Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Černobílé emotivní vzpomínání na Branaghovo dětství v Irsku. Filmová reflexe Viktora Horáka

16.03.2022
Černobílé emotivní vzpomínání na Branaghovo dětství v Irsku. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: CinemArt (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Kenneth Branagh si natočil velmi silný film o svém dětství v Belfastu.

Režisér a herec Kenneth Branagh se po epických shakespearových adaptacích, velkorozpočtových komiksárnách a poirotovských detektivkách vrhl na nostalgické vzpomínání na vlastní dětství. Silně emocionální drama v černobílém provedení Belfast je poctou režisérovu rodnému městu, dětství a rodině. Branaghova láska k Irsku a nostalgické vzpomínání z filmu přímo prýští. Na pomoc si přizval irské herce jako je Jamie Dornan, Judi Dench a fenomenálně debutujícího dětského herce Jude Hilla. Kromě dětského ‚vesmíru‘ hlavního hrdiny Buddyho se chlapec bude muset postavit kruté realitě: na přelomu 60. a 70. let probíhaly napříč Irskem ostré boje mezi katolíky a protestanty. Hlavní hrdina tudíž kromě kradení čokolády a dvoření se první lásce bude muset čelit i rabování a zmítání se uprostřed celospolečenského boje v ulicích Belfastu. Branagh nám zároveň ukazuje, jak složité a těžké je vzdát se své rodné ulice, opustit milované město a vyrovnat se se ztrátou svých blízkých.

Devítiletý kluk Buddy má pocit, že mu patří celý svět, který se aktuálně omezuje na ulice rodného Belfastu. Tady prožívá pravá klukovská dobrodružství a první lásku (respektive se o ni neohrabaně snaží). Když potřebuje poradit, může se obrátit na babičku s dědou, když potřebuje ošetřit odřené koleno nebo obejmout, má na to milující maminku, a tatínek je tu především od toho to, aby měl Buddy ke komu vzhlížet. Přehledný, bezpečný a srozumitelný svět konce šedesátých let minulého století však začnou narušovat sociální a náboženské konflikty, které se valí celým Belfastem a nevyhnutelně zavítají i do jejich ulice. Hrdinové a zlosynové, na které si Buddy a jeho kamarádi do té doby jenom hráli, jsou najednou všude kolem. Kam v tomhle proměněném světě bude patřit Buddyho rodina?

 

Bouřlivé ulice severoirského města Belfast

Gardy katolíků a protestantů

Snímek začíná titulkovou sekvencí podpořenou širokoúhlými záběry na barevné industriální zákoutí Belfastu. Klidný a konejšivý pohled na přístav s vysokými žlutými jeřáby se ale náhle střihnou do černobílého obrazu městské uličky z 60. let. Nevinné dětské hry v uličce jsou vzápětí přerušené revolučními gardami katolíků a protestantů, kteří rabují po městě. Konejšivé hříčky na prašné ulici nahrazují zapálené molotovy, řinčení skla a cihly létající vzduchem.

Buddy je autobiografickým předobrazem režiséra a autora scénáře Kennetha Branagha. Devítiletý chlapec s pocitem, že mu patří svět, prožívá dětství v ulicích rodného Belfastu, který se z poklidného předměstí vzápětí změní v centrum útoků mezi katolíky a protestanty. Naivně klidný a zkresleně dětský pohled ukazuje zdánlivě dokonalý život v Belfastu, který je ale reálně plný dramatických událostí. Kromě napnutého celospolečenského hnutí a pouličních bojů mezi protestanty a katolíky tak dojde také na závažné onemocnění dědečka a kolísavou rodinnou situaci, která je plná lásky, ale také dluhů. Ústředním tématem je ale motiv opuštění rodného domu. Odpoutání se od rodné ulice a města, kde malý chlapec vyrůstá a má všechno: rodinu, kamarády, lásku, školu a známé. Najednou musí čelit tomu, že všechno, co má a zná, musí opustit.

 

Jude Hill jako Buddy a Judi Dench s Ciaránem Hindsem v rolích prarodičů

Emotivně vyprávěný příběh je citelně nostalgický a silně autorsky přibarvený. Ostatně nemůžeme to mít režisérovi za zlé, ale každý filmař v pokročilejší fázi své kariéry, se obrací ke své vlastní minulosti. Branagh se podobně jako Alfonso Cuarón s filmem Roma nebo Paulo Sorrentino s nedávným snímkem Boží ruka také obrací ke svému dětství a vyrůstání. Zavádí nás do černobílého irského Belfastu do 60. let mezi eskalující společensko-náboženské konflikty, které připomínaly občanskou válku. Rabování a sousedské válčení zde Branagh umně střídá s emotivním pláčem u maminky nebo neohrabaným zrodem první dětské lásky. Buddy kromě ikony ve svém otci vzhlíží také ke svému dědovi a babičce, kteří mají opravdu krásný vztah. Neubrání se ale vzteku své milované matky, která pro Buddyho udělá všechno. Škoda že nebyla více využita linka chlapce ve škole - zde by se také určitě našlo mnoho emotivních scén a zajímavých příběhů.

