RECENZE Mick Finlay, Vražedná jáma. Nastupuje protipól Sherlocka Holmese
05.04.2022
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Co patří k detektivní praxi konce 19. století?
„Narodil jsem se v Glasgow a vyrostl v Kanadě a Anglii. Nyní rozděluji svůj čas mezi Brighton a Cambridge. Učím na částečný úvazek na katedře psychologie a publikoval jsem výzkumy o politickém násilí, přesvědčování a verbálním a neverbálním chování," uvádí Finlay na svém webu.
Tu pravou slávu mezi širokým publikem ale získal až po vytvoření série s detektivem Arrowoodem. První díl vyšel v roce 2017 (v Harper Collins) v Anglii. Pak už to šlo přes Ameriku do Evropy, kde jsem se s ním seznámil také já. Čímž chci poděkovat Knihcentru za recenzní výtisk.
Pokud byste chtěli začít od píky, první český překlad vydala MOBA v roce 2020, šlo o objemný román Detektiv Arrowood. Tentýž nakladatel pokračuje taky v případě Vražedné jámy.
U obou titulů se pohybujeme ve Velké Británii, u obou titulů je cítit šeď a beznaděj, zločin a nepříjemný stín Sherlocka Holmese. Postava věhlasného detektiva je totiž v přímém kontrastu s Arrowoodem. Jeho kauzy nejsou známé, neobjevují se na titulních stránkách listů. Detektiv nemá peníze, houfy zájemců o jeho služby před dveřmi kanceláře, kterou vlastně ani nedisponuje. Sedává roky v kavárně, místní jsou tam na něj zvyklí.
Na Sherlocka naráží prakticky vždy, prakticky vždy s mírným despektem.
Poloha (veřejného) outsidera jako soukromého vyšetřovatele mi sedla. Autor si svým způsobem vyřídil účty s popularitou, pozlátkem, ale zůstal věrný logice. Navíc se dokázal díky své předešlé praxi parádně vnořit do postav na okraji společnosti: do bláznů, slabomyslných, do bezduchých farmářů, kteří uvažují v režimu „nakrmit, vystlat, vykydat, podojit, porazit, spát…“
Grafika: MOBA
Píše se rok 1896 a na předních stránkách novin se opět zjevuje Sherlock Holmes s úspěšně vyřešenými případy pro aristokratickou smetánku. To soukromý detektiv William Arrowood pohybující se mezi chudobinci a veřejnými jídelnami jižního Londýna se setkává s mnohem drsnějšími, mnohem násilnějšími a finančně značně podhodnocenějšími případy. V tom, kdo je lepší detektiv, má Arrowood jasno, a když jej manželé Barclayovi požádají, aby nalezl jejich dceru Birdie, je přesvědčený, že nebude trvat dlouho a on ji společně se svým asistentem Barnettem brzy vystopuje.
Až na to, že tento zdánlivě lehký případ se brzy promění ve vyšetřování vraždy. Arrowoodův Londýn, tolik vzdálený pohodlí Holmesovy Baker Street, je městem bezcitné krutosti, kde zlo čeká pouze na to, až bude odkryto…
Kniha vás pohltí
Londýn ve Vražedné jámě žádný prim nehraje. Ocitáme se docela daleko od hlavního města, na farmě, kam se přes nářek rodičů vdává jejich dcera Birdie. Jenomže oni ji už skoro dva roky neviděli. Obrací se proto na detektiva, aby ji přiměl k rozumu. Současně dodávají, že ho moc nepobrala, je prostší. Zato poslouchá, dělá, co se jí řekne. Ale mluví pomalu.
Když jsem viděl rozsah knihy, nějakých 500 stran, celkem mě zarazilo, že jde o takový špalek. Nejprve jsem listoval v obavách, že budu číst soubor povídek, který vážně nemusím. Omyl. Román je celistvý, postavený na detailech a logice, má skvělou pointu, již korunuje obsáhle zpracovaný výslech. Protože jsem nečekal vyústění, nebudu ani naznačovat. Snad jednu drobnost: autor nepřikrášluje. Bolavá místa na týlech i po těle některých postav popíše, jako by byl soudní lékař. Idiocii a bezcharakternost jakbysmet.
(Scéna s močícím koněm zaskočila i mě.)
Největší plus je skryté v postupném odhalování děje. Přes konfrontaci s cikánkou a promyšlený tah, jak se dostat na podivnou farmu, až po silný závěr. Negativum spatřuji v některých delších, čistě popisných scénách, které se netýkají konkrétního příběhu. Zde autor sáhl k formování postavy, jejím zvykům, fyzickému rozložení, choutkám. Jde spíš o přínos k (zatím čtyřdílné) sérii.
Ve všech ohledech nadprůměrnou detektivku doporučím a chválím i překlad Petry Pechalové.
Dávám 75 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda