Zapomenutá kapitola našich dějin. Kuratorium ukazuje „český hitlerjugend”. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Kuratorium, snímek z dokumentu

Kuratorium: Vlastenci, nebo zrádci? Televizní dokument Kuratorium Ondřeje Veverky rozkrývá opomenutou část českých dějin, která měla být zapomenuta. Během německé okupace na území Protektorátu Čech a Moravy, působila mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Jejím cílem bylo převychovat a „poněmčit” českou mladou generaci. Střihový dokument nám servíruje nikdy nezveřejněné záběry, unikátní filmové materiály a osobní výpovědi posledních žijících pamětníků.

Kuratorium pořádalo sportovní akce, výchovné tábory a vydávalo vlastní časopisy. Do organizace chodila většina českých dětí: mezi statisíce členů Kuratoria se řadí spisovatel Jaroslav Foglar, herec Josef Vinklář nebo sportovec Emil Zátopek. Jediným minusem faktograficky zajímavého dokumentu je přepálená stopáž a zpracování založené na archivech a „mluvících hlavách”.

Plakát k filmu

„Měla protektorátní kampaň učinit z české mládeže vlastenecké, nebo zrádce? Převychovávaní pamětníci otevírají dosud neprobádanou kapitolu našich ději,” říká Česká televize o novém dokument k aktuálnímu 80. výročí atentátu na Heydricha. Záměr vybudovat úzce propojený vztah české mládeže s německou kulturou se dařilo pouze dva roky a poté organizace zanikla. Debutující režisér Ondřej Veverka dokumentární snímek natočil pod společností Rolling Media, která má na svědomí televizní film Anatomie zrady o nechvalně proslulém kolaborantovi Emanuelovi Moravcovi, jenž je zásadní postavou Kuratoria. 

Den po atentátu na Heydricha... 

Den po atentátu na Heydricha vznikla na území protektorátu masová organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. U zrodu této organizace stál ministr školství Emanuel Moravec a František Teuner. Cílem Kuratoria bylo podchytit výchovu české mládeže a vytvořit z ní povolnou část obyvatelstva, která bude věrná ideálům nacismu a politice Hitlerovy říše, píše na svém webu Česká televize. Do aktivit Kuratoria se zapojily tisícovky českých dětí a dospívajících, jejichž vedoucí si slibovali, že omezí „neblahý vliv rodičů na své potomky”. Po takřka 80 letech se bývalí členové organizace vracejí ve vzpomínkách do časů, kdy se o jejich převýchovu starali lektoři Kuratoria a jejich nacističtí poradci. Kladou si znepokojující otázku: Byli jsme tenkrát vlastenci, nebo zrádci?

Každá diktatura cílí na mládež

Historický dokument nahlíží do dávno ztracených a utajovaných spisů, které odhalují málo zmapovanou kapitolu českých dějin. Organizace zvaná Kuratorium byla často přezdívána jako „Krematorium” a měla být obdobou německého „hitlerjugendu“. Ostatně z dokumentu se dozvíme, že členové kuratoria s nimi hráli „přátelské” fotbalové zápasy. Fungovali jako směs skautů, sokolů a pionýrů: cvičili, závodili, učili se disciplíně a vlastenectví. Děsivá převýchova českých dětí v ochotné služebníky německé Říše trvala naštěstí pouhé dva roky. Přesto je překvapivé, že se na onu kapitolu o „poněmčení” protektorátních dětí zapomnělo. Nebo na ní mělo být zapomenuto úmyslně? 

