Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Diane Cook, Nová divočina. Majestátní a úchvatný román

16.03.2022
RECENZE Diane Cook, Nová divočina. Majestátní a úchvatný román

Foto: Electric Literature, s vědomím užití pro recenzi

Popisek: Diane Cook

Cokoli ODEON vydá, nechává stopu. Jen z posledních deseti titulů v edici světové knihovny zmíním Bengtssona (Ze sídliště), de Vigan (Děti nade vše), Veronesiho (Kolibřík) nebo oblíbeného Murakamiho (Tancuj, tancuj, tancuj). Nečetl jsem rozporuplně přijatý opus Prsa a vajíčka Mieko Kawakami.

Nová divočina je tou z knih, o níž budete přemýšlet a u níž budete přemýšlet. Je nádherná, strhující, čistá. Po pár stranách se mně okamžitě vybavila Delia Owens, Kde zpívají raci. Owensová se vyznává přírodě, Cooková (*1976) jde do znatelnější šířky i hloubky.

V Nové divočině je kus Farmy zvířat, kus Pána much, ale taky kus Orwella. Krom toho jde o autentický a originálně pojatý příběh. Nebojte se vůbec jeho rozsahu. Kapitoly jsou sice tlusté, ale čtou se jedna radost. Jediné, s čím si dovolím nesouhlasit, je část závěru Borise Hokra. Mluví o „kafkovské šikaně". Tu tak úplně nevnímám. Kafkovy postavy postrádaly lidství, tu klasickou emoční stránku. Šlo o totožné jedince úředníků, jejich pomocníků. V Nové divočině mají tytéž tváře mimiku, gesta, chovají se možná špatně, nepřístojně, ale nemají s temným a bezvýchodným světem pražského rodáka nic společného.

Konec knihy nemusí být happy-end, ale je pochopitelný, není zoufalý, nabízí východisko, byť formou mozaiky na stěně bytu…

Bea s pětiletou Agnes žije v přelidněném Městě zahlceném smogem. Agnes trpí úporným kašlem a chřadne Bee před očima. Znečištění vzduchu přesáhlo únosnou mez, ale zdravotní problémy s tím související už nikdo neřeší. Kam totiž jinam jít, když kromě Města existuje už jen Divočina, poslední pás divoké přírody?

Jedinou nadějí je ale změna prostředí, a proto se Bea odhodlá k extrémnímu řešení. Tím je účast ve výzkumu, který má zjistit, zda lidé mohou žít v divoké přírodě, aniž by po nich zůstávaly nevratné stopy.

Nová Divočina předkládá apokalyptickou vizi světa vychýleného z rovnováhy, který se potýká s následky klimatické změny a přelidněnosti. Zároveň je podle anotace empatickou studií vztahu matky a dcery za vyhraněných okolností a fungování lidské povahy v podmínkách, kdy jde o přežití…

V té knize vidím ještě mnohem víc.

 

Obálka Nové divočiny. Autor: Odeon

Autorka velice vědomě využívá postavení běžných termínů a obohacuje je velkým počátečním písmenem. Klade tak důraz na Renegáty, Společenství, Soukromé kraje, Město, Divočinu a tak dále. Postav je málo, neztratíte se v nich (Bea, Agnes, Glen, Val, Carl…). Počáteční Balada o Beatrici a závěrečný dialog dívky a žen, to je něco neskutečně precizního. Spisovatelka krom toho, že bravurně zvládla popis krajiny, ticha, řek, údolí, lesů, špíny, beznaděje i očekávání, fantasticky vyhladila dialogy. Celé její dílo působí tak svěže, přitom tak temně, že se vůbec nedivím nominaci do užšího výběru Bookerovy ceny.

Špičkový a zcela bezchybný je překlad Dominiky Křesťanové. Ten vcucne hned od prvních odstavců.

„Když z Bey dítě vyklouzlo, mělo barvu jako podlitina. Pupeční šňůru Bea někde mezi nimi přepálila, odmotala ji děvčátku z tenkého krčku, a i když věděla, že to k ničemu nebude, vzala holčičku do dlaní, poklepala jí na měkký hrudníček a několikrát mělce dýchla do kluzké pusinky.

Charakteristické cvrkání okolních kobylek zesílilo. Žár Beu bodal do kůže. Na zádech a obličeji jí zasychal pot. Slunce se přehouplo přes nejvyšší bod a co nevidět, rychleji, než by se patřilo, zase zapadne. Z místa, kde Bea klečela, viděla Údolí se všemi tajnými travinami a pelyňkem. V dálce osamělé stolové hory a o něco blíž kalové kupy, které připomínaly mohyly označující cestu někam. Na obzoru se ostře a bíle rýsovala sopečná kaldera.“

Mírně jinak bych po čtyřdenním čtení zpracoval obálku (Ivan Brůha). Divočina je poděkováním Jutům, Šošošnům, Severním Pajutům, Modokům a dalším kmenům, které brázdily velké pláně i náhorní plošinu mezi Skalistými horami a Kaskádovým pohořím… a tam bych místo vyprahlé země volil modř a zeleň. Ale to je jen můj úhel pohledu.

Výjimečnou knihu hodnotím výjimečnými 92 procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda