Národní házená chce být novým Okresním přeborem, ale marně. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: Voyo Original (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jiří Langmajer, Michal Suchánek, Martin Pechlát, Petr Vršek, Václav Neužil, Jakub Špalek

Komediální minisérie Michala Suchánka a Vladimíra Skórky se nese v duchu komorní a nahláškované podívané, která ale nabízí pouze jednobarevné a stereotypní postavy bez jiskry. Přestože se pyšní plejádou slavných českých tváří: Václav Neužil, Jiří Langmajer, Martin Pechlát nebo Veronika Žilková, tak je Národní házená pouze pokusem o komickou podívanou plnou trapných „fotrovských” vtipů a kašírované krize středního věku. Suchánek by se měl vrátit ke svému hereckému a bavičskému řemeslu: režírování a psaní mu opravdu nesedí.

Režijní tandem ve složení Michala Suchánka a Vladimíra Skórky je zvláštně nesourodý: Skórka je tu od technické režie a řemesla, zatímco Suchánek jako autor scénáře a představitel jedné z hlavních rolí „režíruje” spíše na oko. Režie seriálu je rutinní a bez nápadu – podobně jako scénář plný trpkých momentů, které z komedie dělají těžkou nudu.

Michal Suchánek

Nejdříve ale o čem vlastně nový seriál Voyo Originál vůbec je. Oficiální synopse zní následovně: „V zapadlém městečku Nejdek žije své rutinní životy skupinka svérázných přátel, kteří pomalu začínají přicházet o své ambice, mladickou energii i zdraví. Při vzájemných setkáních se Horst, Fery, Hugo, Pučma a Vladěna pravidelně nostalgicky vracejí do zlatých časů devadesátých let, kdy jejich tým získal mistrovský titul v národní házené. Ve sportovní disciplíně, která je tak trochu pozapomenutou sestřenicí mezinárodní házené. Z šedi všedních dní vytrhne zlenivělé sportovce pozvánka na první klubové mistrovství veteránů v národní házené na Slovensku. Není čas ztrácet čas, usedlost a pohodlí musí jít stranou. Teď je potřeba dát starou partu dohromady a za bojového pokřiku: „Míč v ruce, národka v srdci“ začít společně trénovat na nadcházející veteránské klubové mistrovství. Nikdy totiž není pozdě. Dokud není pozdě,” uzavírá příběh seriálu Národní házená pro streamera Voyo.

Kromě plejády známých hereckých tváří se seriál pyšní také zajímavým soundtrackem, který je typický pro tuzemské maloměstské zábavy. Exteriéry se natáčely v okolí Velvar a Kralup nad Vltavou: tyto lokace a prostředí skvěle posloužily k dotvoření komorní a venkovské atmosféry, kde se chlapi vedení Pechlátem rozhodnou oprášit staré dresy a v pokročilém věku opět vyrazit obhájit titul v netradičním sportovním utkání. Ostatně onen sport, po kterém je minisérie pojmenována, je prakticky neznámý, dostatečně bizarní a sám o sobě vlastně zajímavý. Michal Suchánek jako herec hraje totéž co ve své show Partička – tedy sám sebe, ale i tak je tu pár dobrých hlášek a vtipných situací. Na hercích je vidět že jsou kamarádi – naladili se na podobnou chemii, sedli si herecky i lidsky a natáčení si zkrátka užili.

Václav Neužil a Michal Suchánek

Bizarní venkovský sport a freska jednoho maloměsta

Námět a samotná zápletka kolem netradičního sportu – pozvánka a snaha venkovských chlápků z maloměsta obnovit vlastní „zašlou slávu” v kombinaci se sympatickým hereckým obsazením, prostředím malebného maloměsta a pár dobrými vtipy skýtal potenciál k úspěchu. Škoda, že se hlavních tvůrčích otěží chopil rutinér Vladimír Skórka, který má štěstí na dobré scenáristy a lákavou látku. Režisér úspěšného hokejového fenoménu Lajna, covidové komedie s Třemi tygry sKORO NA mizině nebo nováckého seriálu Co ste hasiči si se Suchánkem lidsky a pracovně sedli a kromě připravovaného pokračování vojenské komedie Copak je to za mazáka… s Jiřím Langmajerem jejich spolupráce rozhodně nekončí. Přesto věřím, že kdyby se látky chopil jiný režisér s větším citem pro obraz a akci, tak by Národní házená mohla konkurovat právě Lajně, Vyšehradu nebo nedostižitelnému Okresnímu přeboru. Dobří herci, ucházející scénář, ale zpackané situace a neumětelské střihové tempo vytváří ze série skoro nekoukatelnou nudu.

Jitka Schneiderová

Kromě sportu a krize pozdních středních let se tu řeší také „ochmelkovský” život na venkově. Maloměstské peripetie občanů se probírají pouze na pár místech: v hospodě, práci nebo v kadeřnictví. Poslední zmiňované místo skvěle slouží k vyprávění drobných mikropříběhů, které ukazují fungování a život na maloměstě. Všichni občané, kamarádi či kolegové z práce jsou napřímo či natajno propojeni: ať už skrze manželské a milenecké etudy, tak přes příběhy svých dětí, rodin nebo náhodných setkání. Národní házená tak kromě hlavního tréninku hospodských povalečů, mamánků, tragikomických záchranářů a učitelských neumětelů také nabízí pohled na záletné maminky, upovídané kadeřnice, městské drbny a přezíravé právníky, které zcelují roztodivnou fresku jednoho malého městečka. Je to sice freska bez tempa, pomalá a jaksi filmově unylá – zato ale místy zábavná, plná různých charakterů, vtipných momentů a prvoplánového humoru.

Jako klasický, spotřební komediální seriál ze sportovního prostředí tak Národní házená funguje bez problémů. Udělejte si rodinnou večeři, sedněte k televizi a během podvečerního povídání s blízkými či kamarády uplývají třicetiminutové díly poměrně rychle. Počítejte ale s tím, že si druhý den prakticky nebudete pamatovat, o čem to celé vlastně bylo.

Vložil: Viktor Horák