Vlastenci, nebo zrádci? Není to tak jednoduché… 

Snímek České televize kromě hromady archivních materiálů nabízí výpovědi pamětníků, kteří Kuratorium navštěvovali. Kladné body také Veverka sbírá za nápad kolorovat dobové černobílé fotografie – zbarvuje ale pouze některé fotografie a někdy pouze části obrazu, což funguje jako zajímavé zpestření jindy rutinních a zaměnitelných dobových materiálů. Obsah vesměs sdělovaný pamětníky a komentářem je tak kromě „mluvících hlav” podbarven archivními materiály, které si žijí svým vlastním životem. Nutno dodat, že osobní postřehy a nejednoznačné výpovědi pamětníků dokáží vzbudit napětí a zdravý zájem o pohnutou minulost. Na druhou stranu je nutno zmínit, že dokument repetetivně střídá „pouze” archivní záběry s výpověďmi pamětníků - což se po chvíli stává rutinním nástrojem a kdyby materiály nebyly podložené dramaticky zajímavým vyprávěním, tak se z dokumentu stane jeden z dalších desítek dokumentů o 2. světové válce. Kuratorium není vizuálně či filmařsky ničím novým: je to řemeslně solidně zvládnutý střihový dokument, který si je vědom, že „hlavní devízou” a silou je málo známý příběh organizace Kuratorium pro výchovu dětí a mládeže v Čechách a na Moravě.

Mladý režisér Ondřej Veverka s pamětníkem Kuratoria

Členství v Kuratoriu bylo povinné pro mládež od 10 do 18 let, ale ze vzpomínek pamětníků je patrné, že ho děti vítaly. „Alespoň se něco dělo: fotbal, vodáci, nám se to líbilo,” zazní v dokumentu. Kuratorium pozoruhodně rozebírá a poukazuje na heslo „vlastenci, nebo zrádci?”. Bývalí členové sami dosud přemítají o tom, jestli se z nich snažili udělat „české Němce” a na druhou stranu se utvrzují v tom, že do organizace chodili pouze kvůli sportu a potkávání se s dalšími dětmi. Na onu otázku, k čemu přesně organizace sloužila, se „jakž takž” dá odpovědět: z dokumentu vyplývá, že Kuratorium se snažilo „vychovávat” českou mládež pro potřeby Říše. Na druhou stranu se ale výpovědi víceméně shodují v tom, že členové milovali českou vlast. Hry a zápasy s německými hitlerjugend byli plné vlastenectví a rozhodně se spolu nekamarádili. 

Svědectví pamětníků budí emoce 

Pravda se nejspíše bude ukrývat někde mezi, uprostřed – každopádně svědectví pamětníků, kteří se málokdy dožili premiéry filmu, stojí za pozornost a budí silné emoce. Pamětníci sami dosud nevědí, jak se svým působením v Kuratoriu naložit: neuvědomovali si, jak strašlivou organizaci navštěvovali, a cítí sílu a těžkost vlastního, byť nevědomého přispění ke zlu. Část společnosti bude Kuratorium vnímat jako „českou hitlerjugend”, jelikož to byl původní záměr jejích strůjců. Členové to však mohli mít jinak - a jsme opět na začátku - a ptáme se: vlastenci, nebo zrádci? Na to už nikdy nenajdeme jednoznačnou odpověď.

„Celý projekt vnímám jako velice záslužný počin. Dokument zachycuje poslední možná autentická svědectví těch, kteří se jako kluci dostali pod křídla Kuratoria. Většina z nich v tuto chvíli již bohužel nežije. Myslím, že i pro ně samotné bylo důležité, že mohli ještě podat toto svědectví,“ říká dramaturg ČT Martin Červenka.

Kuratorium je skvěle natočeným dokumentem, který drží pohromadě a místo aby opakoval notoricky známá a bezbřehá fakta, tak přináší řadu dosud nepublikovaných a neviděných fotografií, archivních materiálů, a především očitých svědectví. Kamera solidní, střih nerušivý a zvuk s hudbou poměrně nápaditý. Tím nejsilnějším, co dokument nabízí, jsou ale osobní výpovědi pamětníků. Veverka důkladně a podrobně mapuje bílá místa naší pohnuté historie. Na druhou stranu by dokument zasloužil ještě trochu prostříhat: sáhodlouhá stopáž 92 minut je na televizní dokument poměrně dost, možná až příliš. Film by si zasloužil střídmější délku nebo rozdělení alespoň na dva díly. Sledovat hodinu a půl archivních záběrů s voiceoverem a výpověďmi pamětníků na tmavém pozadí splyne ve stereotyp a pro „jednoduššího” diváka může být neúnosné.

Pokud vás dokument zajímá a nestihli jste ho, můžete se na něj podívat ZDE.

Vložil: Viktor Horák