Iveta. Retrosérie o Ivetě Bartošové je milým, ale unylým životopisem holky z Beskyd. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: Voyo Original (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Mladičkou Ivetu Bartošovou ztvárnila Anna Fialová

„Novácká” internetová videotéka Voyo „šlape na plyn” a nepřestává ve své krasojízdě. Voyo suverénně ovládlo tuzemský online filmový prostor. Aktuálně na ní dorazila třídílná minisérie o populární zpěvačce Ivetě Bartošové a jejím vzestupu do vysokých pater showbyznysu. Režisér a scenárista Michal Samir vypráví o začátcích mladinké Bartošové, která se jako dívka z beskydského venkova vydává do zářivé Prahy. Je to milý, ale utahaně nudný životopis.

Klacků pod nohama má ale více než dost: musí se postavit svému dominantnímu otci, opouští milovanou rodinu a zázemí a především se musí postavit drsnému prostředí hudebního průmyslu 80. let v Československu. Líbivý biopic ale pouze klouže po povrchu a do opravdového životního příběhu nevyzpytatelné zpěvačky se tvůrci nikdy nedostanou. Je to až příliš vyumělkovaný a neurážející pohled na popovou star, která si razí svoji cestu skrze „hudební džungli”.

Rodinu Ivety si zahráli Miroslav Hanuš, Eliška Křenková a Alena Mihulová

Hudební retrobiografie začínající popové hvězdy jde na příběh Ivety Bartošové poměrně originálně. Místo aby se tvůrci v čele s Michalem Samirem vydali ve stopách slavných bulvárních excesů a kauz, tak se rozhodli soustředit na začátky mladé Bartošové. Pohled do rodinného zákulisí, kterému dominuje „puritánský” otec nebo velmi silný sesterský vztah, je poměrně sympatickým krokem.

Hlavní role se zhostila čím dál více obsazovanější vycházející hvězda českého filmu Anna Fialová a její sestru ztvárnila Eliška Křenková. Scénáře a režie se ujal Michal Samir, který na sebe upozornil ojedinělým „jednozáběrovým” dramatem Hany. Scenáristicky je podepsán pod filmem Polednice nebo krimiseriálem Profesor T. Teď se pustil do dramatu ze 70. let a natočil výsek života zpěvačky, která se z naivní a citlivé dívky dostala na první stránky bulvárních plátků. Samir ale ukazuje druhou, tu zapomenutou stranu života Ivety Bartošové: soustředí se na její první krůčky ke kariéře tuzemské hudební „star”. Podíváme se na vyrůstání, dospívání a osamostatnění Ivety, která se na popud svého otce odtrhne od beskydské krajiny a zamíří za světly pražského velkoměsta.

Vojtěch Vodochodský a Anna Fialová jako Iveta s Petrem Sepéšim

Zasněná atmosféra a naivní Iveta Bartošová

Filmařsky a řemeslně je to naprosto dotažená a dobře zvládnutá věc. Kamera Martina Douby je „zasněná” a vysoce stylizovaná. Až snovou atmosféru pomáhá dotvářet mírně rozostřený obraz a precizně nasvícené scény. Dobové kulisy, kostýmy a dobře zvolení herci tak ruku v ruce s vizuálně silným obrazem vytváří dojem jakéhosi bezčasí. Divák se tak oprostí od normalizačního nánosu tísnivého života a daří se mu naladit se na naivní, ale sympatickou hlavní hrdinku. Třídílná minisérie tak působí jako pohádka moderní doby: mladá naivní dívka opouští horský venkov, aby prorazila v nevyzpytatelném hudebním průmyslu v hlavním městě. Symbolicky se vydává na cestu vlakem, kam jí vyprovází její sestra a tvůrci tu pateticky „ždímají” divákovy city.

Nechybí slzy, běh vedle odjíždějícího vlaku a lkavé pohledy skrze okna. Kromě solidních hudebních čísel z Obecního domu či ostravské soutěže „Mladá Píseň”, které jsou procítěné a divácky vděčné, se dostáváme do mezí rodinného dramatu. Hodná a přející maminka, podporující sestra a konzervativní otec, který má „rád svůj klid”. Na hudebních soutěží nechybí ani téma jakéhosi „metoo” a nasvětluje hlavní postavu jako silnou ženskou hrdinku v průmyslu, kterému dominují a šéfují muži. Nejenom že se jí dotýká a dělá zvláštní návrhy hlavní pořadatel ostravské prestižní soutěže, také dojde i na linii s Petrem Sepéšim. Vášnivá, naivní, ryzí a divoká láska mladých hudebníků je dalším z ústředních témat minisérie.

Ondřej Brzobohatý jako Ladislav Štaidl

Popový vzestup holky z Beskyd

Iveta je mixem hudebního a rodinného dramatu, který je řízlý vztahovkou a především autobiografickým retrodramatem v líbivém formátu. Hvězdný casting kromě Fialové a Křenkové doplňuje Alena Mihulová, Vojtěch Vodochodský, Igor Chmela nebo Miroslav Hanuš. Série se pyšní stylovou atmosférou, silným obrazem a vděčným hudebním podkresem, pod kterým je podepsaný Ondřej Gregor Brzobohatý. Zároveň je tu ale silně patrný nános patetičnosti a snahy o to se zalíbit pozůstalým. To je pochopitelné a empatické, ale nevhodné pro překrucování historie. Iveta Bartošová byla nepopiratelně zajímavá osobnost, ale také žena mnoha tváří. Voyo jí ale líčí jako slabou a naivní dívku, který si „ostří” lokty v záludném pražském prostředí hudebních klubů, které je plné patosu a pozlátka.

Iveta je filmově poměrně zdařilé dílo, ale nosný tematický materiál skýtal možnost kontroverznějšího a radikálnějšího zpracování. Je to divácky vděčná filmová látka: na seriál se dobře dívá, scénář je jednoduchý, přímočarý a na Bartošové život se dívá s pozitivní nadsázkou. Bohužel je ale seriál Iveta zbytečně natahovaný, nudný a zdlouhavý. Tvůrci nám nenabízejí mnoho exteriérových scén z beskydské samoty, ale salvu konverzaček a hudebních představení. Poslouchat a sledovat neustále někoho, jak zpívá nejprve lidové písně v kostele a posléze vznik populárních songů se zdá zpočátku jako geniální producentský tah: ale po čase se to omrzí. Série je tak rozkročená někde mezi fajn oddechovkou a snahou o intimně osobní portrét mladé umělkyně v novém „zlém” městě.  Internetová minisérie Iveta měla nakročeno stát se vizuálně zajímavým retrodramatem o vzestupu jedné zpěvačky, ale skončila pouze u onoho pokusu.

Vložil: Viktor Horák