Belfast jako místo pro život i válku

Belfast je ale především filmem o Buddym a jeho rodině. Poměrně jednoduše a vlastně ledabyle se divák aklimatizuje do života jedné malé obyčejné, ale milující irské rodinky na předměstí Belfastu. Černobílá velkolepá kamera tomu dopomáhá, jak jen to jde. Sice ono černobílé pojetí není nijak vysvětleno, ale nese to jasný odkaz nostalgie a jakési dávné minulosti. Rušivým a zbytečným prvkem je první a poslední scéna s úvodními a závěrečnými titulky, které jsou barevné a ukazují moderní Belfast. Následně se střihneme do černobílých šedesátých let, kde se konfrontuje poklidný rodinný život s třaskavými historickými událostmi.

 

Rodiče malého Buddyho si zahráli Caitriona Balfe a Jamie Dornan

Kromě výborných herců jako je autentický dětský herec Jude Hill, jeho otec Jamie Dornan nebo přirozeně krásná a obyčejná Caitriona Balfe, je ostatně hlavní postavou samotné město Belfast. Nebo přinejmenším Buddyho rodná ulice a okolí. Město hraje všemi ‚barvami‘: dostaneme se do rodinného domu Buddyho, ale také do školy, hospody, obchodu nebo na hřiště. Jsme svědky městského koloritu, který je tolik typický pro tehdejší irskou společnost. Děti si hrají na ulici, maminky klábosí před dveřmi a najednou do prostoru vtrhne banda mladistvých delikventů s molotovy a začínají rozbíjet okna, pálit domy a mlátit se mezi sebou. Krásnou letargii obyčejného, ale dokonalého života střídají děsivé výjevy z pouličních bojů, které nikam nevedou. Což je hlavní devízou filmu: není důležité prosazovat svůj názor za každou cenu, ale umět vycházet se svými sousedy. Bohužel to pro Buddyho rodinu nedopadne tak, jak by chtěli. Kvůli dluhům a zhoršující se situaci v belfastských ulicích se rozhodnou opustit milovaný domov a začít znovu. Jako testament zde nechávají svoji babičku: aby měli důvod se vracet a především kvůli tomu, že ona by nikdy neodešla.

Pocta rodnému městu a nostalgická vzpomínka na dětství

Černobílá kamera se vyžívá v širokoúhlých záběrech a tradičně pojatých, ale velkolepě působících kompozicích. Snímek dlouhý 98 minut svižně a rychle ubíhá i přesto, že střih nikam nepospíchá a režisér zvolil klidné a pomalé záběry. Ostatně princip pomalejšího a klidnějšího vyprávění pomáhá navodit nostalgickou atmosféru ospalých 60. let v Belfastu, které se ale vzápětí změní v bouřlivý čas plný radikálních změn. V tom všem marasmu společenských změn, školních a kamarádských zážitků a rodinného bouřlivého života se malý Buddy musí rozloučit s milovaným městem, kde vyrůstal. Emapticky to vystihuje Buddyho babička, která se dívá za odjíždějícím autobusem a říká: „Jen běžte. Běžte a neotáčejte se.” Moc dobře ví, že rodina je s rodnou ulicí srostlá a odchod je téměř nepředstavitelný, ale zároveň nevyhnutelný. Se slzami v očích sleduje po tragické události odjíždějící zbytek své rodiny, ale ví, že ona Belfast nemůže opustit. Zatímco pro mladého Buddyho bude život v Londýně novým začátkem.

 

Kenneth Branagh při natáčení

Z filmového plátna se na vás nostalgie a vzpomínání přímo valí. Scénografie, dokonalí herci, precizní práce s kamerou a poklidný střih dělá své: cítíte se jako v nostalgické vzpomínce na dětství. A přesně o to Branaghovi šlo. Vzdát poctu a hold své rodině, svému dětství a rodnému městu. A je to krásný testament, teď už nemusí natočit nic. Jako pocta to funguje bravurně a velmi mile. Zároveň ale natočil také dobrý a chytrý film, dojemný, a hlavně s citem emotivní. Místy to trochu ‚hraje na city‘, ale nikdy to nesklouzne k patosu či kýči. Drží se na hraně dobrého vkusu a především pokory.

 

Vložil: Viktor Horák