RECENZE Albert Čuba, Ocelové srdce. Bravurní román zakladatele Tří tygrů
12.06.2022
Foto: Se svolením Divadlo Mír
Popisek: Albert Čuba v Divadle Mír
Albert Čuba (1983) je herec, spisovatel, režisér, producent a divadelník. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Po absolvování nastoupil do angažmá v Komorní scéně Aréna. Dva roky učil na základní umělecké škole ve Slezské Ostravě dramatickou výchovu, nyní učí na Janáčkově konzervatoři v Ostravě obor jevištní pohyb. Sever Moravy má v krvi. Ve své knize, Noir-románu, to dal jasně najevo. Jde o skvělou, až úžasnou věc. Četba, vazba, ilustrace, děj, všechno mi udělalo abnormální radost. Skvost.
Pasák a jeho prostitutka, noční recepční v jediném velkém hotelu ve městě, herecká hvězdička z Prahy, zkorumpovaný politik a jeden rádoby investigativní novinář. To nemůže dopadnout dobře! Krátká akce, která měla být dílem jediné noci, se tak trochu zvrtne. Někdo přijde o život hned a někdo až později. A někdo se nad sebou zamyslí až za mřížemi. Děti noci jinak ani nekončí. Tohle je jejich příběh. Tak tedy vítejte ve městě, kterému se říká černé...
Anotací jsem naznačil děj. Román v brožované vazbě (XYZ) má ale mnohem víc prvků, u nichž je nutné přibrzdit.
Jako první je to pozice vypravěče. V odborném periodiku by ho nazvali omniscientním. Já tomu říkám vševědoucí. Zkrátka někdo, kdo popisuje děj, jakoby u něj byl. Nenechte se ale zmást. Autor velmi šikovně natahuje pozornost k závěrečným kapitolám, kde se z vševědoucího ,kohosi' vyvrbí reálná figura. Na tomto místě mě dostal.
Kromě zmíněné pozice je na místě zdůraznit jazyk.
Skvělý.
Protahování děje, opakování mnohokrát vyslovených tezí nenudí, ale uvolňuje. Čuba mi tímto vzdáleně připomněl těžké váhy literátů, kteří dokázali držet pozornost a hrát si se čtenáři. Od první stránky vám jeho styl sedne.
zdroj: XYZ
Další zastávkou budiž děj. Ten je samozřejmě náležitě přitažený za vlasy, jak se sluší a patří u knihy s úvodní citací Harveyho Denta. Prvků podobně laděných filmů bychom našli mnoho, od Machety po Sin City. Scény s dlouhou čepelí a padajícími údy jsou parádní. Bezkonkurenční. Volnost, jakou redakce autorovi dopřála, byla bezmezná, o tom nepochybuji.
Vypravěčsky, scénicky i dějově je Ocelové srdce jedinečné. Prostě mu nemám co vytknout. Navíc je hluboké, i když to při čtení možná tak nevyzní. Závěrečná message, jak se moderně říká, je jasná a určitě nemá přivodit úsměv na tváři.
Ale kdybych se snažil, zmíním přeci jen dvě drobné a navýsost faktické poznámky. Když novinář konfrontuje politika s investigativními poznatky, rozhodně se nechystá psát reportáž, jak uvádí Čuba, ale kauzu. Reportáž lze napsat z návštěvy Baníku nebo babičky, ale určitě ne z citlivých podkladů. Druhá věc je práce kriminálky. Autor jednou zmiňuje, že do případu bylo přidáno několik vyšetřovatelů. Tak to nefunguje. Vždy je jeden, přidává se analytika, operativa, ale určitě ne (dozorující) vyšetřovatel. To však nehraje žádnou zásadní roli.
Protože počítám, že Čuba bude (doufám) psát i nadále, je dobré hlídat si drobnosti.
Jediné, co by mě zajímalo, je postava Mlíka. Ne kvůli osobě v románu, ale kvůli inspiraci. Kasaře Mlíka mám totiž spojeného s filmem Pěnička a Paraplíčko, kde hrál takového zvláštního sketu.
Vyvedenou knihu vydalo XYZ a já ji moc, moc chválím.
86 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda