Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šťavnatá kulinářská dramedy. I prostředí psychiatrické léčebny se dá servírovat bez zbytečného patosu. TV reflexe Andrey Musilové

23.03.2022
Šťavnatá kulinářská dramedy. I prostředí psychiatrické léčebny se dá servírovat bez zbytečného patosu. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: 01 Distribution (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Clara a Diego, hlavní postavy kulinářské dramedy na Netflixu

Kde začíná hranice šílenství? Svěží jednohubka na Netflixu italského režiséra Simone Godani Marilyn má černé oči ukazuje, že možná jen malý krok od našeho vlastního já. Godani debutoval v roce 2010 a to krátkometrážním drama Niente orchidee. Následovala romantická komedie Manželka a manžel (2017), Croze e delizia (2019).

Hlavní ženskou roli patologické lhářky Clary si zahrála Miriam Leone. Tuto klasickou italskou krásku s výraznými rysy obličeje možná znáte z komedie Babička z mrazáku (2018) nebo italsko-francouzského dramatu Sladké sny (2016). Zahrála si i v oceňovaném historickém seriálu Medicejové, odehrávajícím se ve Florencii 15. století.

 

Claru si zahrála herečka původem se Sicílie Miriam Leone

Hlavní mužskou roli Diega ztvárnil jednapadesátiletý Stefano Accorsi, a díky věrohodnému tiku a výbuchům vzteku opravdu na jedničku s hvězdičkou. Populární rodák z Boloně v Itálii září už od začátku devadesátých let a odehrál za tu dobu desítky postav na divadelní i kinematografické scéně. V hlavní roli zazářil například ve filmu Mafie a rajčata (2014), Fortunata (2017) a Falešné vztahy režiséra Ferzana Ozpeteka, za níž v roce 2001 získal Stříbrnou stuhu.

Myslí si, že mají pravdu jen proto, že jsou víc normální

Toto ústřední motto filmu otevírá příběh Diega, šéfkuchaře luxusní restaurace, který na začátku filmu podlehne jednomu ze svých obávaných záchvatů vzteku. Ve slow motion strhává ubrus, načechrané cup cakes létají vzduchem, stržená záclona vlaje načinčaným prostorem jako vlajka zkázy. Diego tak ztrácí další práci a nastupuje na terapii do psychiatrické léčebny. Jeho největším motivem není jen získat ztracenou práci, ale především neztratit možnost vídat se dál se svou dcerou Biancou, s jejíž matkou jsou rozvedení.

Na jeho prvním sezení se zároveň vysvětlí příčina demolice luxusní restaurace z úvodní scény. Diega jednoduše rozlítilo, že mu pomocný kuchař neustále přesouval mouku jinam, než patří. No vás by to snad nenaštvalo? Na tomhle sezení má ale každý své „mouchy“. Jeden z pacientů má neustálé paranoidní myšlenky, další pacientka trpí Tourettovým syndromem a nezvladatelně ostatním nadává. Mladá Clara (Miriam Leone) tak působí v celém terapeutickém kroužku nejvíc normálně, skoro jako by sem ani nepatřila. O tom je sama přesvědčená, navíc se potřebuje postarat o svou babičku uvázanou v domově důchodců. Ve skupině by si měla odkroutit poslední sezení, ale kvůli svému emočnímu výbuchu na soudním líčení má svou účast na terapii povinně prodlouženou na další měsíce.

 

Stefano Accorsi jako Diego. Na snímku s Miriam Leone

Proč soud? Clara totiž v minulosti tak trochu zapálila dům. A co čert nechtěl, nešťastnou náhodou v něm byl i její manžel, o nějž se Clara dojemně starala během celé jeho chemoterapie. Anebo ještě jinak, její manžel nikdy rakovinu neměl a Clara zapálila jenom záclony, aby si jí konečně všiml. Kdo mohl čekat, že vzplane celý barák? Verzí pro celou událost je hned několik, Clara totiž trpí mytománií nebo chcete-li chorobným vymýšlením si.

Restaurace Monroe je něco mezi Orient expressem a fatou morganou. Každý chce mít rezervaci v podniku, o kterém se mluví po celém městě

Vedoucí skupinové terapie Paris dá jednoho dne svým svěřencům zdánlivě neškodný úkol: uvařit pro skupinu seniorů z šachového klubu. Vedoucí roli předá Claře, coby své nejproblematičtější pacientce. Vaření pro skupinku šachistů nejdřív vypadá jako jeden velký průšvih. Všichni pacienti předvedou své poruchy a fóbie v tom nejhorším světle a symbolickou třešničku na dortu tomu nasadí Diego, když v záchvatu vzteku uvařené těstoviny jednoduše vyhodí. Vzdát se? Tohle slovo Clara nesnáší, proto nic netušícím starouškům v klidu naservíruje večeři vyškrabanou z odpadkového koše. Carbonara z popelnice mají obrovský úspěch a v hlavě Clary se rodí ďábelský plán.

Nejdřív vznikne restaurace Monroe jen na internetu. Když ale začnou volat desítky hostů s přáním rezervace, přemluví Diego Claru, aby imaginární podnik opravdu otevřeli. Hosté jsou doslova u vytržení, a to jak z netradiční kuchyně, tak z obsluhy. Fakt, že ze všeho můžete vytěžit jen to nejlepší, dokládá třeba „brutálně vulgární obsluha, která svými nadávkami odkazuje na krutost dnešního světa“. Marketing má Clara zkrátka v malíčku.

 

Šéfkuchař s obsedantně kompulzivní poruchou spojenou s Touretteovým syndromem, vedoucí jako chronická lhářka s pyromanskými sklony, servírka trpící koprolálií a promotér s Capgrasovým syndromem. To je jen zlomek zajímavých postav, které uvidíme ve filmu.

Jsme úplně jiní, ale patříme k sobě. Jako pizza s příchutí fíků nebo balzamikový ocet s čokoládou

Co ale Clara bohužel v malíčku nemá, je sebekontrola. Na vycházce do zábavního parku neuhlídá svou babičku před zbytečným zraněním, při jednom z večerů v restauraci zase nezvládne svou stylizovanou roli Marilyn. K dovršení všeho náhodná policejní kontrola zjistí, že licence k provozování restaurace a živé hudby opatřená Clarou opět není nic jiného než falzifikát. Celý podnik v čele s nic netušícím Parisem coby nedobrovolným majitelem restaurace tak dostane výstavního flastra, vedoucího k okamžitému zavření a vyloučení Clary z terapeutické skupiny.

Nakolik si k sobě Diego s Clarou proklestí znovu cestu po výrocích, že jsou sami pro sebe navzájem jen problémem? Uvidíte, k mému příjemnému překvapení můžu jen prozradit, že i závěrečná část postrádá patos a do očí bijící snahu vyždímat z diváka slzy. Celý film tak zůstává svěží a trochu mimo očekávání, jako haute cuisine servírovaná na nakřáplém porcelánu.

 

Vložil: Andrea Musilová