Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Válka očima zpravodajů. Každodenní nálož snese málokdo, ČT proto... TV glosář Ely Novákové

11.04.2022
Válka očima zpravodajů. Každodenní nálož snese málokdo, ČT proto... TV glosář Ely Novákové

Foto: UATV

Popisek: Zničené ukrajinské město Buča se stalo synonymem tragédie a symbolem válečných zločinů

Česká televize připravila pro diváky shrnutí v rozhovorech z bojiště. Letos uplynulo už třicet let od ukončení války v Perském zálivu, o které se poprvé v historii mluvilo jako o válce v přímém přenosu. Zpravodajský kanál CNN tehdy čtyřiadvacet hodin denně vysílal reportáže i komentáře z míst, kde probíhaly válečné události. Válka na Ukrajině posouvá vše ještě dál. Mluví se o online válce. Její obrazová dokumentace probíhá totiž nejen prostřednictvím kamer oficiálních zpravodajů, ale také na sociálních sítích bezpočtem amatérských záběrů.

Strach z války je v každém člověku latentně přítomen nejspíš od okamžiku, kdy se mezi sebou o kus žvance utkaly dva kmeny lovců mamutů. Psychologové doporučují tento strach podržet, nicméně nedávat mu zelenou. V tuto chvíli se tedy snažit sledovat dění války na Ukrajině spíš okrajově a zaměstnávat hlavu něčím jiným. Není to tak snadné, když díky médiím a sociálním sítím je tato válka i její důsledky pro nás v podobě desetitisíců lidí, hledajících bezpečí v naší zemi, je válka jaksi všudypřítomná. Hrůzné obrazy vyborbardovaných měst, mrtví civilisté v ulicích, prchající matky s dětmi, zanechávající za sebou muže ve zbrani. K tomu si připočtěme online válku informační, způsobující, že mnoho lidí je naprosto dezorientovaných a neschopných zaujmout reálný postoj k průběhu dění.

S válkou se nedá smířit ani vyrovnat. Stranit agresorovi je nechutné. Nikdo z nás ale nedokáže spoutat řetězy všechny mocenské zájmy, které se za touto válkou skrývají. Jediné, co můžeme, je žít v naději, že válka co nejdřív skončí. A snažit se pomáhat obyčejným lidem, kteří válku nechtěli a nechtějí, prostě se ji jen snaží přežít. Ne, neradím vám sledovat válku online ani 24 hodin denně. Ale uvědomovat si ji musíme a každý z nás by v sobě měl najít tolik morálního nasazení, aby hledal podstatu problému a zaujal k ní zřetelný vnitřní postoj.

Válka v devadesáti minutách

ČT24 věnovala shrnutí průběhu války a současné situace na Ukrajině speciál 90´. Jako experty si moderátorka Klára Radilová pozvala do studia Michala Kubala a Jakuba Szántó, kteří se z Ukrajiny nedávno vrátili, a na dálku rozmlouvala také s Andreasem Papadopulosem, Václavem Černohorským a  Davidem Borkem. 

Michal Kubal jako mnoho dalších lidí přiznává, že si nedovedl představit rozsah konfliktu, který Rusko na Ukrajině rozpoutá. A následně na něj nejvíc zapůsobilo uvědomění si toho, jak křehké je to, co považujeme za samozřejmé. Představa, že svět funguje podle nějakých pravidel, se může snadno zhroutit během několika okamžiků.

Jakubovi Szántó zůstane navždy v paměti muž, který se loučí s manželkou a dětmi přes okénko autobusu. Dotýkají se přes sklo a nevědí, co bude v následujících hodinách. On se bude vracet někam k Charkovu a rodina odjíždí do Polska a mohou jen doufat, že budou v kontaktu telefonem. „Ten muž byl plus mínus v mém věku a já jsem si uvědomil loterii osudu, protože na jeho místě bych mohl stát já a loučil bych se se svou ženou a svými syny. To byl pro mě velmi intimní okamžik, kdy mi došlo, že válka se týká nás všech.“

Andreas Papadopulos byl v Kyjevě v prvních hodinách bombardování a vzpomíná na ženy, které beze slova braly ze skříní dávno nachystaná evakuační zavazadla, mladé muže, kteří se pár hodin po prvním bombardování hlásili na ulicích u stánků jako dobrovolníci, starce, kteří již několikrát v životě zažili válku a nyní se jí už nemohou aktivně zúčastnit, ale burcují mladé, aby šli bránit svou domovinu. V tu chvíli nikoho nenapadlo, že řada z těch zaznamenaných příběhů bude mít tragický konec.

Václav Černohorský upozorňuje na velikost tohoto konfliktu, a to nejen geografickou. Vyslechl mnoho příběhů lidí, kteří se vydali se zbraní v ruce bránit Ukrajinu. „Doplním také, že mezi nimi bylo mnoho rusky mluvících lidí, kteří říkali, že tohle je pro ně konec jakýchkoliv vztahů s Ruskem.“ Zmiňuje znovu i to, že stejně jako v každém válečném konfliktu vidí reportér osudy lidí, jimž válka ve vteřině obrátila život naruby.

David Borek je právě v Kyjevě. Odtamtud se snaží mluvit méně emotivě a více věcně. „Každý den si uvědomuji, v jakých geografických dimenzích ten konflikt probíhá. Jeden den jsme putovali na západ od Kyjeva, do Hostomelu a za něj, po rozbitých silnicích, s pocitem velkých vzdáleností. Večer jsem se podíval na mapu a zjistil, že to byl nepatrný kousek obrovské země, celé zachvácené válkou. Když točím v Gaze, kde probíhá konflikt mezi Izraelci a Palestinci, pohybuji se na území velikosti jednoho českého okresu. Když jsem předloni natáčel v Karabachu, byla to dimenze jedno českého kraje. Toto je konflikt na území, mnohonásobně překračujícím Českou republiku. To je pocit, který za uplynulý týden mám a nemohu se ho zbavit.“

Kromě výpovědí zpravodajů jsme viděli také střihový dokument, který natočili Michal Kubal s kameramanech Vojtěchem Hönigem. Mnoho záběrů z tohoto snímku jsme viděli již dříve ve zpravodajství. Nicméně průřez událostmi, kterým dominují lidé, prchající do relativního bezpečí centra Kyjeva přes zbořený most, pohřeb malého chlapce a záběry do ulic Mariupolu, plných mrtvých civilistů po odchodu ruských vojáků, je esencí hrůzy války, ve které lidem již nezbývá sil na city.

Dnešní války nemají frontu

Výpovědi válečných zpravodajů jsou díky krátkému časovému odstupu velmi osobní. Není v nich mnoho politiky. Mnohem více nám předávají bezprostřední zkušenost s obludností války, která má své hrdiny i hrdinky ve zbrani a vyznačuje se nesporně statečným odhodláním hrdého národa uchránit svou vlast. V čele národa stojí muž, od kterého by tak významnou dějinnou roli ještě před pár měsíci nikdo nečekal. Pro Michala Kubala je prezident Volodymyr Zelenskyj velkým překvapením, protože jeho role v světové politice se zdála být velmi vratká. Přesto ho svět musel vzít na vědomí. Nejde jen o samozřejmost, s níž se rozhodl setrvat se svým lidem ve válčícím Kyjevě, ale také o to, jak dokáže manévrovat na světových fórech a neústupně s osobním nasazením čelit Vladimiru Putinovi, protivníkovi nad jiné silnému.

Můžeme relativizovat, rozumovat, historicky porovnávat. Očima válečných zpravodajů zůstává válka tím, čím je v dějinách vždy. Epizodou špinavou, krutou a nesmyslnou. Epizodou, která po sobě zanechává stopy v několika generacích. Stopy odporu a nenávisti k jinému národu, jehož prostí občané mají se vznikem války pramálo společného. Na straně agresora i napadeného je zbytečná smrt lidí, zahnaných na válečné pole, vždy stejná. O to horší, že dnešní války nemají frontu, v níž proti sobě stojí muži v uniformách, ale odehrávají se jaksi na dálku, s obrovským dopadem na civilní obyvatelstvo. Stopy hrůzy a děsivých snů nejen v zemích konfliktu, ale i všude tam, kde si lidé uvědomují onu křehkost chvíle, kdy se jedním rozkazem odkudsi shůry může vše proměnit v popel.

Věřila jsem, že se ničeho takového nedožiji, že naší generaci, která se musela vypořádat s nejedním příkořím a bezpočtem změn, bude dopřáno prožít život bez válečného střetu, který by natahoval chapadla až k nám. Žel ukázalo se, že rychlost změny z míru na válku je přímo úměrná rychlosti ekonomických proměn světa. Nevím, jak se s tím vypořádat. Snad jen úpěnlivě si přát, aby se svět dokázal postavit z hlavy na nohy a našim dětem a vnoučatům nabídnout svou lepší tvář.

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková