Steve Carell znovu v čele Jednotek vesmírného nasazení. Podaří se druhé sérii vyhoupnout do výšin popularity Kanclu? TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Steve Carell jako generál Mark R. Naird

Když Donald Trump ke konci roku 2019 dostal schválení Kongresu pro vznik samostatných vesmírných sil jako nové složky americké armády, nemohlo to zůstat bez odezvy. Netflix chytil příležitost za pačesy téměř okamžitě a hned v květnu 2020 z jeho dílny vyplula satira s názvem Space Force (u nás uváděna jako Jednotky vesmírného nasazení). Na tomto desetidílném seriálu bylo velkorysé úplně všechno. Od obrovského rozpočtu (na to, že se pohybujeme v žánru sitcom, jsou jednotlivé scény pojaté jako celovečerní film o dobývání vesmíru) po spolupráci s prověřenými komediálními mágy oboru.

Hlavním tvůrcem a zároveň představitelem čtyřhvězdičkového generála Marka Nairda je Steve Carell. Tedy stejný chlapík, který před více než deseti lety zazářil jako šéf Michael Scott v dodnes uznávané americké verzi Kanclu. Druhým producentem je americký scénárista a režisér Greg Daniels, autorsky se podílející na legendárních Saturday Night Live a Simpsonových. Největší vlnu úspěchu mu ale přinesly právě tzv. ‚falešné dokumenty‘ jako je seriál Parks and Recreation nebo už zmíněný Kancl, u jehož natáčení se seznámil se Stevem Carellem.

Generál Naird se svou dcerou, která u něj nastoupila na stáž. Hraje ji Diana Silvers.

Zdálo by se, že nikdo nemůže mít k diváckým bránicím našlápnuto lépe než tato dvojka. Netflix drahou novinku podával ještě jako horkou kaši, prvních deset dílů bylo natočených za pouhých pár měsíců. Zázrak se ale nekonal. Diváci a kritika jen rozpačitě krčí rameny.

Kde se stala chyba? Námět, kamera i herci jsou na jedničku. Skřípe ale opravdovost a motivace jednotlivých postav

O čem to vlastně je? Nově povýšený ‚čtyřhvězdičkový‘ generál Mark Naird má velet nové divizi americké armády. Přináší to i jeho osobní oběti, jako je stěhování s celou rodinou do zapadákova v Coloradu, které nese těžce jeho žena (Lisa Kudrow) i jeho pubertální dcera. Monumentální skrytá vrata ve skále ukrývají přísně utajený areál Jednotek vesmírného nasazení, v němž pracuje na své misi skupina vědců a vojáků.

Šéfa vědecké skupiny doktora Adriana Malloryho hraje legendární John Malkovich. První tajnou misí jednotek je přistání na Měsíci. Když se vesmírná loď po mnoha porodních bolestech dostane konečně na oběžnou dráhu Země, komplikace se dál násobí. Nejdřív je poškozena konkurenční vesmírnou flotilou, potom se snaží velící středisko navigovat šimpanze na palubě k její opravě. Ani tato nouzová operace ale nedopadne úspěšně. Nakonec zmatený lidoop zavítá do nepřátelské čínské lodi, a navíc se provalí, že je odpovědný i za smrt druhého leteckého poručíka. Tím není nikdo jiný než pes, z něhož zůstane ve vzduchoprázdnu výmluvně poletovat jen ukousnutý ocas…

V druhé sérii nastupuje nový ministr obrany (Tim Meadows), jehož cílem je zrušit Jednotky vesmírného nasazení. 

Také vám to připadá jako natolik bláznivý děj, že se snad nedá nesmát? Vidíte a já se i jako velká fanynka Carella musím přiznat, že se mi během sledování prvních dílů podařilo dvakrát usnout. Kouzlo situační komedie tady totiž uniká více otvory. Jedním z nich jsou občasné dialogy na sílu, kde už chybí snad jen umělý smích. Druhým je snaha překombinovat děj za každou cenu, která je cítit například z uvěznění Nairdovy manželky. Třetím a nejvýraznějším je bezmoc herců, jak svou roli vlastně uchopit.

V Kanclu se Stave Carell do postavy šíleného šéfa Michaela Scotta doslova převtělil. Jeho vývoj v ději perfektně zapadal, absurdity se prolínaly s lidskostí. Překvapivým výsledkem bylo, že se divák spolu s jeho podřízenými na konci stal jeho fanouškem, i přes prvotní odpor. Postava Marka Nairda je v tomto ohledu bohužel prázdná, ačkoliv do ní scénáristé paradoxně vložili obsahu nejspíš až moc. Naird má být charismatický vůdce a táta od rodiny, ale zároveň sklouzává k řešením ‚když nevíš, hoď tam bombu‘. Na osobní vývoj postav není čas ani prostor, což je bohužel kompenzováno třaskavými hláškami vyznávajícími do prázdna. Ach jo. Znáte přísloví ‚práce kvapná, málo platná‘? Jednotky vesmírného nasazení ukazují, že když chybí čas na piplání scénáře, nezachrání to prachy ani známé tváře.

Space Force 2: Mise za spokojenějšími diváky

Po prvních deseti dílech a nepříliš nadšených ohlasech to mohl Netflix zabalit a hodit další balík peněz úplně jiným směrem. Jednotky vesmírného nasazení ale dostaly svou druhou šanci na resuscitaci.

Jak bojovat s ruským hackerským útokem? Vytvořit falešnou ‚rozhlasovou hru‘,  že na Rusko se řítí satelit s jaderným materiálem. 

Druhá série začíná rychlou retrospektivou první části, následuje vlastně i docela symbolický díl o zbavení obžaloby vlastizrady generála Marka Nairda a jeho znovuzvolení do čela jednotek vesmírného nasazení. Dalším leitmotivem je dramatické proškrtání rozpočtu, které neřeší jen postavy, ale i celý filmový štáb Space Force. Budget vydal jen na sedm epizod, zato dostatečně zahuštěných. 

Jednotlivé postavy dostaly konečně jasnější směřování a motivace, namísto prázdného setu často protichůdných vtipných hlášek. Dějově ztrácí ambice na vesmírný velkofilm, ale rozhodně to není na úkor. Právě naopak, díky zabřednutí do běžné rutiny a věčných sporů s Čínou a Ruskem (při sledování v současném načasování hrozí časté mrazení v zádech!) dostávají hlavní hrdinové hvězdného týmu víc prostoru na uvěřitelnější vzájemné vztahy a svůj vlastní vývoj.

Vložil: Andrea Musilová