svým významem, rozsahem a kvalitou sbírek, působením, a dnes i kontakty a spoluprací se zahraničními partnery, však hranice pouhého regionalismu podstatně překračují“. 

Co dodat k těmto hezkým, povzbudivým slovům? Snad jen to, že pokud patří uložené sbírky do kulturního dědictví všech občanů státu, pak státní galerie by měly mít dostatek prostoru pro jejich prezentaci, a zpřístupnit je tak návštěvníkům. A tuto odpovědnost by si měli uvědomit zastupitelé na radnicích měst, do jejichž působnosti konkrétní galerie patří. 

Když se chce, tak to jde 

Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK) je názorným příkladem, jak by měla státní galerie fungovat. Divák v ní může spatřit jak umění, které je součástí sbírky, tak i umění prezentované na časově omezené výstavě. GASK je někdejší České muzeum výtvarných umění, které se v roce 2009 přestěhovalo z Prahy do Kutné Hory, a působí v bývalé jezuitské koleji. GASK je v Čechách výjimečný nejen velkorysými prostorami, ale i edukačními programy pro veřejnost. Když k tomu připočteme další kulturní a architektonické památky Kutné Hory, jde o urbanistický prostor mimořádného kulturního významu. Navíc další státní galerií v tomto historickém městě je Galerie Felixe Jeneweina, která pod mnohaletým vedením svého ředitele Aleše Rezlera spravuje sbírku děl Felixe Jeneweina a sbírku soudobého umění.

 

GASK,Stavy mysli - Za obrazem, stálá expozice sbírky moderního a součaasného umění, foto Tomáš Souček 

Nových prostor pro zveřejnění sbírek se snad dočká i Národní galerie v Praze, nejvýznamnější sbírkotvorná instituce, jejíž kapacita stávajících depozitářů je vyčerpaná. Na pozemcích v pražských Jinonicích by měl vyrůst nový moderní komplex budov, depozitní areál, který se má stát architektonickou dominantou. Vybraná trojrozměrná díla mají být umístěna i v exteriéru, ve veřejnosti přístupném sochařském parku. Nový depozitní komplex by měl obsahovat i otevřený depozitář, v němž si bude moci návštěvník sbírky prohlížet. Celkové odhadované investiční náklady mají dosáhnout 1,3 miliardy Kč, a stavba má trvat minimálně sedm let. 

Příklady méně povzbudivé 

O získání nových prostor, konkrétně bývalého nevyužitého jezuitského semináře, usilovala i Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích prostřednictvím svého někdejšího ředitele PhDr. Jana Štíbra, který v něm chtěl umístit stálou sbírku a depozitář. Jezuitský seminář je ale v soukromém vlastnictví, a kraj, zřizovatel galerie, by za něj musel zaplatit přes 30 milionů korun, což dle mého názoru není tak mnoho s ohledem na význam projektu. 

V podobné situaci byla i Galerie výtvarného umění v Náchodě, pečující mimo jiné o významnou sbírku ruského umění převážně konce 19. a začátku 20. století. Tento jedinečný soubor stále není trvale přístupný veřejnosti, neboť GVUN disponuje pouze zámeckou jízdárnou, v níž se konají výstavy současných umělců. Sbírku ruského malířství představuje GVUN vždy jen v lichých letech. Obvyklý názor, že malé město nepotřebuje galerii, je zcela účelový, protože státní galerie neslouží jen místním obyvatelům, ale především návštěvníkům, kteří za uměním přijíždějí odjinud. Za kvalitním uměním se vždy jezdilo, což zvyšuje turistickou atraktivnost konkrétní lokality. 

Každá státní galerie, ať krajská či městská, je specifická konkrétním sbírkovým fondem a zaměřením, a v tom je právě její kouzlo. Namátkou lze zmínit třeba Galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem, a její sbírku impresionistických krajinomaleb z přelomu 19. a 20. století, českého kubismu, surrealismu a výtvarné proudy šedesátých let 20. století. Návštěvník ale může spatřit jen nepatrnou část celého sbírkového fondu, protože většina děl je uložena v depozitáři. A podobná situace je v dalších státních galeriích rozesetých po České republice. 

Co dodat závěrem? 

V depozitářích státních galerií je uloženo obrovské množství uměleckých děl, nicméně množství nikdy o kvalitě nerozhoduje. Podstatné je, jak hodnotné tyto sbírky jsou z hlediska uměnovědného, řekněme kunsthistorického. A tak o tom, co se do sbírek koupí či nekoupí, rozhodují zase jen omylní lidé z tzv. nákupních komisí jednotlivých galerií, a v mnoha případech má poslední slovo příslušný odbor na Ministerstvu kultury. A to v případě, že galerie neobdrží od Kraje potřebné finanční prostředky, a galerie musí žádat Ministerstvo kultury o grant na nákup děl. Členové komisí jsou naštěstí většinou lidé oborově vzdělaní, s potřebnou orientací v historii umění a seznámení se současnou výtvarnou scénou.  

 

Vizuál nového depozitáře NG v Praze Jinonicích, zdroj NG 

To je ideál, ne však vždy skutečnost. I v této oblasti se jistě projevují různé zájmy stejně tak, jako v jiných společenských oblastech a oborech. Dle mého názoru je například umění 80. let minulého století zastoupeno ve sbírce Národní galerie nerovnoměrně, s důrazem jen na určitý okruh umělců. Dalším problém vidím v nevyvážených nákupech současného umění, které sleduje určité trendy, a tvorba kvalitních solitérů zůstává nepovšimnuta. Každá sbírka, má-li být kulturním dokumentem své doby pro příští generace, by ale měla být reprezentativní tím, že v sobě bude zahrnovat různost uměleckých názorů a postojů. To už ale přesahuji rámec tématu tohoto Monitoru.

 

Vložil: Jan Paul